James Kakalios: I v USA znají superhrdiny víc z filmů než z komiksů

afo2_uvod

ROZHOVOR > Na letošní 50. ročník Mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc dorazil přednášet James Kakalios, profesor fyziky z Minnesotské univerzity, autor bestselleru The Physics of Superheroes a konzultant filmové adaptace Watchmenů, který radil, jak na stříbrné plátno elegantně převést komplikovaného Dr. Manhattana.

Od dětství je vášnivým sběratelem komiksových sešitů, což významně ovlivnilo i jeho působení na univerzitě. Když přemýšlel, jak zatraktivnit výuku, sáhl okamžitě po svém oblíbeném „devátém umění“. V roce 2001 otevřel seminář nazvaný Vše, co vím o vědě, jsem poznal díky komiksům, během něhož k ilustraci teoretických zákonů hojně využíval dobrodružství kreslených superhrdinů. Svým nejkontroverznějším tvrzením dokonce přilákal pozornost Marvelu. A to přesně ve chvíli, kdy s vědeckou přesností ujasnil tragickou smrt Spider-Manovy přítelkyně Gwen Stacy, k níž došlo v legendárním dvoučísle The Night Gwen Stacy Died. Odvěký záporák Green Goblin svrhne dívku z vrcholku brooklynského mostu, a přestože na ni Spider-Man na poslední chvíli dosáhne pavučinou, její smrti zabránit nedokáže. Ještě v době vydání mimořádného příběhu v létě 1973 započaly dohady fanoušků nad tím, zda kráska zemřela šokem z pádu nebo vinou pozdní záchrany. Urputné klání nakonec po letech rozsekl až Kakalios, když přišel s vědeckým potvrzením faktu, že silné škubnutí při zachycení pavučinou jí zaručeně zlomilo vaz. Naděje fanoušků ve Spideyho ultimátní bezchybnost se vmžiku rozplynuly.

 

afo1_thumb

 

Co si myslíte o způsobu aplikování vědy v současných komiksových filmech?

Do kina chodím primárně jako fanoušek, až potom jako vědec. Nemívám u sebe poznámkový blok ani kalkulačku a nečekám, až se můj smysl pro fyziku rozechvěje nedočkavostí. Spíš je to tak, že když vidím, jak něco v superhrdinském nebo sci-fi filmu z hlediska vědy funguje správně, je to jako bych pochopil nějaký skrytý vtip. Pak si ho založím, abych ho mohl později použít v hodině. Prací filmařů není, aby učili vědu, ale aby vyprávěli zábavný a poutavý příběh. Vědí ale, že kdykoli divák pochybuje o vědeckém vyobrazení něčeho na plátně, je to moment, kdy přestává příběhu plně důvěřovat.

 

Které snímky z poslední doby vás zaujaly právě v tomto ohledu?

Interstellar byl velmi dobrý, což ale není moc překvapivé, když u něho coby vědecký konzultant působil Kip Thorne z Kalifornského technického institutu. Ale i superhrdinské filmy od Marvelu se rovněž úspěšně snaží některé fantastické prvky zasazovat do světa založeného na skutečné vědě.

 

Vy sám jste komiksy miloval už jako dítě. Všímal jste si už tehdy, jakým způsobem se v nich s vědou nakládá?

Dokonce si vzpomínám na ten moment, kdy mě věda v komiksu zaujala vůbec poprvé. Bylo to v komiksu s Flashem, nejrychlejším mužem na světě. Šlo o sešit číslo 167 z července roku 1966. Flash ztratí svou imunitu vůči efektům odporu vzduchu, ale stále oplývá schopností dosáhnout superrychlosti. Takže kdykoli se rozběhne rychle, začne hořet přesně jako meteor nebo kosmická kabina, když do atmosféry vstoupí při vysoké rychlosti. Pamatuji si, jak mi bylo trapně, když jsem si uvědomil, že osud meteorů je mi dobře znám, ale nikdy mi nedošlo, že s Flashem by se mělo stát to samé. Od té doby jsem se začal koukat po dalších příkladech vědy v komiksech. Vlastně si myslím, že k napsání své knihy The Physics of Superheroes jsem se připravoval celý život.

 

Superhrdinský komiks má v USA ohromnou letitou tradici. Myslíte, že obdobně efektivně může výuka skrze komiksové médium fungovat i v Evropě?

Ano! Dokonce mě překvapilo, jak pozitivní ohlas vyvolala moje kniha právě v Evropě a v Asii. Vznikly překlady do němčiny, španělštiny, italštiny, korejštiny i čínštiny. Taky existuje zvláštní vydání ve Spojeném království. Myslím, že můžeme poděkovat filmům o Batmanovi, Supermanovi, Spider-Manovi a marvelovským superhrdinským snímkům za to, jak s těmi postavami pracují. Dokonce i moji studenti v USA v současné době tyto hrdiny znají více z filmů než z komiksů.

 

Batman býval ve svých počátcích po vzoru Sherlocka Holmese považovaný za „největšího světového detektiva“. Ve svých případech vždy postupoval velmi vědecky za využití vlastních dovedností a intelektu. Není vám právě tenhle typ superhrdiny nejbližší?

Batman je skvělý superhrdina! A ano, tím myslím superhrdina i přesto, že postrádá jakékoliv superschopnosti. Využívá své inteligence, vzdělání, perfektně vycvičeného těla a bojových schopností, aby chránil ulice Gothamu. Hodně superhrdinů slouží jako skvělé vzory pro začínající nadějné vědce. Ať už má nějaké superschopnosti, nebo ne, každý úspěšný hrdina vykazuje tři důležité dovednosti, které musí mít i každý správný vědec. Za prvé dokonalou znalost přírodních zákonů, za druhé dovednost kreativně řešit problémy, a za třetí vkusný smysl pro módu.

 

Která z komiksových postav vám tedy přijde vědecky založená nejlépe?

Rozhodně Iron Man. Tony Stark, konstruktér jako superhrdina a superhrdina jako konstruktér, si sestrojí high-tech obrněný oblek, v němž coby nepřemožitelný Iron Man bojuje za spravedlnost. Téměř všechno na jeho kostýmu je už buď dostupné teď, nebo brzy bude. Obrněný oblek? Máme. Exo-skeleton, který zvyšuje sílu? Máme. Trysky v botách? Máme. Trysky v rukavicích, které střílejí odpuzující paprsky? Máme. Kybernetická helma, skrze kterou lze ovládat celý oblek myšlenkami? Máme! (Vážně!). Jediný aspekt, který chybí, je malý a lehký zdroj energie, který by vše napájel. Ve filmech Iron Man disponuje malým obloukovým reaktorem velikosti hokejového puku, který vyvine energii stejnou jako tři atomové elektrárny. Kdybychom věděli, jak vyrobit takovýto malý zdroj, nepotřebovali bychom superhrdiny.

 

afo2_thumb

 

Myslíte tedy, že nezadržitelný vývoj technologií se dostane do takové fáze, že se z některých smrtelníků stanou svým způsobem skuteční superhrdinové?

Velikost výpočetní síly, kterou dnes nosíme ve svých kapsách, mohla být před padesáti lety popsána jen na stránkách komiksu. Jak už jsem zmínil – skutečný problém, který nás v určitém smyslu brzdí v tom, abychom získali technologické superschopnosti, je zdroj energie. Energie, kterou využíváme dnes, je převážně chemická (jako benzin, zemní plyn nebo uhlí), a také používáme malé množství atomové. To záleží na zdroji elektrické energie. Chemické vazby mohou na jednu molekulu uchovat jen určité množství energie, a pokud nechceme jít ve stopách Krotitelů duchů a nosit na zádech nelicencované nukleární akcelerátory, musíme počkat na novou energetickou revoluci, abychom mohli vyvinout technologii, která by nás přeměnila na superhrdiny.

 

Má popkultura skutečně potenciál své spotřebitele nejenom bavit, ale i vzdělávat?

Bezpochyby! Sami filmaři a televizní producenti jsou velmi často fanoušci reálné vědy a zkoušejí vědecké prvky zakomponovat do vlastních příběhů. Pak už nezbývá než doufat, že fanoušek rozpozná, co je reálné a co je smyšlené. A tady mohou hrát svou roli vědci. Oddělení propagace jednotlivých studií jsou velmi dobrá v tom, jak dokážou přitáhnout pozornost veřejnosti ke svému novému filmu nebo seriálu. Vědci mohou tento zájem využít a mluvit o vědě ve skutečném světě, na níž je daný počin založen. Právě tímto způsobem můžeme oslovit širší publikum, ne jen to, které sleduje vědecké programy a čte populárně-vědecké časopisy. Samo studio tak navíc dosáhne propagace u publika, jež by jinak nebylo schopné oslovit. Jakmile se skloubí věda s popkulturou, vítězem je každý.


James Kakalios o tom, kterak fungují fyzikální zákony ve Snyderových Watchmenech. (anglicky)

Plánujete napsat další knihu? A pokud ano, chystáte se vzdělávat opět prostřednictvím komiksu, anebo se přesunete do jiné oblasti popkultury?

Rozhodně plánuji. Po The Physics Of Superheroes jsem v roce 2010 napsal druhou knihu The Amazing Story Of Quantum Mechanics. V ní nepopisuji filozofii nebo teorii kvantové fyziky, ale to, jak užitečná je, jak ji ukazují pulpové sci-fi časopisy a komiksy. Slíbili nám jetpacky a létající auta a dostali jsme mobily a notebooky. Autoři v padesátých letech si mysleli, že bude energetická revoluce (bez níž létající auta nevzniknou!), ale ve skutečnosti jsme se dočkali revoluce informační. Ta se mohla uskutečnit jedině díky polovodiči a fyzice pevných látek, které byly naopak umožněny objevem kvantové mechaniky. Moje nová kniha, kterou momentálně píši, dále vysvětluje základní fyziku věcí, které tvoří podstatu každodenního života, aniž bychom si ji uvědomovali. Na první pohled v nové knížce moc příkladů popkultury není, ale kdokoli mě zná, ví, že tam nakonec nějaké stejně budou.

 

A vlastní komiks, v němž byste se držel reálných fyzikálních zákonů, v úvahu nepřichází?

To ani ne. Může to vypadat jednoduše, ale za vytvořením komiksu je spousta tvrdé práce. A navíc, když je všechno úplně realistické a přesné, je mnohem těžší zachovat tu eskapistickou zábavu, která motivuje tolik čtenářů. Bude lepší, když budu dál psát články o fyzice do časopisů a populárně-vědecké knihy pro nevědce.

 

Děkuji za pomoc překladateli Davidu Petrážovi.
FOTO: Jan Hromádko

3 komentáře u „James Kakalios: I v USA znají superhrdiny víc z filmů než z komiksů“

  1. Máte chybku v nadpisu – “vznají”. Jinak super rozhovor!

  2. Byla jsem tam a super zábavná přednáška pana vědátora..:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *