Rudá hvězda zábavně spojuje sci-fi a komunismus

RECENZE: Komiksový mystifikátor Petr Sadecký měl pravdu! Ruská undergroundová organizace PPP skutečně existovala. Nejen že stvořila Octobriannu, ale před pár lety její americká buňka infiltrovala samotné nakladatelství DC Comics. Plodem jejího snažení je komiks Superman: Red Son, respektive Superman: Rudá hvězda, jak českou verzi u nás nazval BB/art.

Tento článek věnuji agentu Falmerovi, který v době vydání recenzované knihy obhájil post šéfa KSČM. Kéž by na něj někdy z temného kouta vybafnul Batman… Přičemž nemyslím toho chlápka z Gothamu, ale z Moskvy.

Superhrdinové už v naší zemi zdomácněli. Kdekdo celkem dobře zná pravidla tohoto žánru, hlavní klaďáky i záporáky z komiksů i odvozených filmů nebo videoher. To je nutný předpoklad pro vydávání příběhů, které jsou naopak založeny na popření zavedeného kánonu. Scenárista Mark Millar tak v Rudé hvězdě vytvořil příběh alternativního světa, kde klasický Superman nezačal svou pozemskou pouť v meziválečných Spojených státech, nýbrž v Sovětském svazu třicátých let.

Za prostinkým nápadem se skrývá bezpočet možností, jak tento potenciál zúročit. A to nejen scenáristicky, ale i výtvarně. Důkazem je úžasný přebal publikace, na němž Superman v sošné póze třímá velký rudý prapor. Hrdina má na sobě svůj kostým, jen jeho typické „S“ na hrudi vystřídal emblém se srpem a kladivem. Výsledkem je nápodoba propagandistického plakátu socrealistického střihu a stylu art deco.

Sbratření mezi marxleninismem a kapitalistickým pulpem

Na obálce v přísných černo-šedivo-krvavých tónech je krásně vidět spojení těchto odlišných světů – totalitního umění a superhrdinského žánru. Oboje souzní v používání jednoduchých symbolů, černobílých charakterech, patosu, heroičnosti. Obálka tím dokáže hodně namlsat, vnitřek publikace v podání Davea Johnsona a Kiliana Plunketta však po výtvarné stránce nepřekračuje soudobou komiksovou konfekci.

Ale zpět k samotnému příběhu, kde Muž z oceli bojuje za bolševické ideály. Mark Millar se nezdržuje nějakou verzí Clarka Kenta píšícího reportáže do deníku Pravda. Hrát si na tuctového pisálka mohl Superman v Americe, v už tak profízlované zemi Sovětů se ukrývat v jedné z nejprověřenějších profesí by nebylo asi ani možné. Hlavně ale má Superman jako oddaný komunista v poválečné stalinské éře jiné úkoly. Stává se po Stalinovi druhým mužem v Kremlu. Jeho propagandisticky využité superschopnosti vychylují soupeření mezi mocnostmi ve prospěch Moskvy. Na opačné straně stojí Spojené státy, které své naděje upínají ke geniálnímu vynálezci Lexi Luthorovi (jeho manželkou je v Rudé hvězdě Lois Laneová).

Džugašvili, Amazonky a Bruce Mašín

Nejpozoruhodnějším tandemem je ale samozřejmě dvojka Stalin – Superman. Je to tak perverzní, až je to krásné, a tak krásné, až je to perverzní. Při prohlížení knihy mě opakovaně napadla otázka, zda by pání umělci dokázali naservírovat čtenářům i podobnou variantu Hitler – Superman. Přitom samotná zápletka Rudé hvězdy by se nemusela moc měnit. Jen název by se změnil na Brown Son, do češtiny by se to přeložilo jako Hnědá svastika. To už by však nakladatelství DC Comics asi nezkouslo, přece jen má pan Adolf na svědomí příliš mnoho amerických hochů za druhé světové války.

Temné stránky komunistického režimu jsou ve hvězdě zmíněny spíš okrajově. Například při diplomatické návštěvě vládkyně Amazonek, která neopomene lišáckého Gruzínce pochválit za prosazování ženských práv, zároveň se však pozastavuje nad sovětským přístupem k právům lidským. Mezi Stalinem a královnou Hippolytou dokonce přeskočí i jiskra, stejně hezky se k sobě ostatně má i Wonder Woman a Superman, který v oficírské uniformě vypadá jako Arnold Schwarzenegger v Rudém horku. Nadčlověk z oceli z nastoupené leninské cesty nikdy neuhne ani o píď. To i soudruh Chruščov byl ve skutečnosti větší frajer, když korigoval pohled na svého předchůdce. Chtít ale po kultovní komiksové postavě odhalit kult osobnosti by bylo asi naivní.

Kal-El ve své nelidské dobrotě na Zemi nakonec vytvoří umělý ráj vedený velkým superbratrem, i když nespokojence musí léčit operacemi mozku. Jeden z domácích oponentů režimu přitom zatápí Sovětskému svazu skoro stejně jako plešatý egomaniak Lex Luthor. Schválně, jestli poznáte o koho se jedná: Jako malý kluk přišel o své nebližší. Místo toho, aby táta s mámou vzali hocha třeba do biografu na Zorra mstitele, tiskli rodiče tajně protistátní letáky. Při razii je oba zastřelila stalinská tajná policie (Superman s rentgenovým zrakem se v tu chvíli asi díval jiným směrem). Nebohý sirotek rozvědčíkům na dramatickém obrázku plném netopýrů slibuje pomstu. Bingo!

Věc se má tak: První třetina knihy skvěle baví představením alternativní historie světa a propojováním supermanské legendy s komunismem. A prostřední epická část staví na soupeření mezi ústřední postavou a bohatýrem Batmanem. Jejich střet na místě bývalého gulagu má všechno, co si lze od takového duelu přát.

Hvězda pohasíná i žhne atomovým světlem

Třetí, závěrečná kapitola komiksu nese název Rudá hvězda pohasíná. A opravdu se mi zdá, jakoby scenáristické invenci docházela energie. Vtípky těžící ze soupeření západu s východem autorům došly, Luthor a jeho noví kumpáni ve vší úctě nemají takovou jiskru jako pasáže s „Brucem Waynem“. Napětí přináší zejména fakt blížícího se konce knihy, který by logicky mělo přinést rozuzlení a největší masakr, což je dost málo.

Rozpaky jsem měl i nad Supermanový prozřením z jeho totalitního bludu. Nepřesvědčivost scény, ve které hlavní aktér názorově obrátí o sto osmdesát stupňů, působí dojmem nezvládnutého vtipu. První konec komiksu mě nepřesvědčil, ještě že v poslední době jsou v módě dva a vícero konců. Teprve závěr protahující celé vyprávění o pořádný kousek do budoucnosti mi přišel jako povedený. Příjemnou tečku obstarávají přetištěné přípravné skici a pár náčrtků ovlivněných touto sérií od Alexe Rosse.

Nebýt slabší třetí třetiny Rudé hvězdy a rutinních obrázků, vysloužil by si titul jedničku s rudou hvězdičkou. Ale i tak jsem se dobře bavil. Spatřit Supermana, jak v chvatu studuje medicínskou literaturu, aby mohl zachránit Stalinův život, nebo vidět Batmanův kostým doplněný o ušanku vhodnou do pověstných ruských zim… Asi jsem dětina, ale podle mě třeba jen tyhle dvě věci za tu pětistovku stojí. Pokud vás tyhle sebeparodické chuťovky nedojímají, vězte, že příběh krom toho nabízí i poměrně solidní superhrdinskou zápletku.

Tenhle svazek si dám do knihovny mezi podobné kuriozity spojující sci-fi s komunismem (katalog Planeta Eden, knihy Šest dnů na Luně jedna, Neználek na Měsíci. A určitě se k němu brzo s chutí vrátím.

Superman: Rudá hvězda
Mark Millar, Dave Johnson a Kilian Plunkett
BB/art, 2012, 168 stran, 499 korun
záznam v comicsdb

1 komentář u „Rudá hvězda zábavně spojuje sci-fi a komunismus“

  1. Lazvali mě vojákem. Ale to byl omyl. Likdy jsem nebyl voják:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *