Trutnovský drak podřimuje, ale sálá vnitřním žárem

drak_nikd_nespi_sazba_final_PRESS.indd

RECENZE > I když to tak na první pohled nevypadá, namalovat les je docela těžká výtvarná disciplína. Tedy pokud jde o skutečný les, živoucí organismus s jeho hlubinami, vůní a tajemstvím, a ne o skupinku stromů náhodně rozhozených v terénu. Barvy v lese přecházejí do těch nejrozmanitějších odstínů a světlo – zásadní prostředek pro modelování tvarů a prostoru – se láme desítkami směrů přes stovky větví a listů.

V osmdesátých letech 19. století vyneslo Juliu Mařákovi malování lesa profesorské místo na pražské výtvarné akademii i prestiž stát se zakladatelem vlastní krajinářské školy. Jiří Grus, jenž na téže akademii studoval o celé století později, by docela dobře mohl být mistrovým žákem. Svými lesními scénami nejprve vtiskl nezaměnitelný kolorit komiksu Ve stínu šumavských hvozdů, před časem přišel s uhrančivými kompozicemi v albu Drak nikdy nespí, pod jehož scénářem jsou stejně jako u díla předcházejícího podepsáni Džian Baban a Vojtěch Mašek.

Jenže tam, kde Mařák tvořil „úchvatné hymny na krásu přírody, les, vzduch, světlo a volnost“, jak malířovu práci vychválila dobová kritika, se Grus se stejným zaujetím zabývá i zobrazením lidského temperamentu. Les je pro něj nejen stěžejním tématem, ale i strašidelnou kulisou příběhu vystavěného na dávné legendě o založení městě Trutnov, v níž se hlavní zápletka točí kolem porážky bestie, která dští oheň a žije na dně skalní rokle.

V Grusově rejstříku proto lze zahlédnout ohlasy i dalších velikánů českého malířství – třeba romantického ilustrátora pohádek a portrétisty sukovitých charakterů Hanuše Schwaigera nebo génia výtvarného hororu Jaroslava Panušky. Je skvělé, jak se Grusovi ve spolupráci s autory libreta daří přenést cosi z těchto pozapomenutých či antikvovaných inspirací do komiksového románu, který má všechny rysy naprosto moderního a v jistém ohledu též nepřekonatelného výrazu.

Prolínačky a úzkost
Přitom nemusíte ani komiks otevřít, aby bylo zřejmé, že jedinečnost tohoto díla zakládá už jeho samotný formát – totiž atypická orientace knižního svazku „na šířku“. Není to samozřejmě koncept v českém prostředí neznámý – charakteristický byl třeba už pro časopis Ohníček, který po autorech přispívajících komiksovými seriály vyžadoval, aby pracovali s kompozicí dvou pásů panelů pod sebou.

Grus už má možnosti při práci na komiksové knize mnohem otevřenější, a také je umí využít. Nejen že počty panelů a jejich rozložení na stránce nejrůznějšími způsoby variuje a pohrává si tak s tempem vyprávění a jeho emočním působením. Nevyhýbá se ani celostránkovým obrazům, v nichž dává naplno zazářit soptícímu drakovi či scénám evokujícím strach a ztracenost postav v prostoru.

Vynalézavě přitom pracuje s textem v bublinách. Styl jeho letteringu se nemění, mění se však velikost písma, čímž dokáže vzbudit dojem závratné perspektivy nebo úzkosti. Jako větve na stromech vyrůstají jeden výjev z druhého a vzájemně se prostupují, takže mnohdy vytvářejí šokující či alespoň velmi překvapivé představy.

A právě toto prostupování obrazů a spojování nespojitelného je základním prostředkem, jímž tvůrci starodávný příběh o souboji s šupinatou nestvůrou aktualizovali. Podle legendy z 16. století byl Trutnov založen na místě, kde lidé pana Albrechta z Trautenbergu, vyslaného knížetem Oldřichem osídlit kraj při horním toku Úpy, probudili a posléze ubili draka, jenž pak vstoupil do městského znaku.

Relativně strohý námět rozvinuli Baban s Maškem do epické šíře, v níž není nouze o krvavé středověké šarvátky ani o příběh o statečnosti, věrolomnosti a boji s vnitřními démony. Albrecht je stíhán vidinami (jsou to opravdu jenom vidiny, nebo jde o skutečnost?) a setkává se s postavami přicházejícími z jiného světa, ať ze záhrobí, nebo z moderních časů.

Mezi chasou navlečenou v kápích a středověkých tunikách se objeví úlisný podivín s kravatou na krku, interiér kamenné věže se promění v nákupní galerii, nad krajem se rozhlíží rodinka výletníků v trekovém oblečení a s mapou… To nejsou schválnosti, jimiž by autoři chtěli za každou cenu vtipkovat a překvapovat, ale zneklidňující vize, které ukazují, jak moc je v nás uložena historie a jak může být přítomnost propletena s minulostí.

Alchymie tvorby
Drak, tradiční symbol strážce pokladu či tajemství, tak vybízí k jinotajným interpretacím, kde motiv monstra, v skrytu číhajícího na svou příležitost, na sebe může brát širokou škálu významů – od esoterických až třeba po psychoanalytické. Konečně autoři sami to několika větami naznačují v doslovu. Celkově však jejich pojetí zůstává u doslovného čtení, jímž jen tu a tam – jako paprsky slunce v hustém lese – probleskují výzvy k jiným výkladům.

V alegorické rovině zůstává příběh nedopovězený, na půl cesty. Drak spí. V konstrukci děje, zápletek i postav však scenáristé odvedli vynikající práci. Jejich hrdinové nejsou dvourozměrnými figurami, ale plnokrevnými charaktery s docela složitými povahami a vnitřním protiklady.

Zásluhu na tom samozřejmě má fenomenální vklad výtvarníka. Jiří Grus vytvořil hypnotické album, v němž scény sálají barvami, jako by je rozpaloval skrytý žár. Je dobře, že knihu doprovází skicář se spoustou poznámek, díky nimž čtenář pozná, jak složitá a dlouhá cesta k výslednému výrazu byla. Grus kombinuje nejrůznější postupy a ingredience, pečlivě zvažuje každý krok. Na výsledném díle, v němž každá stránka obstojí sama o sobě jako vizuální poklad, je to znát. Dokonalá alchymie tvorby!

Autor je šéfredaktor Nakladatelství Paseka.

Drak nikdy nespí
scénář: Vojtěch Mašek, Džian Baban; kresba: Jiří Grus
Trutnov – město draka, 2015, 160 stran, 400 Kč
záznam v ComicsDB

drak_obalka_final.indd

drak_nikd_nespi_sazba_final_PRESS.indd

drak_nikd_nespi_sazba_final_PRESS.indd

drak_nikd_nespi_sazba_final_PRESS.indd

drak_nikd_nespi_sazba_final_PRESS.indd

drak_nikd_nespi_sazba_final_PRESS.indd

drak_nikd_nespi_sazba_final_PRESS.indd

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *