Letní blondýnka Adriana Tomineho: Samota jak ze života

Tominovi hrdinové neprožívají ohromující dobrodružství na vzdálených planetách či v exotických zemích, nenasazují své životy v boji za vyšší, či alespoň středoproudé ideály. Vedou „obyčejné“, stereotypní a trochu jalové životy, ve kterých se snaží alespoň minimálně uspět, resp. přežívat. Vlastně by stačilo neprohrát.

letni_blondynka.jpg

O české vydání souboru komiksových povídek Adriana Tomineho Letní blondýnka se v létě loňského roku postaralo nakladatelství BB/Art v překladu Gisely Kubrichtové a redakci Richarda Podaného. Vázaný svazek obsahuje čtveřici příběhů pocházejících původně z pátého až osmého čísla autorské sešitové řady Optic Nerve, kterou Tomine s velkorysými pomlkami žel tak typickými pro alternativní komiks vydává již od roku 1995 (do dnešního dne bylo publikováno 11 sešitů). Ústředními postavami Tominových povídek jsou běžní, nevýjimeční lidé, typy tolik blízké průměru, že je takřka nemožné se v jejich osudech a životech alespoň na chvíli nezahlédnout. A nebývá to zrcadlení zrovna radostné, jakkoli pro velkou tragiku v Letní blondýnce také mnoho prostoru nezbývá.

První povídka Alter Ego vypráví o osudech začínajícího spisovatele, autora průměrně přijímaného románového debutu a o něco lépe posuzované „limonády“ publikované pod jménem filmové hvězdičky, který se potýká s tvůrčí krizí („ňíká se, že každej má v sobě jednu velkou knihu… Možná jsem měl jednu průměrnou a tím končím…“), o nic útěšnější ale není ani jeho osobní život. Nedostatek námětu si odůvodňuje nedostatkem prožitků, na dohánění životních deficitů zdá se mu být pozdě. Tedy alespoň to tak působí. V šestadvaceti. To hrdina povídky, která dala jméno celému souboru, už věkem přežil Krista a z každodenní nudy ho vždy na chvíli probouzí jen pohled na prodavačku v obchodě s pohledy a přáními, kam až podezřele často chodí nakupovat („No jo, to víte… jsme velká rodina, to má pořád někdo narozeniny.“). Jí teprve táhne na jednadvacet a života si chce užívat plnými doušky, nevázat se tu ni tam, nakonec ale jakoby jejich životy kopírovaly obdobnou dráhu.

summerblonde2.jpg

Pocity životního nenaplnění a stereotypu se zaobírá i Hillary Chanová z Úniku na Havaj a i ústřední středoškolské charaktery posledního příběhu Pozor, bomba bolestivě zjišťují, že jejich životy ani zdaleka nebudou takové, jaké si vysnily. Příběhy Letní blondýnky nevytvářejí rozkošatělé dějové konstrukce, představené události jakoby mnohem spíše zobrazovaly jen omylem zachycené momenty ze životů několika náhodných kolemjdoucích, osamělé záběry osamělých lidí, kteří po chvíli opustí aktuální zorné pole, aniž by způsobili jakoukoli jeho výraznou proměnu.

Melancholické atmosféře dobře odpovídá i čistá a zdánlivě ničím nevýrazná Tominova kresba. Hned na druhý pohled ale zřetelně vyvstanou její silné stránky. Ty je třeba hledat v efektivnosti, s jakou kresba dokáže (leckdy samozřejmě v kombinaci s verbální složkou) zobrazovat emoce, často slovem přímo jen těžko popsatelné psychické stavy i aktuální pocity. Výjimečně promyšlená je i vnitřní kompozice jednotlivých panelů, mnohé z nich by při přednášce o vlivu úhlu kamery a výstavbě panelového prostoru na atmosféru vyprávění posloužily coby ty nejlepší ilustrační příklady. Působivost panelu zobrazujícího osaměle obědvající hrdinku, která sedí u stolku pro dva v levném bufetu, by jakýkoli slovní komentář jen umenšil.

summerblonde1.jpg

Jinak je ale Tominova povídková tvorba poměrně výrazně „literární“ – textu je na stranách spíše více, v jednotlivých příbězích si autor ozkouší i různé narativní mody: er-formou vyprávěným Alter Egem čtenáře provází pro podobný komiks ne zcela obvyklý extradiegetický – v ději nezapojený – vypravěč, osudy hrdinky Úniku na Havaj jsou nám pak předkládány v jakýchsi izolovaných segmentech, upomínajících na seriálové konstrukce známé z jiných žánrů. Místy by možná neuškodilo textu ubrat, svěřit více důvěry v sílu obrazu. Celkově ale nelze než Tominovo komiksové umění s úctou obdivovat a doufat, že se v češtině dočkáme i dalších autorových knih – ať už nejnovějších Shortcomings, nebo starších souborů 32 Stories a Sleepwalk and Other Stories.

Letní blondýnka
autor: Adrian Tomine
BB/Art, 2008
záznam v comicsdb

2 thoughts on “Letní blondýnka Adriana Tomineho: Samota jak ze života”

  1. jak to maj po týhle rencenzi číst lidi????
    "Působivost panelu zobrazujícího osaměle obědvající hrdinku, která sedí u stolku pro dva v levném bufetu,"
    bla bla bla bla

    "v jednotlivých příbězích si autor ozkouší i různé narativní mody: er-formou vyprávěným Alter Egem čtenáře provází pro podobný komiks ne zcela obvyklý extradiegetický – v ději nezapojený – vypravěč, osudy hrdinky Úniku na Havaj jsou nám pak předkládány v jakýchsi izolovaných segmentech, upomínajících na seriálové konstrukce známé z jiných žánrů"
    bla bla bla bla balzamikový ocet….
    autor…autorka recenze..gratuluju…propojené duše..opravdu budu nadšen když  " se v češtině dočkáme i dalších autorových knih – ať už nejnovějších Shortcomings, nebo starších souborů 32 Stories a Sleepwalk and Other Stories." a já budu ten kdo už to četl. Hurááá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *