Jaký byl rok 2011: Nejvýznamnější události

Tintinova dobrodružství, Alois Nebel, soutěž Arnal (postava Womantis), publikace Český komiks

Další rok zemřel, jak na něj budeme vzpomínat? Tradičně jsme z loňských 365 dní vybírali ty největší komiksové laskominy i propadáky. Z pěti dílů ankety by vám měl vyjít plastický obraz roku 2011 a toho, proč byl (nebo nebyl) podstatný pro naše oblíbené médium. Šestý díl vás pak bude lákat na nejočekávanější tituly se štemplem 2012.

Kvůli extrémní časové vytíženosti (samozřejmě spojené s komiksem) se nemohl zúčastnit kmenový přispěvatel Komiksária Tomáš Prokůpek, třeba jeho pohled doplníme časem. Premiérově se však do ankety zapojil publicista a asijský člen našeho kmenu Karel Veselý (znáte také z Aktuálně.cz), ženský hlas zastupuje Jana Fantová z realizačního týmu KomiksFEST!u, a ohlížel se i Pavel Mandys, jeden z prvních českých novinářů, kteří dostali komiks do celostátních médií. A možná přijde i Zack.

A jako vždy – nebojte se přidat vlastní favority.

Jaký byl rok 2011: Nejlepší české a slovenské komiksy
Jaký byl rok 2011: Nejlepší překladové komiksy

MICHAL JAREŠ
Mám čím dál tím raději stránky The Comics Journal. Jinak se mi líbí snahy košického časopisu Enter – i když je komiks „jen“ jeho součástí.

PAVEL PAFKO KOŘÍNEK
Na zajímavé domácí komiksy byl loňský rok dost skoupý, největšími lokálními událostmi tak pro mě byly návštěvy několika zajímavých zahraničních tvůrců, ať už přijeli v souvislosti s KomiksFEST!em, nebo mimo něj. Kdybych měl vybrat tři jména, byli by to Pascal Rabaté, Frederik Peeters a Ricardo Liniers.

Mainstreamové rebooty, restarty a reimaginace mi přijdou zajímavé spíš jako teoreticko-marketingové ideje než jako vlastní komiksy, zahraniční událostí roku pro mě tak bylo dokončení některých výrazných edičních počinů (kompletní 17svazkový Black Jack u Vertical) a započetí kvalitních reprintových sérií nových (Pogo či Gottfredsonův Mickey Mouse u Fantagraphics). A trochu Metamaus. A – oproti očekávání – vůbec ne Habibi.

Osobním největším zážitkem spojeným s komiksem byla příležitost aktivně se zúčastnit ICAF konference ve White River Junction.

PAVEL MANDYS
Publikace Český komiks od Heleny Diesing. Možná tam mohlo být nějaké shrnutí, zobecnění toho sledovaného období první poloviny 20. století a zasazení do evropského a světového kontextu, ale i bez toho je to práce obdivuhodná a v českém komiksovém rybníčku unikátní. Tolik nasbíraného a zanalyzovaného materiálu!

RICHARD RIP PODANÝ
Potěšily mě příspěvky do soutěže Arnal, na mnoha z nich moje oko spočinulo se zalíbením a nemalým pobavením. Patrně mají pravdu ti, kdo říkají, že českému komiksu je nejvíce ze všeho třeba prvotřídních scenáristů, protože o dobré kreslíře asi nouzi nemá.

MARTIN M@P PŘIBYL
Otevření Muzea Káji Saudka. Po Asterixovi došlo k završení Tintina, dokonce naprosto kompletně.

LUKÁŠ RŮŽIČKA
Osobním zážitkem pro mě byl rozhovor s Davem McKeanem, který byl hostem KomiksFEST!u. Zapáleně mluvil o Praze, “Šmetanovi” nebo o Neilu Gaimanovi a jejich společném vztahu k DC Comics. Právě DC se postaralo o globální událost roku se svým restartem. A dokonce z toho vypadlo množství dobrých a pár výborných komiksů, díky kterým toho od DC čtu rozhodně víc než před restartem. Také u nás bylo kolem komiksu mediálně živo (Muzeum Káji Saudka, filmový Nebel, Comics Point) a člověk mohl mít pocit, že se něco děje, i když to většinou nesouviselo se samotnými tituly (snad jen v případě Divochů).

JAN WAS SAMOHEJL
V minulém roce mi přišlo, že se nadprůměrně vydařil KomiksFEST!.

JAKUB CUBA SEDLÁČEK
Konečně. Film Alois Nebel se tak dlouho chystal a budil taková očekávání, že když nakonec Krobotova kamenná tvář a zmáčené jesenické kopce dorazily do kin, bylo jasné, že tohle bude jedna z událostí roku 2011, hlavně svou vizualitou. Srozumitelná a nepříliš překvapivá podívaná pro masy, která přinejmenším ukázala, že i běh na dlouhou trať, jenž neslibuje rychlou finanční návratnost, se může vyplatit. A to je dnes povzbudivé.

V poslední době si soukromě objevuju svět starého a staršího českého komiksu, a tak mě těší nejen série článků v několika číslech AARGH!u, ale i loni vydaná publikace Český komiks 1. poloviny 20. století od Heleny Diesing. Autorka sice bojuje s popisností (a maně tak její psaní vzbuzuje otázku, jak vlastně vývoj komiksu pojednat, jaký úhel pohledu či klíč k tématu zvolit), ale jako odrazový můstek či galerie ukázek může i takto poskládaná monografie posloužit.

VHRSTI
Událost roku přišla už v lednu – díky Markétě Pilátové a nakladatelství Meander jsem objevil Ricarda Linierse a jeho Macanudo. Svými tučňáky, trpaslíky, akvarijními rybičkami, přecitlivělými roboty a dalšími podivnými figurkami mě přivedl do transu. Ale děly se i jiné věci. Sborník Ještě jsme ve válce zaujal média i čtenáře způsobem, který mi vyrazil dech. Filmový Alois Nebel strhl zase jednou pozornost lidí, kteří by o komiks jinak nezavadili. Taky KomiksFEST! na sebe upozornil zase o něco výrazněji než v předchozích ročnících, hlavně díky výstavám ve veřejných prostorech a opět i zajímavými hosty. Kromě Divochů Lucie Lomové vyšel ve Francii další český komiks – O přibjehi. Tintinova dobrodružství už jsou v češtině kompletní. Během několika prosincových dnů se návštěvníkům otevřely hned dvě stálé komiksové expozice – Muzeum Káji Saudka a Muzeum Čtyřlístek. A poklidné komiksové vody nečekaně rozvířila i nenapádně vypadající soutěž o českého superhrdinu Arnal. I to je moc dobře.

DAVID ZACK ZACHOVAL
Spíš než o událost(i) jde o trendy, většinou snadno interpretovatelné jako špatné a dobré zároveň. Například rostoucí význam digitálních kanálů komiksové distribuce, především neuvěřitelně šlapající ComiXology, které vystřelilo na špici úspěšná spolupráce s Marvelem a DC (Dark Horse odolává, ale dávám mu rok, maximálně dva). Bolestnou událostí bylo prohlášení Warrena Ellise, že končí v comicsu a tiše doufám, že to je jen jeden z jeho stařeckých záchvatů (ano, byl to jen záchvat – pozn.red.). Z domácích luhů a hájů je nepochybně událost otevření Comics Pointu v Anglické, konečně comicshop v pravém slova smyslu.

VLADIMÍR ZARKOFF ZAVADIL
Skutečnost, že stále ještě vychází italský měsíčník Fumo di China a francouzský týdeník Spirou.

1 komentář u „Jaký byl rok 2011: Nejvýznamnější události“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *