Proč já jsem si jenom přála ségru?

Segry_uvod

RECENZE > Když v roce 1989 zasáhlo San Francisco velké zemětřesení, zapomněly na chvilku Raina a Amara Telgemeierovy na vzájemnou nevraživost a čelily katastrofě pod stolem ve vzájemném obětí. Tak to aspoň Raina nakreslila do svého komiksu Úsměv, a trochu tím zmátla své čtenáře, kteří o nějakém problematickém vztahu neměli ani tušení. Snad proto vznikla druhá komiksová knížka, jíž se celou rozhodla věnovat své mladší sestře. Po dentistické odysei tak přišla s druhým autobiografickým komiksem Ségry, který tentokrát pojala jako road movie.

Vlastně je to logický a šťastný nápad. Kde jinde by se mohly lépe krystalizovat rozdílné charaktery než v uzavřené dodávce na několikadenní cestě ze San Francisca do Colorado Springs (a zase zpátky). Stejně jako v předchozí knížce prostříhává autorka hlavní děj pohledy do minulosti. Ty však tentokrát tvoří bezmála půlku knížky (takže ten použitý “žlutý filtr” je čtenářsky ještě o něco nepříjemnější než v Úsměvu). Co víc – flashbacky se začnou postupně spojovat v souvislý příběh, který v závěru knížky překvapivě a chytře vyústí do hlavního děje v rodinné dodávce mířící domů na západ.

To je asi hlavní a velmi pozitivní rozdíl od předchozí knížky. Protože Úsměv původně vznikal na pokračování pro webový časopis Girlamatic.com, nemohla si autorka takovou promyšlenou strukturu komiksu dovolit. V ségrách však klidně už na začátku nadhodí tajemnou “záležitost”, kvůli které nemůže Raina sedět na předním sedadle, a elegantně ji vysvětlí až úplně na konci.

Mezitím vypráví klasický příběh holčičky, která si tak přála sestru, až jí to jednou rodiče splnili. Jenže s Amarou není nic takové, jak si představovala. Ségra se od samého začátku projevuje jako svéhlavá, výrazná osobnost, která ji po pár letech začne porážet i její vlastní zbraní – v kreslení.

Přečtěte si ukázku a nahlédněte do rodinných strastí malé Rainy

Raině je třeba přiznat, že je jako vypravěčka komiksu velmi empatická. Ač by mohla Amaru klidně popisovat jako mimozemšťana, se kterým se prostě nedá domluvit, vždycky se jako autorka snaží pochopit sestřiny motivace, nálady, názory… A někdy máte dokonce pocit, že různé situace vypráví spíš pohledem Amary než svým vlastním. Díky tomu se můžete jako čtenáři spontánně rozhodnout, na čí straně vlastně budete – jestli se ztotožníte spíše s Rainou (jste-li starší sourozenec), anebo budete sympatizovat s Amarou (jste-li mladší).

Stejně jako v Úsměvu Raina vypráví svůj příběh naprosto přirozeně. Komiks je pro ni zjevně zcela samozřejmou formou vyprávění. Nehledá v něm žádné experimenty, neinklinuje k uměleckým manýrám. Na nic si nehraje, přitom dovede skvěle pointovat nejen celou knihu, ale i jednotlivé drobné příhody. A vy při čtení ani jednou nezapochybujete, jestli by její příběh náhodou nevypadal líp na filmovém plátně nebo v literárním pojetí. To je nejspíš hlavní důvod, proč jsou její komiksy u čtenářů tak populární a zároveň jsou z nich nadšení i kritici.

Po přečtení obou skvělých knížek můžete začít hádat, o čem by asi mohla být ta třetí. Třeba o možném rozvodu rodičů, ke kterému se skoro schyluje? Ne, počkejte. Vždyť Raina má kromě ségry ještě bráchu!

Ségry
autorka: Raina Telgemeierová
Paseka, 2016, 208 stran, 329 Kč
záznam v ComicsDB

segry_obal_thumb

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *