Luke Pearson vnesl do Hildy dokonale hravou atmosféru

hil_uvod

RECENZE > Jen těch pár barevných ukázek z komiksu Hilda od Luka Pearsona, kterými Paseka avizovala její plánované vydání, stačilo k tomu, aby mě dostatečně navnadily potřebou si Hildu přečíst – a udělal jsem dobře.

Útlá kniha sestává ze dvou příběhů – Hilda a troll a Hilda a půlnoční obr. Velkorysý formát (A4) v pevných deskách se Pasece povedl, vás nadchne a knížce sluší. Hilda – na papírové obálce vypíchnutá parciálním lakem – se bude i po čase stále hezky culit z ochmatané a odřené titulky, jak půjde z ruky do ruky, protože si ji děti budou (nejen) před spaním znovu a znovu prohlížet. Ve velkém formátu si totiž Hildu v obrázcích skvěle vychutnají i nejmenší nečtenáři. A že je na co se koukat – je to dle mého názoru právě skvělá výtvarná výprava co činí Hildu Hildou. Vizuální stránka je více než příjemně dominantní a text ji v podstatě „pouze“ doplňuje. Bubliny sice čtete, ale děj vám řazením a dynamikou jednotlivých oken před očima ožívá a nějak si běží sám, jako v animovaném filmu. Sice bez zvuku a přesto skoro slyšíte cinkání zvonečku na trollově nose, déšť pleskající do stanu, pištění trpaslíků nebo praskání větví v lese. Děj samotný není nijak košatý, ale kupodivu vám to nijak nevadí. Vše je v té milé zvládnuté kresbě. Výtvarný rukopis Luka Pearsona je výrazný, linka precizní, pevná a přesto jemná a dynamická, úžasná barevnost skvěle navozuje náladu a atmosféru jednotlivých situací. Ve finále vám stačí jenom koukat na ty úžasné ilustrace (jak rád bych viděl skici a návrhy z procesu tvorby!).

A o čem že ta Hilda vlastně je? Pro mě hlavně o náladě. První příběh Hilda a troll je dějově jednoduchý a přímočarý, jakoby autor hledal Hildin skrytý potenciál. Ve druhém díle, Hilda a půlnoční obr, se sice odvíjejí již dvě dějové linky současně, ale opět jde o příběh, ve kterém se neztratíte. Hilda zde už funguje jako zkušený průvodce. Obě části přečtete poměrně rychle, knihu ale hned překvapivě neodložíte. Naopak vás něco nutí se k ní po chvíli znovu vrátit a prolistovat si barevné stránky ještě jednou. Protože ty obrázky prostě chcete znovu vidět a hledat v nich, co jste napoprvé přehlédli.

„Nedáš si čaj? Kdepak, děkuju. Tvůj čaj vždycky chutná jako rozmíchaná hlína s klacíkama.“

Na pohled obyčejné horské údolí s malým červeným domečkem choulícím se pod velkou horou působí zdánlivě opuštěně. Vypadá to, že krom Hildy s maminkou tady už nikdo jiný není. Ale opak je pravdou – údolí je plné nejrůznějších obyvatel. Jednotlivé postavy se v příběhu objevují z ničeho nic a tak nějak přirozeně. Autor nemá potřebu jejich existenci vysvětlovat. Ať už jde o tajemné obry, spící trolly, neviditelné skřítky, hníďátka ve vlasech či Hafíky táhnoucí pravidelně v hejnech po obloze. I zdánlivě nenápadný balvan nebo celá hora můžou být nějakou bytostí. A tam kde na první pohled nic zvláštního kromě trávy neuvidíte, mohou být dokonce celé státy!

Postavy, které Luke Pearson stvořil, jsou krásně čitelné, roztomilé a originální. Hilda o jejich existenci ví a bere tento fakt tak nějak automaticky, stejně jako její maminka, která tráví čas doma nad prací u svého kreslícího prkna, a ven vlastně nevychází. Nezvané návštěvy dřevěného panáčka, neviditelní útočníci či Hafíci na obloze ji nepřekvapují a o modrovlasou dcerku toulající se celý den venku se nebojí. Hilda je sympatická rázná holka (záměrně nepíši holčička, protože na mě působí starším dojmem), která ráda čte zvláštní knihy ze své knihovničky, ráda kreslí do skicáku šutry, miluje déšť a dobrodružné výpravy horským údolím společně se svým věrným kamarádem Větvíkem po boku (Větvík je takový malý šikovný lišák s parůžkama z větviček). A protože Hilda bydlí na samotě, kde nemá ve svém okolí vrstevníky z řad dětí, hledá si je logicky mezi bytostmi z údolí. Dalším z Hildiných kamarádů je tak např. Poleňák jehož postavu si okamžitě oblíbíte, jakmile se v komiksu objeví – a to jen přijde, neřekne ani slovo a lehne si ke krbu. Svět je to plný fantazie a jediným pojítkem s realitou je jen Hildina maminka nebo rádio hlásící předpověď počasí.

Podívejte se na ukázku z Hildy.

Podezírám Luka Pearsona, že z důvodu nějaké vnitřní nostalgie měl nutkavou potřebu spojit tři obyčejné věci – přírodu, dětství a pohádkový svět fantazie. A to se mu v Hildě podařilo. Z těchto tří ingrediencí totiž s citem namíchal dokonale hravou atmosféru a pocit klidu a bezpečí. Když se totiž malá modrovlasá holka dostane do nebezpečných situací (které by vlastně mohly dopadnout jakkoliv) – díky náladě, kterou autor svůj svět „obarvil“, se o Hildu vůbec nebojíte. Co by se jí taky mohlo stát pod útokem kavalerie, kterou tvoří lavina malých hebkých huňatých králíčků? Ten svět, který autor stvořil, je prostě milý.

Luke Pearson zkrátka nakreslil obsahem i formou vynikající komiks pro děti a jejich rodiče. A dokázal tak, že i příběh, který je prost velkolepých akcí, výbuchů, barevných světel, konfet, moderních hraček či rádoby cool drsných hlášek hrdinů, si získá své početné publikum. Úspěch Hildy ve světě (a doufám, že i u nás) budiž toho důkazem. Hilda je velká knížka o malé holce a je prostě skvělá!

Hilda
autor: Luke Pearson
Paseka, 2016, 80 stran, 299 Kč
záznam v ComicsDB

hil_obal

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *