Jaký byl rok 2018: Nejlepší překladové komiksy

ANKETA > Rok se rokem sešel a je tu opět tradiční anketa Komiksária. Znovu jsme se ohlédli za nejlepšími domácími komiksy, překladovými tituly, největšími událostmi, zahraniční produkcí i za tím (nej)horším, co rok 2018 přinesl. Letos přispěli (byť ne ve všech kategoriích) Kateřina Čopjaková, Jan Havlíček, Pavel Kořínek, Milan Krejčí, Martin Přibyl, Jiří G. Růžička, Jan Samohejl, Martin Šust a David Zachoval.

Všechny části ankety najdete postupně zde.

KATEŘINA ČOPJAKOVÁ
recenzentka Respektu a Wave
Dvě primárně holčičí (ale ne nutně) věci: Ms. Marvel a Ovoce poznání. Nový a přesvědčivý typ rozpolcené hrdinky z muslimské rodiny představila G. Willow Wilsonová v Ms. Marvel, (Ne)normální. Švédka Liv Strömquist zase komiks použila coby atraktivní médium k páchání osvěty o ženské sexualitě a je to zábavné, svižné a chytré. A pak obě alba Moebia Svět Edeny a Dlouhý zítřek a jiné příběhy. Radost, že i u nás vychází zásadní komiksy historie.

JAN HAVLÍČEK
sběratel komiksů
Překladové komiksy se loni opět nesly ve znamení rozjetých sérií jako Mýty, Mezi řádky, Skalpy, Temná věž…  apod. Baví i novinky Wonder Woman a Alisik. Od BBartu udělaly největší radost série Fatale, Sága, Gotham Central a parádní zakončení 100 nábojů – Smůla. Potěšili i nováčci White Wolf Burrow s Death Vigil a Zanir s Cestou meče a Vei. Taky se rozjel pan Vybíral s Dětmi z Montmartru a Asgardem. Neměl bych zapomenout na dětské komiksy Ségry a Titeuf. Poděkování zaslouží i Comics Centrum za Pochmurný kraj, Lovce čarodějnic, Černou palici a další Baltimore. Nejvíc vděčný jsem ale Argu za Diosamante, Šílenou ze Sacré-Coeur, Záhady kvantového světa, Josephinu Bakerovou a Conana. Přesně takové komiksy chci číst. Minulý rok byl prostě plný zajímavého komiksového čtení

PAVEL KOŘÍNEK
historik a teoretik komiksu
Udělala mi radost dvojice Moebiových „velkých knih“ Svět Edeny i Dlouhý zítřek, ze současnějších věcí potěšila např. Plutona či Pochmurný kraj. Podnětné rozšiřování stále ještě v mnohém omezených domácích komiksových obzorů poskytly – z hodně odlišných směrů – knihy Ovoce poznání a Pečeme s Kafkou. Je moc dobře, že vyšel kačeří opus Dona Rosy, jen škoda, že mu v nakladatelství byli líní věnovat péči, jakou by si zasloužil.

MILAN KREJČÍ
komiksový publicista a badatel
Nakladatelství Josef Vybíral rozjelo novou komiksovou řadu ERB, kde budou vycházet převážně frankofonní bédéčka, různých žánrů, většinou v původním formátu. Časem se možná dočkáme i alb z jiné evropské či světové lokality. Jako první se objevil dětský dobrodružně-nostalgický příběh Děti z Montmartru se snovými kresbami Patricka Prugnea, jenž je i autorem scénáře. Druhé album obsahuje vikingskou dvoudílku Asgard francouzské scénáristické hvězdy Xaviera Dorisona s kresbami Ralpha Meyera. Protože máme pořád dluh v komiksové historii, jsem rád za další svazky Crwácké MDEK v podobě Moebiova Dlouhého zítřku, Jododorovského & Ladrönnova Posledního Incalu nebo Moebiova Světa Edeny z nakladatelství Argo. Je toho ještě víc co mě zaujalo, za všechny uvedu Itala Enrica Mariniho, který si střihnul pro DC Comics Batmana v příběhu Můj temný princ (Crew), kde jeho kresba převálcovala jeho námět.

JIŘÍ G. RŮŽIČKA
redaktor A2
Začnu komiksem předloňským, k němuž jsem se ale dostal až loni. Sen o olympiádě Reinharda Kleista je myslím dobrým příkladem, na němž se dá ostatním vysvětlit, co znamená být uprchlík. Dokumentární je i třetí díl komiksu Jednou budeš Arab, který se z větší části odehrává na syrském venkově v době vlády Asada staršího. Tahle série by si rozhodně zasloužila mnohem větší zájem i proto, že ukazuje nejen to, co arabský svět s tím křesťanským dělí, ale také spojuje. Třeba krutost ke zvířatům. Z ranku dokumentárních komiksů musím připomenout Josephine Bakerovou, další z biografických komiksů dvojice Catel & Bocquet, opět věnovaný umělkyni z Montparnassu, z dnešního pohledu zajímavé i jejím bojem proti rasismu a pestřejší společnost. Za dokumentární se dá považovat i komiks Ovoce poznání Liv Strömquistové, v němž se švédská autorka věnuje historii pohledu na ženské pohlaví a ženskou emancipaci, a to s punkovou drzostí i vtipem. Z fikčních komiksů mě hodně bavila Lemireho Plutona, příběh zraněné superhrdinky v rukou party dětí a vlastně i Srdce z ledu Kapitána (respektive kapitánky) Nema od Alana Moorea a Kevina O´Neilla. Ti ve třech příbězích navazují na Ligu výjimečných, přičemž tentokrát odkazují na dílo H. P. Lovecrafta, německé meziválečné vědeckofantastické filmy a také Ztracený svět A. C. Doylea. Z nových sérií mě zaujala Ms. Marvel, tedy asi první muslimská superhrdinka ve světě Marvelu, podle scénáře G. Willow Wilsonové s půvabnou kresbou Adriana Alphona, Netvora Marjorie Liu, tedy epický příběh z feminizovaného fantasy světa a ještě jeden femi-komiks, Krysí královny od dvojice Kurtis J. Wiebe a Roc Upchurch, tedy další fantasy ze světa, kde vedle podařené partičky bojovnic vyniká i řízný překlad Dareka Šmída. Z mužského světa příjemně překvapily úvodní díly desátého a dvanáctého Doctora Who, ale i první díl Doctora Strange, kterého píše autor Skalpů, Jason Aaron. A na závěr ještě seriálové stálice, u nichž se těším na každý další díl, tedy: Mezi řádky, Skalpy, Mýty, Sága ale také Gotham Central nebo Záleskautky. A na závěr podařená kniha stripů Toma Gaulda Pečeme s Kafkou, pro všechny pilné čtenáře.

JAN SAMOHEJL
redaktor Komiksária
Překladové komiksy v roce 2018 byly u mne ve znamení DC komiksového kompletu, kde jsem nakupoval díly od Darwyna Cooka, jehož kresbu miluju. Jeho Nová hranice byla dobrá, já ale o chloupek preferuju dílko Catwoman: Selinina velká loupež. Mám totiž rád noir a v rámci superhrdinského žánru je osvěžující, když nejde o záchranu celého světa, ale „jen“ o vlak plný peněz. Z přečtených věcí mě nejvíc dostala sbírka Dlouhý zítřek a další příběhy.

MARTIN ŠUST
redaktor časopisu XB-1
Z domovského Arga mě potěšil Moebiův Svět Edeny, takřka ve stejném čase doplněný crewní sbírkou Dlouhý zítřek, i kdyby jen pro budoucí kompletaci mistrova díla. Z Crwe jsem si dále vychutnal tituly Poslední Incal, Umbrella Academy, Plutona a radost mám i Modré Crwe. Crwákům se obecně daří vybírat z mainstreamové tvorby snad pro každého něco a neustále svou nabídku rozšiřovat a oslovovat nové cílovky, přestože někdy v tomto ohledu „pouze“ reagují na konkurenci, která naštěstí konečně nespí. O své čtenáře se vzorně stará Comics Centrum, které potěšilo monstrózním integrálovým Arkwrightem, dalšími svazky z Hellboy univerza, Černé palice a Grandvillu a příjemně překvapilo rozjetím Pochmurného kraje a především operním Prstenem Nibelungů (a pokud bude svá „překvapení“ vybírat takhle, máme se opravdu na co těšit). Paseka se blýskla zejména prvním svazkem Ms. Marvel, kterým mnohé přesvědčila, že komiks s muslimskou superhrdinkou nemusí být politický kalkul, ale svěží a vtipný příběh se značným potenciálem. Trystero nás zásobuje čím dál podivnějšími komiksy a jejich Mrakobití jsem si přečetl raději dvakrát, abych pochopil, že už toho o mnoho víc než napoprvé stejně nepochopím. A mohl bych pokračovat třeba Dětmi z Monmartru, každopádně je fajn, že nabídka zahraničních komiksů je pestrá a neustále nabízí něco nového.

DAVID ZACHOVAL
editor ComicsDB.cz
Svět Edeny. Vtlučený cynismus mi velí se z té ikony neposrat, ale když on ten Moebius je vážně tak nebetyčně dobrý, to se nedá. Aaronův Punisher mě osobně překvapil tím, že se dá napsat nově, s nápady, aniž by se tím utloukla jeho podstata. Ostatně i jeho Skalpy stále stojí za pozornost. Brubakerovi se tu moc nedaří, Fatale a Gotham Central i přes své nesporné kvality nenašli své publikum, což je škoda. Určitě je potřeba připomenout klasiky jako je Saga, 100 nábojů nebo Mýty. Nově se k nim snad připojil Lemire s Černou palicí, z tohohle univerza tu klidně může vyjít všechno.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *