PÁTEČNÍ ZÁPISNÍK: Zákon a nepořádek

* Pokud si rádi přečtete i něco o komiksech, možná vás uspokojí dvě novinky na angloamerickém trhu. Kniha The Law of Superheroes jde trochu dál než Soudce Dredd nebo Ed Brubaker a další tvůrci procedurálních kriminálek. Zabývá se tím, jak by se superhrdinům působilo v mantinelech zákona a právních předpisů. Bral by soud v potaz důkazy, které posbíral Batman? Dopouštějí se telepati trestného činu, když někomu čtou myšlenky? Je to vůbec vražda, když superhrdina stejně vstane z mrtvých? Autoři knihy provozují úspěšný blog Law and the Multiverse.

U HarperCollins vyšla kniha Marvel Comics: The Untold Story. Od podobných publikací zaměřujících se na historii komiksových nakladatelství se liší tím, že se autor Sean Howe soustředil i na byznysové hledisko a postavení Marvelu v rámci zábavního průmyslu. Howe kvůli knize udělal stovku rozhovorů, naopak jeho vyzpovídal časopis Publishers Weekly.

* Každý občas udělá nějakou tu chybu coby oběť temnému bohu rychlosti, který dnes dohlíží na výrobu médií. Sám v tomhle ohledu jistě patřím k jeho oblíbencům. Nicméně zamrzí, že se trocha lajdáctví vešla i do komiksové dvoustrany v týdeníku Respekt (40/2012), který dal prostor Craigu Thompsonovi. Autor profilu Ondřej Nezbeda netroškařil, z Habíbí udělal rovnou osmisetstránkový opus (doslova “čítá více než osm set stran”). Při Thompsonově pečlivosti, s jakou tvořil reálných 672 stran, by zřejmě Habíbí dodnes nebylo na pultech. V záchvatu rychlosti (doufejme, že ne v záchvatu ignorace) vznikal hlavně Thompsonův medailonek:

“Americký komiksový autor. Jeho první knihou je Good-bye, Chunky Rice (1999), za niž získal Cenu Harveye Kurtzmana pro nejlepší mladý talent. První významnější úspěch přišel až s životopisnou knihou Pod dekou (2003) – obdržel za ni Cenu Willa Eisnera za nejlepší knihu. Mezitím vydal album cestopisných črt a poznámek z cest po Evropě a Maroku nazvanou Carnet de Voyage (2004). Jeho posledním komiksem je Habibi (2011), za nějž opět získal Cenu Willa Eisnera, tentokrát za nejlepší komiksový scénář.”

Autorovi článku Komiksový evangelista se nezdá dost dobrá Cena Harveyho Kurtzmana, ve filmovém článku bychom tak zřejmě mohli číst: „Získal Zlatý glóbus. První významnější úspěch byl ale až Oscar.“ Zarazí hlavně poslední věta, Thompson totiž žádného Eisnera za scénář nikdy nezískal, zato je dvojnásobným vítězem v autorské kategorii. Tedy mezi tvůrci, kteří své nápady a myšlenky rovnou převádějí i do výtvarné podoby a způsobují nám tu občas těžko definovatelnou radost z dobře vyprávěného komiksu, ze spojování a rozpojování slov a obrazu, z plynutí času a ze symfonie, do které se skládají jednotlivé panely. Nejlepším autorem se Thompson stal už v souvislosti s titulem Pod dekou.

V Reflexu 39/2012 pro změnu působí legračně příspěvek Ivany Myškové do sloupku Never more: Zvolání namířila proti “recenzentům, publicistům a porotcům literárních soutěží, kteří rezignují na náročnost, podléhají módním vlnám a místo výjimečných a výrazných děl oslavují díla průměrná a mdlá […] Neanalyzují literární jazyk, ale pouze příběh (zvláště aktuálního tématu) a jeho spád, soustředí se spíše na mimoliterární skutečnosti.” Svatá pravda. Jenže to by se hned vedle v rubrice Byli jsme při tom (ta zcela upustila od slovního hodnocení a vystačí si s počtem hvězdiček) nesměl hodnotit komiks Marzi. Čtyři lidé včetně Myškové mu svorně dali čtyři hvězdy z pěti. Nemůžu se zbavit dojmu, že v Česku se tenhle unylý a dokonale mdlý příspěvek do žánru autobiografických komiksů chválí jenom proto, že vypráví o komunismu v Polsku. Jeho hodnota je čistě “mimoliterární”.

* Mimokomiksové jsou další tipy: Výstavy Beyond RealityGalerii Rudolfinum a Theodor Pištěk – Ecce Homo ve Veletržním paláci. Obě výstavy se do jisté míry doplňují, dokumentují totiž vývoj fotorealistické malby.

Zatímco z Pištěkových pláten přímo voní láska k motorovému oleji, automobilům a západní popkultuře, současní Britové hlavně křičí, jak moc se dokážou přiblížit realitě, a ohromují rozměry pláten. Jsou tu zároveň obří “koberce” i precizně prokreslené obrazy (obkreslené z traileru na Velkého Gatsbyho s DiCapriem), které nejsou větší než širokoúhlý panel v sešitovém komiksu. Podobná tvorba dnes žije hlavně na uměleckých blozích, ale ve skutečnosti – když člověka od plochy obrazu neodděluje monitor – má nepředstavitelně větší sílu.

Případně v trochu vzdálenějším Massachuttes má k tématu co říct Alex Ross, kterému 10. listopadu začíná v Muzeu Normana Rockwella výstava Heroes & Villains.

* Překladatel Josef Rauvolf, znalec díla Williama Burroughse a čerstvý držitel Ceny Josefa Jungmanna, je jistě nadšený z vydání Observed While Falling: Bill Burroughs, Ah Pook, and Me a The Lost Art of Ah Pook Is Here: Images from the Graphic Novel. Pokud tedy ví, že Fantagraphics už dotáhli do konce dlouholetý projekt, o kterém jsme psali zde. Ukázky jsou samozřejmě sluníčkové a plné pozitivní energie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *