Vendula Chalánková a její AU!

Právě tato dvě písmena a vykřičník dávají dohromady název aktuální výstavy výtvarnice Venduly Chalánkové. Akce probíhá v pražské Galerii Villa Pellé (Pelléova 10, Praha 6). Tři podlaží reprezentativní rezidence skrývají až do 15. dubna objekty, obrazy, koláže, fotografie i animovanou tvorbu této mladé umělkyně. Významné místo v galerii dostaly i její stripy. V rámci doprovodného programu se můžete těšit na komentované prohlídky s kurátorem výstavy i Vendulou Chalánkovou, dětský workshop, nebo na dílnu pro dospělé nazvanou Můj život v komiksu. Více se lze dočíst na stránkách pořádající instituce villapelle.cz.

Nejsladší knížka

RECENZE > Kdy jindy se začíst do Slaďáku Philippy Riceové než na Valentýna. Místo komerčních obrazů lásky však ze Slaďáku sálá příjemná nálada každodennosti. Od chvíle, kdy se dva setkají a zamilují se, přes první dovolenou až po stěhování, nám Riceová ukazuje ty nejmenší maličkosti, které vztah provází.
Pokračování textu Nejsladší knížka

Druhý díl Ghost in the Shell se ztrácí v neproniknutelné metafyzice

RECENZE > Zdál se vám první díl kultovní mangy Ghost in the Shell zamotaný a nepochopitelný? Pak ten druhý, který vyšel na konci roku v nakladatelství Crew, radši ani neotvírejte. Masume Širow popustil v Man-machine Interface (v letech 1991–1997 tiskl Jangu Magadžinu) uzdu svým nejšílenějším fantaziím a na čtenáře přitom trochu zapomněl. Ti jsou tak odsouzeni ke ztracení se v jeho technologické hatmatilce a komplikovaném ději, který se ještě ke všemu částečně odehrává v kyberprostoru.
Pokračování textu Druhý díl Ghost in the Shell se ztrácí v neproniknutelné metafyzice

Ocelová klasika

RECENZE > Po letech vyjednávání se Crwi konečně podařilo dostat na náš trh dílo, které je dlouhodobě fanoušky mangy řazeno do nejlepšího z nejlepších – do klasik žánru. Vycházet začalo v roce 2001, jeho anime adaptace (ta lepší) potom v roce 2009. Od té doby už udělal japonský popkulturní svět mnoho kroků vpřed a co bylo tehdy trendy, může být dnes zívačka. Není Ocelový alchymista na výsluní jen proto, že se tam začátkem tisíciletí vyšvihl a dnes už tam sedí pouze z nostalgie?
Pokračování textu Ocelová klasika

Lady Mechanika není Terminátor

RECENZE > Lady Mechanika opravdu není ženský Terminátor ani jeho utajená družka. Nepohybuje se v budoucnosti, ale na sklonku 19. století v alternativním světě, kde Británie vládne celé zeměkouli, a který je založen na parní energii, vzducholodích a technice mechanických hejblat. To vše naroubované na secesně viktoriánskou podnož. Spíše je to taková steampunková Lara Croft ve staženém korzetu s nezbytným, blíže nespecifikovatelným koltem a jakýmisi svářečskými brýlemi (se speciální optikou dle potřeby) na čele. Na obou pažích má od lokte plně funkční mechanické náhrady, propojené s vlastní biomasou a nervstvem. A protože je člověk a částečně stroj, což se vymyká normálu, je na ni pořádán lov lidmi lorda Blackpoola, majitele zbrojní továrny, který ji chce využít pro své vizionářské a zároveň šílené úmysly, dotýkající se problému kompatibility biologické podstaty člověka a mechaniky stroje. Mechanika sama současně hledá svou identitu, protože trpí ztrátou paměti, a tak každý výskyt netvora nebo monstra v ní vyvolává naději, že ono strašidlo je také biomechanická bytost, která by mohla pomoci odhalit její minulost.
Pokračování textu Lady Mechanika není Terminátor