Will Eisner Awards 2011: Současnost a minulost asijských kategorií

Asijský komiks posbíral při letošních Eisner Awards celkem devět nominací, což je historicky nejvyšší číslo. Pět z nich pochopitelně spadá do kategorie Nejlepší americké vydání zahraničního materiálu – Asie, ale manga a mahwa tituly bodovaly i ve všeobecných kategoriích. Vybrány byly mezi antologie (Korea as Viewed by 12 Creators z „cestovní“ série nakladatelství Fanfare/Ponent Mon) nebo adaptace (Nobuaki Tadano a jeho scifárna 7 Billion Needles podle románu Hala Clementa z padesátých let o mimozemšťanech v lidských tělech).

Jediným asijským oceněným je ale nakonec jen Naoki Urasawa za sérii 20th Century Boys.

Překvapení? Rozhodně ne, Urasawa je v Americe zavedenou hvězdou a vloni měl dokonce nejvíce nominací vůbec – pět. I letos pronikl do ne-asijských kategorií: 20th Century Boys si vysloužili nominaci za Nejlepší série na pokračování a Urasawa sám měl želízko v ohni mezi Nejlepšími autory. Jeho vítězství v asijské kategorii pro něj nakonec znamená jeho vůbec první Eisner Award. (Profil Urasawy pro časopis A2)

Monumentální psychologická sci-fi o kolektivní vině a osobní zodpovědnosti 20th Century Boys nemá v USA jen skvělé kritiky, ale také prodeje – v aktuálním žebříčku prodejnosti manga komiksů za měsíc červen je patnáctý díl v konkurenci Narutů a Fullmetal Alchymistů na velmi pěkné pozici 13. Klukům z 20. století se díky sci-fi tématice daří o něco lépe než předchozím Urasawovým sériím, jimiž byly noirová detektivka Monster a robotická alegorie Pluto na motivy Tezukova Astroboye.

Ještě dodám, že 20th Century Boys se v Japonsku dočkali filmového zpracování, ale velmi očekávaná trilogie natočená pod režisérským vedením Yukihiko Tsutsumiho není bohužel zrovna důstojným parťákem Urasawova majstrštyku, který už vstoupil do komiksové historie.

Letošní nominace

Největším favoritem se po vyhlášení nominací zdála být Ayako titána japonské mangy Osamu Tezuky. V angličtině už toho od velmistra vyšlo v posledních letech spousta, temný příběh z poválečného Japonska byl ale pořádně silná káva i na otrlé tezukomaniaky. Dílo z jeho experimentálního období na začátku 70. let řeší trauma rodinného incestu na pozadí historických událostí.

Asijským nominacím na Eisner Awards letos vládly ženy a kategorie josei – tedy komiksy pro dospělé ženy, což pěkně odráží demografický posun na komiksovém trhu v posledních letech. Byly to právě ženské čtenářky, které umožnily rychlý nástup japonského komiksu na americkém trhu. V anglickému debutu Yumi Unitaové Bunny Drop převrátí šestiletá holčička Rin život třicetiletého úředníka Daikičiho. Ten na pohřbu svého dědečka zjistí, že po něm zůstala dcera, a když ji celá rodina chce dát do dětského domova, rozhodne se, že bude svou malou tetu vychovávat sám. V Japonsku veleúspěšná manga (vychází od roku 2005 v josei časopise Feel Young) už má od července i animovanou verzi a na konci srpna bude v Japonsku premiéra celovečeráku.

Mezi pět vyvolených se dostala také Moto Hagiová, výrazná postava shojo mangy a zakladatelka jednoho z nejpopulárnějších podžánrů mangy pro ženy – yaoi (příběhy mužské homosexuální lásky). Sborník A Drunken Dream and Other Stories vydaný ve Fantagraphics je průřezem její kariérou, která začala hluboko v sedmdesátých letech. Hagiové vyšla v angličtině sci-fi povídka A, A Prime už v roce 1984 a měla také jeden příspěvek v přelomové antologii Four Shojo Stories z roku 1996. Teprve teď jí ale v angloamerickém světě konečně dorostly čtenářky.

Po veteránce je třetí nominovanou ženou pro změnu zástupkyně nejmladší generace – Natsumo Ono(ová) debutovala v roce 2003 webkomiksem La Quinta Camera a následně se proslavila erotickou mangou Ristorante Paradiso. Na Eisner Award byla nominována za aktuální sérii House of Five Leaves situovanou do periody Edo. Vypráví příběh rónina, který se v zoufalství přidá ke skupině potulných samurajů, jejichž cíl cesty a motivace nejsou tak úplně jasné. V anglickém překladu začala manga spadající spíše do žánru seinen (dospělí muži) svoji pouť ve webové verzi “indie” časopisu IKKI a několik kapitol je stále dostupných.

Kdo triumfoval v minulosti

Eisner Awards ve specializované kategorii pro mangu se udělovaly mezi lety 2007 a 2009 a ocenění postupně pobraly knihy zcela odlišných žánrů – od akčního Old Boye Garona Tsuchiya a Nobuaki Minegishiho vydaného v Dark Horse Manga, přes experimentální psychedelickou mangu Tekkonkinkreet: Black & White Taiyo Matsumota až po archiválii populárního dětského příběhu s prvky japonské mytologie Dororo od velmistra žánru Osamu Tezuky. (Nejspíše to není úplně náhoda, ale všechny tři oceněné knihy byly těsně před vítězstvím Eisnera adaptovány filmovými studii a následně také uvedeny v USA – Old Boy v roce 2003 v Koreji, Tekkonkinkreet v roce 2006 jako anime a Dororo v roce 2007 jako japonský hraný film).

S nástupem mahwy byl vloni změněn přívlastek ceny: místo Japonska teď zahrnuje celou Asii a inauguračním vítězem prvního celoasijského klání se stala životní kronika komiksového malíře Yoshihiro Tatsumiho A Drifting Life vydaná v Drawn and Quarterly. Kniha klasika experimentálního žánru gekiga – na západě je obdobným termínem grafický román – vypráví osobní dějiny undergroundového komiksu v šedesátých letech.

Letos byla společně s několika dalšími autorovými povídkami převedena do animovaného filmu Tatsumi, který měl v květnu premiéru v Cannes. Kdo by čekal, že za ním stojí nějaké japonské studio, šeredně by se mýlil – snímek natočil singapurský režisér Eric Khoo (ukázky).

Karel Veselý je známý hudební publicista a autor knihy Hudba ohně. Svého času přispíval na komiksový blog The Invisible Frame, dnes vede s Antonínem Tesařem (Gymnázium příšer) blog Shit Soup věnovaný nezávisle manze. A co je nejdůležitější, svými texty o asijském komiksu bude Karel Veselý přispívat i na Komiksárium.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *