Jaký byl rok 2014: Zklamání, průsery, jiná špaténka

spatenka

ANKETA > Znovu jsme se ohlédli za nejlepšími domácími komiksy, překladovými tituly, největšími událostmi, zahraniční produkcí i za tím (nej)horším, co rok 2014 přinesl. Letos přispěli (byť ne ve všech kategoriích) Martin Foret, Michal Jareš, Pavel Kořínek, Anna Křivánková, Milan Krejčí, Pavel Mandys, Martin Přibyl, Lukáš Růžička, Jan Samohejl, Jakub Sedláček a David Zachoval.

Všechny části ankety najdete postupně zde.

MARTIN FORET
Nemůžu si pomoct a je to zjevně subjektivní, ale zklamáním pro mě byla Stopa legionáře. Neměl jsem přehnaná očekávání (jde o souborné vydání seriálu z týnejdžerského časopisu, výtvarníkovu tvorbu znám) a k ambici zpracovat komiksem právě toho téma jsem měl velké sympatie. Ale výsledek s mluvícím (!) koněm, který „jen tak“ pronáší faktografická moudra (typu „Československá střelecká brigáda během onoho dne prošla čtyřmi liniemi nepřátelských zákopů a zastavila se až 5 kilometrů za frontou. Přišla téměř o 900 mužů (185 padlo, 700 bylo zraněno).)“, klade „sugestivní“ otázky (jako „Fando, už několikrát jsme zmínili politické problémy v tehdejším Rusku. O co tam vlastně šlo?“) či se vyznává ze svých pocitů (např. „Fando, ta Sibiř je tak veliká, že se mi z toho točí hlava.“), a nepřehlednou „manýristickou“ kompozicí (dvoj)stran je pro mne nakonec jen didaktická křeč… Na zlepšení chuti (si) ordinuju předloni vydané zdařilé francouzské dvojalbum Svoboda! pojednávající stejné téma – a těším se na pokračování.

MICHAL JAREŠ
Vlastně Thea a Papouščí muž – nějak nevím, co to chce, je to ambiciózní, ale nedobíhá to nikam. Není to průser, jako spíš takové bezradné postávání na místě.

MILAN KREJČÍ
Nemám konkrétní věc, spíše jen povzdech nad tím, že mnozí takzvaní kreslíři vydávají svá dílka za originální styl a zapomínají, že v komiksu by měla být výtvarná složka rovnocenná literární. Zvládali to i autoři kresleného humoru v bývalém Dikobrazu a nevidím důvodu, proč by stejná kritéria neměla platit i v komiksu. Komiksový kreslíř by měl umět kreslit, a je úplně jedno zda realistickým nebo karikaturním stylem.

PAVEL KOŘÍNEK
Komiksová zklamání roku 2014 byla snad jen dočasná, vždyť ty odložené komiksy letos vyšly nebo jistě ještě vyjdou (Vinnetou, Drak, druhý Candide). Zamrzelo váhání BB/Artu nad druhou půlí Planetary. Spíš pobavilo než vyloženě naštvalo, jak rychle se crowdfundingové financování začalo využívat k produkci nesmyslných monstr edic a k laciné (sebe)propagaci standardním nakladatelským provozem publikovatelných děl. Pokud je první díl vašeho delšího projektu vyprodán a chystá se dotisk, opravdu je pro další pokračování nutné (vhodné? slušné?) žádat o takovouto podporu veřejnosti?

ANNA KŘIVÁNKOVÁ
Neutuchající snaha japonské vlády zavést tvrdší cenzuru domácích komiksů.

PAVEL MANDYS
Nevím, nic křiklavého mě nenapadá. Mrzelo mě, že se Švejdíkův Zámek nedostal ani do jedné nominace cen Muriel, přinejmenším za výtvarné pojetí by si to zasloužil.

MARTIN PŘIBYL
Tak dlouho jsem se těšil na pokračování Shaolin Cowboye, až z toho je průser roku. Ty tam jsou nápadité postavy, nadsázka a humor. Celé to vypadá jak výplod autisty s nutkáním kreslit potetované zombie – nic jiného ve čtyřech sešitech nenajdete. To, že Geof Darrow kreslit umí, situaci vůbec nepomáhá.

Ani dlouhé čekání na novou Muriel a andělé se nevyplatilo. Kniha byla vydána pravděpodobně ve velkém shonu a kromě jiné formátu, aby se moc nebratříčkovala s Oranžovou smrtí, je vytištěna na zažloutlém papíře (asi aby to vypadalo retro) a tisk je až nepříjemně přetmavený. Normálně bych takové věci nechal plavat, ale zrovna u Muriel mě mrzí.

LUKÁŠ RŮŽIČKA
Nejlepším přítelem kritika je klišé. Třeba to, jak českému komiksu chybějí scenáristé. Jenže loňský rok naplno ukázal, že českému komiksu chybějí obecně kvalitní autoři, kteří dokážou aspoň jednou za pár let proložit krátké povídky i celovečerákem. Není to samozřejmě jen jejich chyba, jsou tady taky ekonomické souvislosti a třeba i bojácní nakladatelé. Nedokážu ale posoudit, kolik nabídek na dlouhý komiks smetou ročně ze stolu, třeba je to nula. Výsledek pro čtenáře (nebo tedy konkrétně pro mě, abych svůj vkus nevnucoval jiným) je každopádně stejný: Ta nula svítí taky u položky zajímavých domácích komiksů, které by měly víc než pár (desítek) stran.

JAN SAMOHEJL
Celá kauza kolem dražby originálů Káji Saudka. To je opravdu zklamání a průser. Milým slovem špaténka bych označil druhý svazek Před strážci. První kniha mi v rámci možností přišla jako poměrně podařená. I proto jsem fakt nečekal, že autoři zcela pohoří u příběhů o scenáristicky nejzajímavějších postavách série (Komediant a hlavně Rorschach).

JAKUB SEDLÁČEK
Citelně tu dlouhodobě chybí nejen kvalitní žánrová alba domácí provenience, ale vloni jsme se nedočkali ani výrazného původního autorského projektu, který by svou ambicí a dosahem překračoval rámec komiksového fandomu. Přitom nadšené přijetí Mojí knihy Vinnetou, kterou Toy Box vydala na začátku letošního roku, dokládá, že české publikum je po pořádných, výživných soustech hladové.

DAVID ZACHOVAL
Tady se zřejmě dotknu lehce kontroverzního tématu, ale moc se mi nelíbí UKK. V tomhle masovém vydáváním “pod cenou” vidím úplně stejnou kanibalizaci trhu, jako si před časem užily filmy na DVD s trafikovým prodejem za pár pětek. Těžko odhadovat, co to z dlouhodobého hlediska udělá s trhem, ale pro vydavatele rozhodně nic dobrýho.

Taky pořád těžce nesu, že Amazon koupil ComiXology, což se následně projevilo v cenách pro Evropu a to i přes to, že při nákupu přímo v mobilní aplikaci obchází Google/Apple, což mimojiné přineslo několik zbytečných kroků navíc při nákupu. Kam nemůže ďábel, tam se prostě nacpe korporace.

8 komentářů u „Jaký byl rok 2014: Zklamání, průsery, jiná špaténka“

  1. recenzent by měl umět psát česky

    Dikobrazu a nevidím důvodu, proč by stejné kritéria neměli platit i v komiksu.

  2. Já jsem za UKK na stáncích rád, byť jsem si za ty dva roky koupil jen deset čísel. Vydavatelé se tak musí zaměřit na jiné komiksy pro nás “dospělejší.” Čili komiksy od Disneye na stánky a série jako Sága, Unwritten, Skalpy, Girls, Lucifer… apod. do knihkupectví. Každý už si to své najde. Já budu na rok 2014 vzpomínat jen v dobrém, zvlášť díky přebohaté evropské scéně.

  3. Zklamání: superhrdinský sračky, manga.
    »Přebohatá« evropská scéna

  4. Gmork nemluvil o “evropské scéně” vydané v češtině.

  5. Stopa legionáře = megaprůs…švih.
    Ad UKK: To, že tady někdo udělá velkej náklad a je schopen ho distribuovat tak, aby se mu to vyplatilo, je spíš husarský kousek.

  6. Je tak, sice do té Evropy patříme geograficky, bohužel už ne komiksově. Pánbůh zaplať za české Metabarony. Nicméně pořád platí, že moje nejlepší komiksová kniha za minulý rok je Petr Pan od polského Egmontu, díky technickému provedení a skvělému překladu rozdrtil veškerou konkurenci. Na druhém místě jsou Seveřané Briana Wooda od francouzského Urban comiksu, nádherně udělaný tlouštík. A až na třetím místě jsou čeští Metabaroni, kdyby byli v normálním formátu, mohlo být první místo jejich.

  7. Nemám v anketách rád kategorie prušvih/pruser roku, plyšový lev atd. Celou anketu to pak pěkně “zahlení”, což se se stalo i v tomto případě. Podle odpovědí korespondentu jsem se totiž dozvěděl, že tu máme fantastickou publistiku, ale komiksy, kreslíře i scenáritsty úplně na prt :))

  8. Největší prů*er je Muriel a andělé. Když člověk porovná ty originální zářivé Saudkovy anilinky s tím, v jaké podobě komiks vyšel… Pokud si s tím grafik nevěděl rady, tak bez barev a v černé lince by to dopadlo určitě líp. Vydavatelství Crew má aspoň koule na to, prohlásit “vytiskli jsme něco blbě, takže tady máte dotisk a můžete si jej vyměnit za to zmršené původní vydání”. Pochybuji, že něco takového Albatros kdy udělá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *