ROZHOVOR: Šaufenstru budete chtít přispět, než napočítáte do 518

ROZHOVOR > GALERIE > Jako žlutá ponorka se galerie Šaufenstr potápí do českého komiksu a vytahuje z něj díla, která pak ukazuje obyvatelům a návštěvníkům Brna. Aby se nepotopila i finančně, obrací se nyní jako druhý komiksový projekt po Divočině na crowdfundingový server Startovač. Výměnou za příspěvky nabízí například tisky s motivy z komiksů Vladimira 518, který má do 20. října v Šaufenstru výstavu. Zvolit se dá třeba tisk A5 za stovku nebo velikost A3 za 350 korun. Podrobnosti samozřejmě najdete na Startovači.

Do jediné čistě komiksová galerie v Česku se nevstupuje, je to vitrína. Původně začala jako výloha, když tři čeští kunsthistorici na studiích ve Vídni proměnili svůj obývák natočený do frekventované ulice v improvizovanou galerii za sklem. Kolemjdoucí si mohli prohlížet a číst přeložené komiksy od Petra Kopla nebo Lely Geislerové.

Teď je Šaufenstr v Brně, ona žlutá vitrína připomínající ponorku od Beatles stojí na severním nádvoří Pražákova paláce. Tam už se také stihla prezentace ukázek z komiksu Zámek, na kterém pracoval Jaromír 99. O samotném Šaufenstru a rakouském komiksu jsme si vyměnili pár otázek a odpovědí se zakladateli Šaufenstru Lucií Valdhansovou a Tomášem Řepou.

Co bylo impulsem pro vznik rakouského Šaufenstru? Proč zrovna Rakousko?

Do Rakouska jsme loni primárně jeli jako tři historici umění, na badatelské stipendium, takže jsme jen chtěli pracovat na našich disertacích. Bydleli jsme v dost punkovém bytě, který původně byl kanceláří, v centru Vídně. Byt měl do ulice orientovanou velkou vitrínu. Takže když jsme seděli v „obýváku“ a snídali, tak nás skrze ní všichni mohli pozorovat jak šimpanze v ZOO. Prvotní myšlenkou bylo vitrínu zakrýt a vytvořit plnohodnotný obývák. Ale jen vitrínu zakrýt nám přišlo málo, takže vznikl nápad v ní něco vystavit (co jiného se také dá od kunsthistoriků čekat). Přemýšleli jsme nad obsahem. Vystavit originály uměleckých děl bylo moc složité vzhledem k převozu a zabezpečení. Proto nás napadl komiks, který v tištěné formě vlastně funguje nejlíp.

Existuje stále Šaufenstr na vídeňské straně?

Momentálně nefunguje. Vloni v březnu, když jsme instalovali první výstavu, jsme ani nepočítali s tím, že by komiksová galerie mohla být delším projektem, delším než naše čtyřměsícní stipendia, díky kterým jsme se do Vídně dostali. S majitelem vídeňské vitríny jsme byli dohodnuti na začátek prázdnin. Nakonec jsme zůstali až do konce roku 2012. Pokoušeli jsem se pak ve Vídni nalézt jiný vhodný prostor, ale zatím stále pátráme…

Čí tvorbu Rakušané přijali nejlépe, pokud můžete posoudit. Mluvilo se tam nějak víc o českém komiksu díky Šaufenstru?

Měli jsme výhodu místa. Kolem vitríny chodilo hodně různých lidí. Od bohatých kožichů až po ty na samotném dnu. Naše ulice byla zkratkou na metro a k hlavní nákupní ulici Mariahilferstrasse. Jezdily po ní autobusy, takže i ti, kdo jen pasivně koukali z okna, museli zaznamenat, že tahle výloha se co měsíc mění. Zároveň jsme měli za rohem K-centrum a v okolí byla spousta barů pro mladé, starší a pokročilé a obchodů se starými elpíčky. Takže i věkově to bylo pestré. Nedá se říct, kdo nejvíce táhl… Asi barevný komiks. Třeba na Petra Kopla a jeho čarodějnice chodily hodně děti. U Tygra a dívky od Lely Geislerové se zastavovaly zase mladé holky. Šlajchův komiks ze sborníku Ještě jsme ve válce potřeboval více času na čtení a zorientování se v kresbě a historických reáliích, takže oslovoval spíše lidi, co moc nepospíchali a taky české emigranty ve Vídni. Ať už jsme seděli před výlohou, nebo zrovna instalovali novou výstavu, ukazovalo se, jak jsou tu lidé daleko více zvědavější, vnímavější, otevřenější, nestyděli se zeptat, co to děláme, přáli nám. A hlavně dost lidí se vracelo a ptalo se, kdy bude další komiks.

Obecně český komiks v Rakousku není známý. Je zajímavé, jak fungují kulturní hranice. U nás zná Káju Saudka téměř každý, přejedeš hranice, zeptáš se v komiksovém obchodě a všichni jen krčí rameny. Víš proč, ale i tak tě to překvapí. Když jsem se později více napojili na vídeňskou komiksovou scénu (Kriebaum, Hacker) a na lidi, co už dvacet let několikrát do roka pořádají festival Vienna Comix, tak to byli hlavně oni, kteří přeposílali pozvánky, tiskové zprávy a další materiály dál a začali se více o naši aktivitu, respektive o český komiks zajímat. Jiné to bylo například u Eddy Stroblové a Helmuta Kaplana z Tonto Comics z Grazu. Jejich label měl už v roce 2008 přehlídku na pražském KomiksFEST!u, takže tam už k propojení došlo dříve a oba měli velký přehled o tom, co se u nás děje. Nezapomněli.

Na Startovači píšete: “Jelikož se záhy ukázalo, že naše práce má smysl, rozhodli jsme se naopak městu Brnu představit rakouské autory.” Jak konkrétně jste ten smysl poznali?

Jednak chodilo relativně hodně lidi na vernisáže… A zároveň nás těšilo pozorovat zájem náhodných diváků. Pozitivní vazbu jsme měli i z rakouské strany. Dostávali jsme pozvání do ateliérů, na komiksové festivaly, tipy na lidi, kteří se zabývají historií a teorií rakouského komiksu. Naše výstavy se od začátku staly místem setkávání Čechů, kteří dlouhodobě žijí ve Vídni, ať už starší generace emigrantů, nebo mladší generace migrantů. Když přijela Anica Jenski se svým komiksem Nekřič, nebudeš více, věděli jsme, že její básně překládá rakouská básnířka Traude Veranová, téměř osmdesátiletá paní, která dnes žije na okraji Vídně v domově důchodců. Tohle byla jedinečná šance oba jejich životy propojit přímo, protože jejich komunikace probíhala vždy jen emailem. Zavolali jsme tam, jestli by Traude nemohla přijít. Souhlasila. Nakonec výstavu zahajovaly obě dámy. Seděli vedle sebe. Anica četla básně česky a Traude ty samé texty pak německy. To setkání si nenechal ujít ani dvorní překladatel Traude Stanislav Struhar. Takže na to, že jsme to dělali všechno na koleně a zcela neplánovaně, byly momenty, kdy jsme měli pocit, že to smysl má.

Tím, že jsme vystavovali český komiks ve Vídni, přicházel automaticky zájem i o rakouský komiks, který pro nás předtím byl úplnou neznámou. Když jsme se tu začali postupně zorientovávat, zjistili jsme, že ve Vídni je spousta kreslířů, kterým se podobný způsob vystavování líbí. To samé v Grazu, tam dokonce po návštěvě Šaufenstru v Brně přišli s myšlenkou otevřít podobnou komiksovou vitrínu.

Chtěli jsme zjistit, jestli čeští kolemjdoucí budou stejně spontánně reagovat na rakouský komiks. Ukázalo se, že je to velmi podobné. Možná to bylo i díky místu, kde jsme v Brně původně vystavovali. V trafice na České ulici. Na jednom z nejfrekventovanějších míst v Brně si tak lidé mohli komiksem krátit čas při čekání na šalinu. Svou roli hraje také to, že většina rakouských příběhů je obecně platná a pochopitelná. Dokonce se lidé i ptali, jestli se ten a ten komiks dá někde koupit.

Můžete porovnat české a rakouské komiksové prostředí?

Obě scény jsou si hodně podobné, i tím, že je složité se komiksem uživit. To znamená, že všichni kreslíři mají i spoustu dalších aktivit. Například Michael Hacker dělá plakáty pro hudební skupiny, Thomas Kriebaum se živí jako kreslíř pro noviny a tak dále. V Rakousku komiksoví autoři pronikají více do oficiálních velkých státních a městských galerií a komiksu se obecně dává i větší prostor než u nás. Je tam třeba delší tradice komiksových festivalů a trhů – ty oficiální jsou ve Vídni několikrát do roka. Podobně se angažuje i nezávislá scéna, která pořádá vlastní menší setkání – trhy. V pronajaté třídě posledního patra základní školy se na jeden večer sejde kolem třiceti autorů, kteří na školních lavicích nabízí svou tvorbu, komiks, kresbu a podobně. Spočívá to ale spíše v setkání a povídání, nejde tolik o samotný prodej.

Nebo ve Vídni funguje několik takzvaných Comix boxů. Schránek na ulici, ve kterých si člověk může koupit oblíbený formát malých komiksových sešitů. S tím měl i v Brně velký úspěch Thomas Kriebaum. Ve formátu A6, cca 20 stran, lepší gramáž papíru, kvalitní tisk a cena cca dvě eura. Výborný dárek do kapsy. Dalším rozdílem je – a to je doporučení i pro české autory nebo redaktory –, že rakouské komiksy často vycházejí i s anglickým překladem (například Tonto magazin), který se neobjevuje u bublin, nebo nedej bože přimo v nich, ale v místě zápatí. Když se to dobře pojme graficky, neruší to, může to vypadat dobře a těch slov nebo vět je většinou jen pár, takže se tam vejdou. Na mezinárodních komiksových festivalech se to může hodit.

Na Startovači zmiňujete prosincové překvapení. Když ho prozradíte, třeba to přiláká víc přispěvatelů…

Na poslední měsíc roku připravujeme výstavu dvojice Bohumír Tabák a Ticho 762, kterou bychom rádi, pokud počasí dovolí, rozšířili i o komiksový videomapping. Ten oba představí pod hlavičkou Zombie Killaz na konci měsíce v Olomouci v rámci festivalu videomappingu a světelného designu.

Informace o výstavě Vladimira 518 (klik pro zvětšení)

Tisky pro startéry


Jaroslav Rudiš a Jaromír 99 na vernisáži v Šaufenstru


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *