U prvního želvího menu si čtenáři řekli o nášup

zelvy_ninja_1_uvod

RECENZE > Má to cenu? Ne… Myslím, že nemá. Vyprávět tady o tom, kdo jsou Leonardo, Donatello, Michelangelo a Rafael (a teď opravdu nemám na mysli renesanční všeuměly) je jako nosit dříví do lesa, ze kterého lítá mistr Tříska. Známe je všichni. Nebo jsme si to až do téhle chvíle mysleli.

Současným infantilním a převážně na dětské publikum cíleným želvím bojovníkům předcházela temná minulost, skrývající se v drsných papírech mezi ostře řezanými černými stíny undergroundového komiksu. Hemžilo se to tam násilím, vraždami, ponurou atmosférou a občas ulítl do bubliny i nějaký ten hrubší výraz. A právě tuhle želví prapolévku z magického roku 1984 nám nyní naservírovalo Comics Centrum. Jaká je po těch letech? Nevystydla příliš? Nezkysla? Bude čtivá i pro nesentimentální mladé čtenáře?

V první řadě je třeba zmínit, že původní ninja želvy se v základech až tak moc od těch novějších neliší. Je tady všechno, co dobře známe – Tříska, Trhač, April, želví Volkswagen van, klan foot (později změněný na footboty, aby želvy netrhaly na kusy skutečné lidi) a dokonce i něco jako Krang*. Ba co víc! Želvy zde mají už i své typické charaktery: Leonardo šéf, Michelangelo šašek, Donatello vynálezce a Rafael vztekloun (zde dokonce ještě víc vzteklejší než obvykle, takový želví Wolverine). I samotné příběhy – o vzniku nindža želv, pomstě mistra Třísky, vražedných robotech myšilovech a o setkání Rafaela s Casey Jonesem – jsme už mnohokrát četli a viděli v novějších zpracováních, zejména v klasickém kresleném televizním seriálu a v komiksech od Archie Comics, které u nás v první polovině devadesátých let vydával Egmont. V čem jsou tedy tihle zelení borci jiní?

Rozdíl je především v celkovém potemnění příběhů. Původní želvy nemají moc problém s tím někoho zabít. Samy schytávají dost ošklivých šrámů a zkrátka jsou to drsní hoši. Také ulice nočního New Yorku dýchají nebezpečím, ponurostí a smrtí daleko intenzivněji. Undergroundové kořeny nezapře ani jistá scénáristická neučesanost, např. mistr Tříska prozradí svým adoptovaným synům jejich původ až po patnácti letech, což působí minimálně zvláštně (později byl tento oslí můstek upraven tak, že želvy svou historii vyprávějí April při jejich prvním setkání). Nicméně příběhy nezapřou, že jejich autorem je velmi talentovaný scenárista, jehož přístup je spíše intuitivní než akademický a když chce vytvořit napínavou scénu, tak ji prostě vytvoří.

Nejvíce nápadný je ovšem odlišný styl kresby. Žádné roztomilé kukuče, usměvavé tvářičky a hladká pleť. Připravte se na syrovou linku, která v sobě nese víc nadšení než řemeslné vykreslenosti. Želvy samotné často vypadají velmi dobře a stránky jsou z hlediska kompozice působivé, ale jak dojde na lidi, auta a další běžné věci, neubrání se člověk podobnému dojmu, jaký mívá při listování tuzemskými fanziny. Kresba je zkrátka hodně amatérská a nebýt samotných hrdinů v krunýři, kteří jsou vážně cool a působivých kompozic temného velkoměsta, byla by to docela bída.

Tahle želví lahůdka je tak určena především labužníkům a znalcům želvích příběhů, generacím, kteří si želví šílenství odbyli v pubertě na začátku devadesátých let. Je to spíš touha podívat se, jak ty slavné želvy začínaly, než chuť přečíst si nějaké dechberoucí dobrodružství. Nebo se pletu? Celý náklad této knihy se hned po vydání rozprodal, ale v tuto chvíli je již k dispozici dotisk. Že by zde žilo tolik želvích fajnšmekrů a pamětníků? Nebo zkrátka mají původní želvy takový šmrnc, že oslovují i novou generaci čtenářů? Kdo ví.

České vydání vypadá velmi solidně a působivě. Měl bych k němu jen dvě drobné výhrady. Trochu mě mátlo pojetí knížky ve stylu jídelního lístku. Skutečně jsem si při čtení obsahu myslel, že je do něj zakomponovaná nějaká chytrá reklama na skutečnou pizzerii. Konkrétní jídla, konkrétní ceny, nic, co by nasvědčovalo, že jde o nadsázku (např. zkomolené názvy jídel apod.). A druhá výtka směřuje k absenci nějakého článku, který by vyprávěl alespoň stručnou historii vzniku celého želvího fenoménu. Něco o tom, jak si Kevin Eastman naskicoval první črty želvích mutantů, když sledoval se svým kamarádem Peterem Lairdem nějaký mizerný program v televizi, o tom, jak si na první vydání sešitu půjčili od Eastmanova strýčka a zbytek zaplácli penězi z vrácené daně a jak vlastně hlavním záměrem bylo parodovat tehdejší úspěšné série: Daredevila, New Mutants, Cerebuse (pozorný čtenář na něj najde v knize odkaz) nebo Millerova Ronina. O tom, jak se díky chytré inzerci a nízkonákladovému tisku, který z každého sešitu vytvořil ceněnou sběratelskou raritu, stal malý želví zázrak, jak – aby si ušetřili práci a nestali se sedřenými nádeníky – zvali Laird s Eastmanem stále více hostujících tvůrců. O akčních figurkách, kresleném seriálu, Heavy Metalu, zmrzačeném Raffaelovi a Donatellovi, Třískovi s křídly, filmech, seriálech a současném konci komiksové série. Zkrátka bylo by o čem psát a o čem číst a podobné bonusy čtenáře vždycky potěší zejména, pokud se jedná o takovýhle unikátní historický exkurz.

zelvy_soubor_40

Trochu též zamrzí, že na další knížku (kterých má být zatím celkem 40 svazků a v případě úspěchu se bude pokračovat dál) si budeme muset počkat až do 7. září. Pokud by se jednalo o standardní tempo, bude sbírka kompletní až někdy za 10 let. A to nejsou moc pěkné vyhlídky. Tato prodleva je však způsobená čekáním na kolorování amerických originálů (staré černobílé sešity se nyní vybarvují a to chvilku trvá), takže je šance, že až se najede na už barevné série, knížky budou vycházet s daleko menšími časovými odstupy. Comics Centrum plánuje takto vydat celou želví řadu od Mirage Studios přes Image až po IDW Publishing, což je smělý plán a my se rozhodně máme na co těšit.

Želví hrdinové ani po neuvěřitelných jednatřiceti letech neztratili šťávu a při čtení jejich prvního svazku si pamětnější čtenář vzpomene, proč vlastně tenkrát celé té mánii propadl a ti mladší se vystavují riziku, že je potká to samé. Ostatně to, že první náklad zmizel z pultů knihkupectví tak neuvěřitelně rychle, naznačuje, že nám Comics Centrum možná zadělalo na novou želvománii.

*Krang je trochu zapeklitější záležitost. Abych moc nespoiloval, prozradím jen, že tahle postava je známá především z klasického kresleného seriálu z roku 1987, ale originálu bližší pojetí najdete ve výborném (také kresleném) seriálu z roku 2003.

Želvy ninja: Menu číslo 1: Jedinečný originál
Autoři: Kevin Eastman, Peter Laird
Comics Centrum, 2015, 160 stran, barevný, 249,- Kč
záznam v ComicsDB

zelvy_ninja_1_obalka

1 komentář u „U prvního želvího menu si čtenáři řekli o nášup“

  1. Dane, líbí se mi Vaše špatně skrývané nadšení. :) Díky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *