Na festivalu v Angoulême ožily komiksové sny

Nadějná autorka Štěpánka Jíslová vyhrála soutěž CZ.KOMIKS a vydala se tedy na komiksový festival do Angoulême, který se letos konal od 30. ledna do 2. února. Přínášíme její reportáž.

REPORTÁŽ > Když se řekne největší festival komiksu v Evropě, nedokážu si jeho měřítko spojit se čtyřicetitisícovým městem Angoulême. Rozhodně ne ve chvíli, kdy v autě projíždíme jeho uzounkými uličkami.

Francouzské město na těch pár dnů ožije neskutečným způsobem, vždyť se na tento ročník prodalo víc než dvě stě tisíc lístků. Jsme v centru a nenechat se ohromit velkolepostí angoulêmského festivalu najednou nelze. Prodejní část festivalu se odehrává v obrovských stanech roztroušených po celém městě. Největší z nich je pavilon velkých nakladatelství, který jako by nebral konce.

Vevnitř jsou natěsnaná knihkupectví rozdělená potištěnými lepenkovými stěnami, takže jejich pravý rozsah objevíte až ve chvíli, kdy vstoupíte dovnitř. Kromě komiksů tam čekají i jejich autoři, posazení v řadě jeden vedle druhého. Přes fronty, které se před nimi hromadí, je nicméně poznáte jen podle plakátu nad jejich hlavami. Tento rok byli přítomni například Enki Bilal, Willem (loni zde získal Grand Prix) nebo Alison Bechdelová, která přijela představit grafický román Are You My Mother?.

Nebel se slovníčkem

Nejzajímavějším místem pro mě byl pavilon nezávislých autorů a malých vydavatelství, kde mají své místo i národní a často velmi specifické komiksy. Tak jsem objevila něco, co se hodně podobalo české antologii Vějíř (nicméně ve švédštině a pouze o netradičním sexu), nebo oddělení náboženského komiksu, které nabídlo například bibli jako líbivou barevnou pseudomangu.

V záplavě stánků na mě vykoukne povědomá tvář – tvář Aloise Nebela z přebalu francouzského vydání. Nadšená z české stopy na festivalu se hrnu ke stolu. Přítomný nakladatel z Presque lune hned začne nadšeně lámanou angličtinou básnit o kvalitách komiksu. Na mou otázku, zda-li je možné příběh z tak specifického prostředí představit v zahraničí, mi ukazuje rozsáhlý slovníček na konci svazku. Je tam podrobně vysvětlen historický kontext, stejně jako všechna jména a detaily.

O kousek dál šťastnou náhodou potkávám Emmu Evansovou, můj internetový vzor. Tato britská ilustrátorka a autorka komiksů se na festival dostala díky univerzitě v Cheltenhamu, která sponzoruje jeden stůl pro nejlepší práce svých studentů. Než jsem se stačila začít rozněžňovat nad jejich školní politikou, dostalo se mi poučení o placeném školství ve Velké Británii: Emma si musela vzít studentskou půjčku a už teď ví, že ji nikdy nebude schopná splatit.

Samotný pavilon patří asijskému komiksu, který se ve velkém věnuje prodeji merchandisingu. Kromě obligátních nindža hvězdic a Narutoheadbandů si na místě můžete pořídit i svůj portrét ve stylu „jak bych vypadal jako protagonista mangy“. Je zde i pavilon věnovaný jen a pouze prodeji originálů.

VÍTĚZOVÉ ANGOULÊME

Grand Prix: Bill Watterson
Prix De Meilleur Album: Come Prima, Alfred (Delcourt)
Prix Du Public Cultura: Mauvais Genre, Chloé Cruchaudet (Delcourt)
Prix Spécial Du Jury: La Propriété, Rutu Modan (Actes Sud BD)
Prix De La Série: Fuzz & Pluck Vol. 2, Ted Stearn (Cornelius)
Prix Révélation: Le Livre De Léviathan, P. Blegvad (L’Apocalypse) and Mon Ami Dahmer, Derf Backderf (Ca et La)
Prix jeunesse: Les Carnets de Cerise — Le Livre d’Hector Joris Chamblain and Aurélie Neyret (Soleil)
Prix Du Patrimoine: Cowboy Henk by Herr Seele and Kamagurka (Fremok)
Fauve Polar SNCF: Ma Révérence, Rodguen And Wilfrid Lupano (Delcourt)
Prix De LA BD Alternative: Un Fanzine carré, Various (Unfanzine)

Zajímavou podívanou představuje pavilon Mladých talentů (Jeunes Talents), kde dává festival prostor mladým kreslířům vystavit svou tvorbu. Tato možnost je mimochodem otevřená i pro zahraniční umělce, stačí včas podat přihlášku.

Angoulêmský festival samozřejmě není zaměřený jen na obchod s komiksy, ale také propaguje výstavy a muzea. Jednou z neoddiskutovatelnou „must see“ součástí Angoulême je Dům autorů (La Maison des Auters). Tato rezidence poskytuje vybraným tvůrcům prostory a podporu na vytvoření projektu, kterým může být komiks nebo animovaný film (vznikli tak například Divoši Lucie Lomové). V části přístupné veřejnosti jsou vystavené práce rezidentů, krása pohledět.

Mám velkou výhodu v tom, že mě na výletu do Angoulême doprovází delegáti brněnského Rotary klubu. Díky jejich spolupráci s francouzskými protějšky si tak můžu promluvit se spoustou lidí, kteří by mě jinak minuli. Manažerka Domu autorů nás bere na soukromou prohlídku ateliérů, později v komiksovém muzeu u řeky si sedáme na kávu s pedagogem ze zdejší komiksové školy. Představuje nám práce svých studentů ve vydaném sborníku – nejsou tam dvě podobná si díla, přesto mají všechna velmi vysokou úroveň. Zdůrazňuje, že jeho cílem je podporovat osobité styly svých studentů, což je na výsledcích vidět.

Little Nemo in Angoulême

V muzeu kromě stálé expozice dějin komiksu probíhá výstava o snech nazvaná Nocturnes, naprostá lahůdka mezi expozicemi. Vystavené jsou jak příběhy snících (z nichž největší prostor je věnován komiksu Little Nemo in Slumberland), tak sny samotné převedené do komiksů. Na stěnách visí násilné sny Davida B., plné válek a boje, poetické akvarely de Crécyho nebo tíživé noční můry Arta Spiegelmana. Už jen samotná instalace bere dech – procházíte se mezi dlouhonohými postelemi (známými právě z Malého Nema), jinde lůžko zabředává do podlahy, jako by se z ní stával tekutý písek, do jiné matrace je zase proražen uhlově černý otvor a v něm pod polštářem schovaná obrazovka, na které běží animovaný film Strach(y) ze tmy. Nádhera.

Festival v Angoulême skýtal celou řadu dalších událostí, o kterých bych mohla mluvit, ale atmosféru toho místa stejně těžko zachytím. Je v jednom okamžiku stejně motivující jako demotivující. Když se procházím mezi závaly komiksů, přepadá mě pocit, že vlastně nemá cenu tvořit cokoli vlastního. V tomhle množství se jeden další komiks naprosto ztratí. Je zde tolik lidí, kteří to dělají déle a lépe a které příští rok stejně odplaví vlna dalších autorů.

A ve stejnou chvíli na mě dolehne: Tolik lidí tvoří tak dobré věci, tak sakra chci být mezi nimi, ne?!

Štěpánka Jíslová, rarachovna.deviantart.com

Hlavní pavilon

Muzeum komiksu 


Expozice Nocturnes



FOTO: Jaroslav Švamberk

1 komentář u „Na festivalu v Angoulême ožily komiksové sny“

  1. Pěkně shrnuto, teď už jen aby tam člověk příště vyrazil sám a nabral si trochu toho nepopsatelného.
    (Calvinův tatínek vytrousil jedno L :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *