Jaký byl rok 2017: Zklamání, průsery, jiná špaténka

ANKETA > Rok se rokem sešel a je tu opět tradiční anketa Komiksária. Znovu jsme se ohlédli za nejlepšími domácími komiksy, překladovými tituly, největšími událostmi, zahraniční produkcí i za tím (nej)horším, co rok 2017 přinesl. Letos přispěli (byť ne ve všech kategoriích) Kateřina Čopjaková, Martin Foret, Jan Havlíček, Pavel Kořínek, Anna Křivánková, Milan Krejčí, Tomáš Prokůpek, Martin Přibyl, Jiří G. Růžička, Jan Samohejl a Martin Šust.

Všechny části ankety najdete postupně zde.

KATEŘINA ČOPJAKOVÁ
recenzentka Respektu a Wave
Zklamáním pro mě byla Lady Mechanika, asi jsem poněkud podlehla marketingu a od komiksu čekala víc než fetiš žánru. Také Velká kniha komiksů Jana Štěpánka; škoda, že se jí nedostalo odpovídající péče. Smutnou zprávou pak, že zemřel Karel Franta. Malého Vinnetoua mám opravdu ráda.

JAN HAVLÍČEK
čtenář komiksů
Moc průšvihů jsem loni nezažil. Největším zklamáním bylo zastavení vydávání evropských komiksů u polského vydavatelství Wydawnictwo Komiksowe, zvlášť když za sebou nechali nedokončené opravdu skvělé série. Odnesli to historická Rani, svérázná fantasy Azimut, ale především opus magnum tandemu Fabien Nury a Sylvain Vallée – Tenkrát ve Francii (il était une fois en France), což je jedna z nejlepších evropských historických sérií, tedy dvojnásobná škoda. Ale Fabien Nury je teď v Polsku po právu za scénáristickou hvězdu, tak snad sérii dovydá někdo jiný.

PAVEL KOŘÍNEK
historik a teoretik komiksu
V konkurenci všech těch hrůz všude kolem, politických i jiných, představuje komiksový rybníček – jistěže s drobnými výjimkami – veskrze pozitivní habitat. To, co loni zklamalo odkladem, má šanci o to více potěšit letos!

MILAN KREJČÍ
komiksový publicista a badatel
Výrazné zklamání na komiksové scéně se nějak nedostavilo, snad jen každoroční nostalgický povzdech po Malém Nemovi, který pořád ještě někde sní svůj sen, a ne, a ne se probudit do české reality.

ANNA KŘIVÁNKOVÁ
překladatelka, publicistka a japanoložka
Jako obvykle se zaměřím spíš na lidské tragédie, z nichž mě osobně nejvíc zasáhla předčasná smrt Džiróa Tanigučiho (nar.1947) – podle mého názoru jednoho z nejlepších japonských komiksových autorů 20. století, jehož díla Kniha větru a Nebeský orel (bohužel ne zrovna vrchol jeho tvorby – kéž by u nás někdy vyšlo Boččan no džidai!) se dostala i na pulty českých knihkupectví. Další bolestná ztráta přišla v podobě úmrtí Daisukeho Satóa (nar.1964), Džuna Cukadžiho (nar. 1990) a Mucumi Cukumo (nar.1952), která se na sklonku 80. lete proslavila mj. díky komiksu MOONLIGHT FLOWERS: Gekka bidžin, na svou dobu nezvykle pozitivně přijatou lesbickou romancí.
V porovnání s odchodem talentovaných lidí jiné „špaténky“ blednou, nicméně mě osobně poněkud otrávila debata ohledně „přílišné diverzity“ v řadách marvelovských hrdinů. Nedej bože, aby nám tu něco rozvracelo zavedené pořádky, že jo?

TOMÁŠ PROKŮPEK
editor sborníku AARGH!
Zklamal mě komiksový oddíl v knize Kříčím: „To jsem já.“, která má ambici představit historii domácích fanzinů. Některé kapitoly jsou určitě povedené, ale Antonín Tesař, který psal část o komiksové scéně, bohužel ví o zvoleném tématu příliš málo. Dostatečně se neorientuje v kontextu, pomíjí řadu klíčových titulů (Kokeš, KIX, XRXmag), jiné magazíny naopak nemají v textu co dělat – zmiňovat v kapitole časopis Crew je podobné, jako by v kapitole o hardcorových fanzinech byla pasáž o časopise Rock & pop.

MARTIN PŘIBYL
editor Komiksária
Zklamání z četby mi přinesl Ghost in the Shell, opěvovaná klasika, která mě zavalila svou prázdnotou, banalitou a chaotickým ztvárněním. Před jinou klasikou – Barbarellou – mě uchránila notně nevkusná obálka, takže mi zůstaly jen vzpomínky na film a kresby Káji Saudka. Možná je tomu tak dobře. A když už jsme u těch obálek: vím, že jsem to psal už kdysi, ale pořád nemůžu rozdýchat otřesnou grafickou úpravu prestižní řady Mistrovská díla evropského komiksu. Tohle by nešlo snad ani v devadesátkách, natož dnes, kdy jsou sebraná díla uznávaných autorů opečovávaná nakladateli po všech stránkách. Kdo nechápe, tomu doporučuji vygooglit si dotyčné obálky u zahraničních vydavatelů.

JIŘÍ G. RŮŽIČKA
redaktor A2
Na prvním místě to je přístup nakladatelství Albatros k soubornému vydávání komiksové klasiky. Jednak to je nepodařená řada Zlatá klasika Walta Disneyho, která přináší to nejlepší z komiksové tvorby různých autorů, kteří do tohoto univerza přispěli. Zatímco v USA jsou tato vydání perfektně edičně připravena a určena především náročným sběratelům a pamětníkům, u nás Albatros cílí na dětské, podle vydavatele zřejmě nenáročné publikum. Počínaje nevábnými omyvatelnými deskami, přes špatné překlady a příšerným letteringem, převzatým z původních českých sešitových vydání, bohužel nekonče. Množství doprovodných textů přitom zjevně cílí spíše právě na sběratele. Zmršená je i Velká kniha komiksů Jana Štěpánka, která v Albatrosu vyšla pod značkou Edika. Tady chybí jakékoliv údaje o tom, kde a kdy který komiks vycházel, bez vysvětlení tu chybí nejznámější Válka s mloky a v jednom příběhu dokonce i pár stránek. Lehkým zklamáním pro mne byl i rozjezd Velké řady edice Argokomiks nakladatelství Argo. Asi jsem příliš zmlsaný pečlivým (i když ne vždy bezchybným) výběrem titulů do konkurenčních Mistrovských děl evropského komiksu, ale Lady Mechanika Joea Beniteze je prostě jen průměrný komiks, který nezachrání ani steampunková stylizace.

JAN SAMOHEJL
redaktor Komiksária
Asi jsem našel odpověď na velký průser a velkou špaténku, která se dá shrnout do otázky: Proč se zrovna Gotham potýká s tak velkou kriminalitou? Superpadouši jsou, myslím, spíš důsledkem než příčinou tohoto jevu. Klíč k hádance jsem možná našel při čtení prvního svazku Dlouhého Halloweenu, který loni vyšel v rámci DC komiksového kompletu. Batman tam při výslechu přitlačí podezřelého z bombového útoku k doznání těmito slovy: „Tenhle hřebík byl součástí bomby. Každý hřebík má sériové číslo, jako zbraň. Zjistili jsme, kdo ho vyrobil. Do kterého železářství ho prodali. Železářství, které je jen dva bloky od tvého bytu. Máme účtenku. Ten hřebík jsi kupoval ty!“. Takže: V Gothamu evidují hřebíky jako zbraně. Usuzuju, že podobné přehledy se vedou i u dalších srovnatelných „zbraní“, třeba u pletacích jehlic, příborů (snad s výjimkou lžic), sirek, dlažebních kostek… Množství takové agendy je monstrózní. Je jasné, že chod města musí logicky kolabovat, což sebou přináší onu zvýšenou zločinnost. A zároveň je to tak absurdní, že spoustě lidem z toho jednoduše hrábne, takže se pak kupříkladu převlékají do různých oblečků (kostýmy netopýra, kočky, tučňáka, karetního šprýmaře…) a páchají různá alotria. Průser a špaténka v Gothamu se zkrátka jmenuje EET dohnaná do extrému. Z Batmanovy hlášky: „Máme účtenku!“ dost mrazí…

MARTIN ŠUST
redaktor časopisu XB-1
Stejně jako u „Událostí“ se spokojím s pohledem na obecný vývoj trhu, který nepřináší pouze to dobré… Tak především domácí komiks se pod přívalem zahraniční konkurence přesouvá k mnohdy velmi omezeným nákladům, nepočítaje v to vybranou skupinku zavedených tvůrců. Bude nutné ve čtenářích podporovat snahu cíleně vyhledávat domácí tvůrce, sázet na témata jim blízká a hledat si prostor, ve kterém domácí tvorbě nemůže ta zahraniční konkurovat.
Čím dál častěji vznikají rovněž „luxusnější“ vydání komiksů v omezeném nákladu. Mnohdy to vede ke sběratelskému nárůstu cen, což stále víc využívají spekulanti, sázející na rychlý nárůst cen. Ve výsledky se na trhu objevuje stále větší množství publikací s neúměrně vysokou cenou. Na jednu stranu to umožňuje vydávat riskantnější publikace, na druhou to vytváří jisté problémy, jejichž možný dopad odhalí až budoucnost, bude-li ovšem nějak podstatný.
Pokud mi něco opravdu bolestně chybí, pak aktuální čistě komiksové médium informující i o menších projektech, sledující trh v celé jeho šíři a poskytující co nejvíc aktuálních informací pro nejrůzněji orientované čtenáře. Vzniká množství menších, ale atraktivních projektů, o kterých ovšem mnohdy ví jen velmi omezené množství čtenářů. A bez ComicsDB by se o nich nedozvěděl takřka nikdo. Bylo by na místě, aby se o nich vědělo s předstihem a aby jejich kvality a zaměření neunikly pozornosti těch, jimž jsou určeny. Nemluvě o tom, že bych se rád dozvěděl o dost víc i o jejich tvůrcích a podmínkách, ve kterých díla vznikala atp.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *