Moore a Superman: Co se stalo s nejlepším scenáristou včerejška?

RECENZE: Alan Moore je často označován za scenáristickou jedničku angloamerického komiksu a Superman navždy zůstane prvním superhrdinou. Lákavé spojení obou veličin nabídl soubor Superman: Co se stalo s mužem zítřka?, který se díky nakladatelství BB/art dočkal také českého vydání.

Kniha obsahuje tři komiksy – dvojici delších prací od sebe odděluje 24stránkový kraťas. A nebude náhoda, že příběhy nejsou seřazeny chronologicky – každý editor zná poučku, že nejlepší kus patří nakonec, aby čtenář zavíral knihu v tom nejlepším možném rozpoložení.

Úvodní příběh, jenž dal celému svazku jméno, přitom vznikal s největšími ambicemi. Alan Moore dostal za úkol uzavřít jednu kapitolu vydávání Supermana; zadání, které dostal, bylo opravdu velkorysé – vymyslet úplně poslední příběh muže z oceli.

Moore v Lize výjimečných i dalších projektech opakovaně ukázal, že je schopen vzít řadu různorodých postav a zapojit je do funkčního, skvěle vygradovaného epického celku, aniž by výsledek působil nesourodě. V příběhu Co se stalo s mužem zítřka? se pokusil využít všechny důležité postavy z dobové supermanovské mytologie a jejich příběhy pokud možno uzavřít.

DEFILÉ TRAPNOSTI

V tomto případě však bohužel příliš neuspěl. První a zřejmě nejdůležitější příčinou je fakt, že v polovině 80. let, tedy v době před přelomovými díly Strážci a Návrat temného rytíře, už americký komiks intenzivně potřeboval změnu, protože obecně užívané koncepty komiksových bídáků i klaďasů zoufale zastarávaly a tito zvlášť s odstupem čtvrt století působí komicky barvotiskově a ploše.

Moore se snažil (těžko taky mohl jinak) zachovat všechny postavy v takové podobě, v jaké je doboví čtenáři znali, současný čtenář se však při jejich defilé nemůže zbavit pocitu nechtěné trapnosti. Autorova snaha o jejich psychologické prohloubení proto bohužel neměla šanci při dané konstelaci fungovat.

A upřímně řečeno – druhou příčinou problematického výsledku je skutečnost, že ani sám Alan Moore neměl při vymýšlení zápletky svůj úplně nelepší den – velké finále, kterým má kruh stahující se kolem Supermana gradovat, je neslané nemastné a pointa je sice milá, ovšem poselství, s nímž scenárista pomrkává na čtenáře, je v zásadě dost banální. Navíc ani kresba Kurta Swana nevzdoruje zubu času a z dnešního pohledu působí podobně zvetšele jako spolek nejapných superzloduchů ze 30. století.

MOORE, JAK HO ZNÁME

V prostřední, původně jednosešitové jednohubce Hranice džungle zkříží Supermanovi cestu Bažináč. Příběh obsahuje poměrně málo dialogů i akce, zato většina panelů přetéká texty v er-formě, takže se při čtení nelze zbavit dojmu, že by právě této vyprávěnce lépe slušela podoba klasické prozaické povídky.

Ústřední námět variuje motiv kryptonitu (i zde se jedná o artefakt pocházející z Kryptonu, který je schopen Supermana zabít), díky Mooreovým řemeslným kvalitám ale určitě neurazí. Kreslíř Rick Veitch se viditelně lépe baví při kreslení monster z šarlatové džungle než u lidských figur, oproti Swanovi působí výrazně modernějším dojmem.

Vyvrcholení celého svazku představuje komiks Pro muže, který má všechno, kde se konečně představuje Moore v plné síle. Ruce mu na rozdíl od vstupního příběhu nesvazovala tíha zodpovědnosti plynoucí z výjimečné zadání a scenárista uvolněně a bravurně předvádí, co umí nejlépe. Příběhu nechybí dobrý vstupní nápad ani humor, Mooreovo psychologizování je tentokrát funkční a zvláště Supermanovi věrohodně dodává hloubku. Hlavní zloduch je monumentální a pointa příběh elegantně a zábavně uzavře. Scenárista navíc do příběhu dokázal vpašovat i společenskou angažovanost, aniž by působila jakkoli násilně.

To vše skvěle podporuje kresba Dava Gibbonse – sice se trochu potýká s kreslením dětí a jejich (ne)proporčně malých hlav, nicméně jeho pevná linka navzdory své heroičnosti nepostrádá jemně ironický podtón a působí jako stále živá klasika.

Proto nakonec základní editorská poučka zafungovala i na autora této recenze, který publikaci zaklapl v tom nejlepším rozpoložení. Jen ho u toho napadlo, že kdyby vydavatel místo křídy použil pro tisk knihy obyčejný ofsetový papír, pro nějž jsou záměrně přepálené barvy určeny, celkovému vyznění celého souboru by tím rozhodně hodně pomohl.

Superman: Co se stalo s Mužem zítřka?
scénář: Alan Moore; kresba: různí
BB Art, 2011
záznam v comicsdb

7 thoughts on “Moore a Superman: Co se stalo s nejlepším scenáristou včerejška?”

  1. Souhlasím sice, že tohle je slabší než jeho ostatní věci, ale titulek je silně zavádějící, protože naznačuje, že nejdřív byl dobrej, ale pak se pokazil, jenže ve skutečnosti je, pokud se pamatuju dobře, tohle starší než všechny jeho věci, které vyšly česky, s výjimkou Vendety a části Bažináče.

  2. Původní název recenze zněl “Co se stalo s nejlepším scenáristou dneška?” Ale editoři se holt někdy s autory nemazlí :)

  3. Myslel jsem si to :-) To je asi nějaký přírodní zákon. Zákon nezachování titulků :-)

  4. Původní titulek nedával smysl – nebo si snad někdo ještě myslí, že Moore je to nejlepší, co SOUČASNÝ komiks nabízí?:) Vůbec mě ale nenapadlo vztáhnout si ten titulek na Mooreovu tvorbu 25 let zpátky, jak by byl aktuální v té době, to už mi přijde trochu moc meta.:)

    K ripově připomínce – právě ten původní titulek by mi evokoval, že se Moore právě teď pokazil. Je nejlepší, tak co se s ním stalo? Přitom píšeme o komiksu, kterej je 25 let starej. Nemůžu si pomoct, ale tohle je trochu zbytečná debata.

    Jinak ale se zmiňovaným zákonem i Tomovou připomínkou o editorech-řeznících plně souhlasím.:)

  5. A nebo jinak: Takhle se ozval jeden rip. Kdyby tam zůstalo “dneška”, jsem si jistý, že se ozvou minimálně tři jiní, kteří si zase budou stěžovat, jak se v tom nevyznáme a že Moore už dávno nepatří mezi špičku atd. atd. rip je sice zlý, ale furt je to menší zlo.:).

  6. Pravda je, že ani původní verze názvu nebyla nic extra. Ale nakonec nejdůležitější myslím bude, jak vyznívá vlastní recenze. A Moora si jako scénáristy určitě velmi vážím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *