Nemo. Srdce z ledu. Srdcovka nebo chladný test z popkultury?

Rok 2002 byl jedním ze zlomů české komiksové scény. Za podpory Crwe vstoupilo na komiksový trh velké knižní nakladatelství s luxusně vyvedenou publikaci Alana Moora Liga výjimečných, která by v našich končinách těžko hledala konkurenci. BB art se stal nepřehlédnutelnou značkou pro grafické romány. Ale nic není navěky. Zdá se mi, že pozici BB artu v poslední době začíná dosti přebírat další zavedené nakladatelství beletrie, konkrétně Argo. To vydalo mimo jiné Moorovy Ztracené dívky a nyní se rozhodlo pokračovat v sérii Ligy výjimečných komiksem Nemo. Srdce z ledu.

Jack: „Úder na Berlín… neměli bychom to nejdřív naplánovat?“
Janni: „Ne. Poplujeme Nautiloidem po Labi. Zachráníme Hiru a Armanda. Všechny ostatní zabijeme.“
Jack: „Tak dobře.“

Série drobných překvapení
Přebal knihy zákeřně doporučuje Nema těm, kdo mají rádi viktoriánskou žánrovou literaturu. Novinka Arga ale ve skutečnosti slavnou éru původní Ligy výjimečných opustila a zamířila do zcela neviktoriánských vod dvacátého století. Konkrétně se děj publikace rozprostírá mezi lety 1925 až 1987(!). Nyní asi tušíte, že muselo dojít i ke generační obměně původní sestavy hrdinů z konce století páry. Ústřední postavou knihy je nově Janni Dakkarová, dcera Nema i dědička jeho pirátského panství. Tato lady Nemo (a její desítky let trvající konflikt s královnou Ayeshou) je středobodem ne jednoho dobrodružství, ale hned tří povídek v jednom svazku. Značný rozptyl v čase i exotických lokacích obsažených v Srdci z ledu dává knize neobyčejnou pestrost. Ve skromnějším rozsahu epizod možná lépe vynikne i obdivuhodná přímočarost postav. To však nemění nic na faktu, že kratší vyprávění přináší též uspěchanější a jednodušší zápletky, než by epicky rozmáchlé náměty potřebovaly.

Něco pro teplouše a intoše!
Hrdinům sluší ráznost a taky zdrženlivý odstup od chytráctví všeho druhu. To dokládá ve zralém věku Nemova dcera slovy: „Rozum mi prokázal pramálo služeb.“ a ještě pádněji další dobrodruh lakonickou poznámkou: „Říkám Vám, nechte vědomosti teploušům a intošům.“ Mně se chce dodat: „Nechte vědomosti čtenářům Moorova Nema.“. Podobně jako Liga výjimečných je totiž i recenzovaný titul skládankou z všemožných odkazů na popkulturu. Bez rozklíčování těchto souvislostí přijde člověk o velkou část požitku z četby. Předchozí dvě Ligy recyklovaly už x krát recyklované (a tudíž docela známé) viktoriánské motivy z děl J. Verna, H. G. Wellse nebo A. C. Doyla. Kniha Nemo však postupuje v čase vpřed a trousí detaily třeba z meziválečných filmů, což se může ukázat jako větší problém. Bude na to čtenářova erudice stačit? Ba co hůř, bude na to stačit erudice recenzenta? Sice mě odpovědný redaktor Nema během předání recenzáku Srdce z ledu láskyplně označil za, cituji: „intouškého ťunťu“, když jsem se mu svěřil se svou neschopností číst povídky R. E. Howarda v dospělosti, ale tento odstín intoušství na Nema nemusí stačit…

Polární poupě a Berlínská růže
S těmito nejistými pocity začínám číst první příběh zasazený do dvacátých let minulého století. První stránka, druhé okno, celkově druhá bublina – a zmínka o „docela vlivném vydavateli novin“ a já větřím Občana Kanea, což se mi za chvilku potvrdí. Pak už stačí jen logicky vyhlížet obrázek Poupěte, který následuje po několika otočených listech. I na sídlo Xanadu zřejmě dojde, ale to už jsem na konci povídky. A stránky mezi tím? Tak to už je slabší. Chápu, že velká část vyprávění je poctou dílu velkého H. P. Lovecrafta, ale z něj nemám načteno vůbec nic, když nepočítám třeba jen dva letos přečtené komiksy, které americkému spisovateli skládají velkou poctu. Co dál? Příběh se odehrává v polární oblasti, kde na hrdiny čeká i nebezpečný tvaroměnec obsahující fragmenty lidských těl. Snažím se tedy vybavit Věc – filmové verze plus literární předlohu, která se mi už vykouřila z hlavy úplně. Nemůže obrázek polárníků stojících v rozestupu kolem obří prohlubně odkazovat na videozáznam norské expedice z Carpenterova hororu? Nakolik samotná původní povídka z roku 1938 souvisí s Lovecraftem? Dost – čtenářská ostražitost u Nema nezbytná se přehoupla v zoufalou dojmologickou paranoiu. Volím útěk do dalšího Moorova příběhu nazvaného Berlínské růže. Zde se orientuji poněkud lépe. Je zmíněn doktor Mabuse, doktor Caligari, vynálezce Rotwang i slavná dvojrole Charlie Chaplina. Patrně i samotný Alan Moore se zalekl (dodávám: zbytečně zalekl) přílišné nenáročnosti pro čtenáře a tak část dialogů obyvatel metropolisoidní třetí říše nechal v němčině (!). Nejedná se o ojedinělé germanismy na zpestřenou jako „achtung“ nebo „halt“, ale opravdu celé věty, rozhovory. Chce se mi zvolat: Hilfe!

Na závěr trochu o začátku…
Třetí část knihy nese název Řeka duchů. Zde se můžete těšit na příšery z laguny, na Hynkelovu pravou ruku Bormanna, na partu kluků z Brazílie pod vedením Gregory Pecka nebo třeba na skolení tyranosaura dobře mířenou ranou do zubů, abych pro jednou nezmiňoval jen zástup vypůjčených postav. Ale hlavně se v Řece duchů dovrší života pouť Janni Dakkarové směřující od mladé Nemo-dcery v Antarktidě, přes zralou Nemo-matku v Berlíně až po stařičkou Nemo-babičku v Jižní Americe. Portrét této „poslední vědecké pirátky“ ještě doplňují dvě žurnalistické reportáže ze svatby dcery lady Nemo a z oslavy hrdinčiných sedmdesátin. Oba beletristické texty nad jiné dokazují stylistické kvality Alana Moora i překladatelský um jeho českého tlumače Viktora Janiše. Milovníkům předešlých viktoriánských svazků chci s potěšením napsat, že tvůrci i v novince Srdce z ledu začínají každou povídku svéráznými „předtitulky“ autorů, kde si výsadní místo zachoval i prověřený výtvarník Kevin O‘Neill. A když jsem na závěr u těch začátků, tak si určitě všimněte kompozice panelů na prvních třech stránkách, které se shodují v úvodu každé z povídek.

Tím končím přehled toho nejdůležitějšího, co jsem pobral při premiérovém čtení. Srdce z ledu je podobný přídavek pro Ligu výjimečných jako jsou Devětačtyřicátníci pro Top 10, jen novinka od Arga klade větší nároky na čtenářovy znalosti. Bez nich se z Nema těžko stane vaše srdcovka, spíš si od ní zachováte chladný odstup.

Nemo. Srdce z ledu
scénář: Alan Moore, kresba: Kevin O‘Neill
Argo, 2018, 184 stran, 598 Kč
záznam v ComicsDB

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *