Čtyři želváci podruhé na talíři

zn2_uvod

A je tu dvojka! Minule jsme zmutované želvy zanechali v nepříjemné situaci: po jejich mistrovi Třískovi se slehla zem, a dost možná už není ani mezi živými. Navíc se podle všeho potulují New Yorkem nepříliš pohlední ufoni, ukrývající se v lidských exoskeletech. Chtějí kolonizovat Zemi? Rozšířit meziplanetární řetězec fastfoodů? Nebo vyhladit komiksové recenzenty?

Vše se tentokrát točí kolem tajuplné budovy s názvem TCRI. TCRI! Přesně tahle písmena byla vyražena i na obalu kapsle s mutagenem, který kdysi proměnil čtyři obyčejné želvy v nám dobře známé sympaťáky. Leonardo, Donatello, Raphael a Michelangelo se tentokrát vydají po stopách své minulosti, které je zavedou do tajného útočiště mimozemšťanů a dokonce až do vzdálené galaxie.

Druhé želvy ninja pokračují v tom, co začalo v jedničce. Styl vyprávění nemění směr a řítí se jako raketa starou dobrou cestou akce, klišé, hlášek, pop kulturních odkazů a dalších oblíbených atrakcí toho správného brakového komiksu. Děj svižně plyne, nenárokuje si zapojení valného množství mozkových buněk a je jasné, že tady jde především o zábavu. Ono je vlastně úplně jedno, že celá galaktická cesta nemá v širším rámci děje v podstatě smysl. Mnohem důležitější je, že je efektní, plná akce, ošklivých emzáků a nervy drásajících momentů. A že želvy ve vesmíru vypadají fakt cool. O to tu jde především.

Peter Laird a Kevin Eastman si v duchu kvalitního braku s logikou moc hlavu nelámou. Co na tom, že ufoni, kteří se snaží být maximálně nenápadní, si na barák dají veliký svítící nápis TCRI, který není vůbec nikde evidován, což z něj dělá nejvíc podezřelou nepřehlédnutelnou budovu v celém New Yorku. Co na tom, že obvaz na Michelangelově vážně zraněné ruce občas nečekaně mizí, dokonce i v rámci jedné akce, aby ke konci knihy zmizel definitivně i se zázračně zhojeným zraněním. Co na tom, že želvy měly nepředstavitelně nepředstavitelné štěstí, že po teleportaci neskončily v prázdnotě vesmíru, ale na planetě, kde dokonce byl život a pro ně dýchatelný vzduch! (Kdyby to aspoň nebylo v příběhu zmíněno, tak by si to čtenář vysvětlil třeba tím, že teleportační transmat automaticky vyhledává obyvatelné souřadnice pro teleportovaného, ale takhle? To už ani není štěstí, to je magie!!!) Vem to všechno ale čert, když se to tak dobře čte! Nadšení a zápal tu tryská z každé stránky a nuda nemá šanci. Že je to celé vlastně jedna velká ptákovina, dobře vědí i samotní tvůrci a příjemným nadhledem a pomrkáváním to dávají čtenářovi znát.

Kresba je stále hrubá a místy docela amatérská, zejména pokud jsou na scéně lidé. Docela autory podezírám z toho, že nebohé želvy poslali do vesmíru jen proto, aby se nemuseli tolik kreslit s anatomií homo sapiens. Docela mě zaskočila solidně zrychtovaná April. Místo sexy holky do nepohody tu máme fiflenu s vizáží prostitutky z pornofilmů 80. let. Ještě štěstí, že se tu tentokrát neobjevuje moc často.

Nicméně menší zlepšení znát je a např. bojová sekvence v aréně je skutečně výborná. Hodně se tu pracuje s kompozicí a prostorem a želvy jsou zkrátka skvěle výtvarně řešené, takže se na ně pořád dost dobře kouká.

Sečteno a podtrženo druhá knížka je minimálně stejně dobrá jako první a na kvalitní odpočinkové čtivo jako dělaná. Avizovaná drsnost a krvavost se příliš nekoná, není to zase takové maso, sem tam ulítne od zubů želvích hrdinů nějaké to ostřejší slovo, ale cílovou skupinou jsou vesměs i nadále hlavně teenageři. Knížka si drží grafickou celistvost s předchozí a jediné co opět zamrzí, je absence jakéhokoliv textu o vzniku želvího fenoménu, o autorech či uvedení komiksu do kontextu doby.

Želvy ninja: Menu číslo 2
Autoři: Kevin Eastman, Peter Laird
Comics Centrum, 2015, 160 stran, barevný, 249,- Kč
záznam v ComicsDB

zn2

2 thoughts on “Čtyři želváci podruhé na talíři”

  1. Mám ten samý dojem, že kreslíř si vybral zmutované želvy za hrdiny hlavně z toho důvodu, že mu moc nejdou lidé. Na druhou stranu, vzhledem ke křečovitým “poznámkám pod čarou” oceňuji absenci jakéhokoliv dalšího pokusu o doprovodný text. Co se ovšem vizáže April týče, jako černoška se mi hodně líbí (což údajně zamýšlel kreslíř a navzdory scénáristově záměru, aby to byla Irka, to v původní čb verzi mohlo klidně projít).

  2. Díky za skvělou recenzi!

    Proti jedničce skok kupředu. Ale užíval jsem si obojí. Mně se April ve dvojce líbila víc. Možná proto, že mám rád pornoherečky z osmdesátých let! :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *