Druhý přílet pteroválečníka a garážová premiéra

RECENZE > Obálce s povědomým motivem dominuje poutník letící na okřídleném tvoru. Pod nimi je zástup bojovníků a pouštní krajina táhnoucí se k dalekému horizontu. Dost možná, že dole pod dvojicí stojí i jistá garáž. Stavba je připisována muži jménem Jerry Cornelius a je zcela hermetická… Račte vstoupit.

Takže… ona to je nějaká hra?“ Inženýr Barnier

A je to tady! Já to říkal! Skutečná realita je v hajzlu!“ Bezejmenný gardista

Arzach, Harzak, Arzak, Harzakc… kdože?

Ano, skutečná realita je opravdu v hajzlu, chtělo by se přitakat gardistovi. A ano, ona to je opravdu nějaká hra. Ovšem ne ledajaká, chtělo by se zase odpovědět inženýru Barnierovi. Pravidla experimentálních hříček ukrytých ve svazku Arzach/Hermetická garáž vymyslel guru frankofonního komiksu Jean Giraud alias Moebius. Přibližovat tohoto tvůrce snad netřeba. V posledních letech se těší přízni českých nakladatelů i domácích čtenářů. Na počátku tohoto zájmu stojí i vydání sbírky povídek Arzach v rámci edice Mistrovská díla evropského komiksu (MDEK). Po letech se pteroválečník Arzach vrací zpět, a to v trochu lepší formě. 

Arzachovská kniha s novým obalem i podstatně rozměrnějším formátem slibuje poněkud větší zážitek než starší verze. Skvělý je už titulní list s vybranou sekvencí komiksu, kde člověk se sepjatýma rukama a znuděným výrazem po očku sleduje rozzuřeného netvora, jenž stojí přímo za ním a svou mohutnou konstitucí vyplňuje celý zbytek pole. Kdo uvidí tuto zneklidňující scénu, bude chtít znát její kontext – Co se stalo před tím? Co se bude dít o vteřinu později? Jak to celé dopadne? Zvědavec se odpovědi dozví v jedné ze čtveřice povídek (Arzach, Harzak, Arzak, Harzakc), které obsahovalo i vydání v edici MDEK. Barevné osmistránkové seriály zkoumají svět neobvyklého cestovatele na létajícím ptakoještěrovi.

Moebiův cyklus komiksů se vzpírá přesné interpretaci, vždyť ani jméno hlavního hrdiny (pokud je to jeho jméno) nemá jen jednu variantu, jak naznačují podobné názvy jednotlivých dobrodružství. Navíc všechny povídky se obejdou beze slov, s výjimkou dílu Harzakc, který končí pronesením jediného slova: Harzach (psáno navíc v uvozovkách!). Osobně vidím klíč k jednotlivým obrazovým vyprávěním v tematizaci atributů hrdinského žánru. Dobře je to parné zvláště u prvních dvou povídek, kde nechybí osvědčené prvky – hrdina a „princezna“ zavřená ve věži, respektive hrdina a souboj s monstrem. Třetí osmistránku si lze čistě subjektivně vykládat jako spojení Hrdiny a jeho nepostradatelného pomocníka ve stylu Sherlock Holmes Watson, Batman Robin, major Grubertfámulus André Cheval a podobně.V posledním dobrodružství arzachovské série však toto dělení selhává. Nemá totiž jednotnou strukturu, vlastně se ke konci spíš rozpadá do samostatných ilustrací. Toto anarchistické zakončení první části knihy je dobrou přípravou na druhou a rozsáhlejší část svazku – na Hermetickou garáž.

Kabelátorové trable nemusí být šálek vaší modré kávy
Hermetickou garáž Jerryho Cornelia (nebo zkráceně prostě Hermetickou garáž) považuji za skvělé pojmenování, ne nepodobné třeba Mechanickému pomeranči Anthonyho Burgesse. Název by se zkrátka neměl jen tak vykouřit z hlavy. Tajuplné sousloví Hermetická garáž a pár ukázek mi zůstalo v paměti z přednášek Zarkoffa, zasloužilého člena komiksového fandomu, které jsem slyšel už někdy na úsvitu dějin. Téměř padesátku arzachovských stránek v barvě a prakticky bez písmen střídá Hermetická garáž jako pravý opak. Některé věci se naopak nemění. Jestli u Arzacha pochopení stěžuje absence slov, tak u Garáže výklad znesnadňuje i text. Stačí pár úvodních polí, aby čtenář věděl, na čem je. Moebius se třeba přímo rochní v užívání sci-fi hatmatilky. Na tomto místě si dovolím odbýt svou povinnost naznačit o čemže recenzovaný komiks vlastně je. Tak vězte, že inženýr Barnier udělal chybu při tvorbě nového kabelátoru, konkrétně zapojil dvojitý chromatický polarizátor rezonance do kukadlového palpátoru. Tím se vytvořilo pole antičasu, čehož využil jeden zlosyn a hrdinové celé story mají o program vystaráno. A to všechno prosím ve světě, kde se jezdí v plkmobilu, střílí se petardopistolí a turisté pijí modrou kávu nebo vývar z blény. Dokážu si představit, že to řada milovníků vědecké fantastiky nemusí vydýchat a naopak někteří odpůrci vědecké fantastiky by z toho mohli být nadšení, pokud by je tedy neodradily ony všudypřítomné sci-fi kulisy díla.

Když nad tím přemýšlím (a skoro nemohu jinak, když už píši recenzi), tak mi z pohledu heterosexuálního komiksového koštéra vychází Hermetická garáž jako ukázkové holčičí čtivo. Potenciál důležité ženské postavy Malvíny, označované slibným titulem „veliká luxusní sexuální čarodějka“, zůstal pro mužské čtenáře až trestuhodně nevyužit. Naopak čtenářky si přijdou na své – titulní postava major Grubert je nesmírný štramák v majestátní přilbě a přiléhavých jezdeckých rajtkách (o epizodě v žaketu ani nemluvě). Stejně tak Lark Dalxtré má jiskrný kukuč, knír i kudrnatý rozcuch uherského grófa nebo primáše cikánské kapely. U inženýra Barniera se omezím na konstatování, že má tvářičku líbeznou jako panenka. Takové persony stačí už jen předhazovat roztodivným zápletkám a zkoumat, co se bude dít. V předchozí větě jsem mimoděk naznačil mechanismus vzniku celého díla. Hermetická garáž je totiž velká improvizace vycházející 3 roky časopisecky po vesměs dvoustránkových částech. Epizodické čtení díla v periodiku Métal Hurlant muselo mezi lety 1976–1979 působit poprask, když i dnešní souborné vydání zanechává překvapivě novátorský a moderní dojem.

Hermetická obhlídka garážmistra Pizzoliho
Kladem publikace je i dosti podrobná analýza obou děl v doslovu znalce Moebiova díla Daniela Pizzoliho. Už na první dojem zaujme rozbor kombinací barev Arzacha, otištěné fotografie tvořící předobraz některým oknům Hermetické garáže, nebo náhledy vybraných stránek doplněné o šipky zaznamenávající směr četby jednotlivých panelů…

I šipka směru mé recenze se blíží ke konci a to jsem se vám ani nezmínil o svých oblíbených momentech Hermetické garáže (mise Larka Dalxtrého v „Normandii“ a scéna s velmi nepravděpodobným vrahem, který svou konstitucí a směšným kostýmem vypadá jako návštěvník ze Zápalových ilustrací Neználkova univerza). Nejdůležitější ale je stěžejní angažmá majora Gruberta. Určitě nejsem jediný, komu tato postava přirostla k srdci, když se několikrát minulý rok mihla v souboru kraťasů Dlouhý zítřek a další příběhy. Nevýhody recenzované knihy vidím jen dvě. Nový výtisk Arzacha neobsahuje všechen materiál vydaný v MDEK. Chybí zejména povídka Objížďka. Z toho plyne, že nákupem nové knihy se nebudete moci jednoduše zbavit staršího svazku. A ke konci Garáže mi úplně nesedla poloha „incaloidní“ sci-fi mystiky, kde trochu ubylo vtipu. Ale to račte posoudit sami. Po dočtení publikace si můžete odškrtnout další dvě položky z knihy 1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete. Tohle komiksové duo pana Moebia se do prestižní soupisky Paula Gravetta nedostalo jen tak náhodou, to mi věřte!

Arzach/Hermetická garáž
autor: Moebius
Crew, 2019, 160 stran, 549 Kč
https://comicsdb.cz/comics/7609/arzach-hermeticka-garaz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *