Výlet do krajiny smrti a naděje

Láska a smrt jsou z podstaty věci silná témata a jejich skloubením může autor dosáhnout velmi intenzivních účinků svého díla. Podařilo se něco takového Frederiku Peetersovi v jeho příběhu Modré pilulky? Švýcarský autor navíc příběh nevymyslel, on ho celý prožil. Tím, že zobrazil svůj život s přítelkyní, která je HIV pozitivní a navíc má stejně postiženého synka, otevírá čtenáři netradiční možnost nahlédnout jiným způsobem na záludný virus, o kterém bývá informován skrze média zpravidla diametrálně odlišným způsobem.

modre_pilulky_obalka.jpg

Peeters ve svém komiksu v podstatě zobrazuje běžný partnerský vztah, ovšem s tím, že neopomíjí důraz na ty drobné detaily, které vytváří onu pomyslnou čáru, za kterou člověk cítí onu blízkost smrtelné choroby. A zde je možná malý problém této knihy, vztah mezi autorem a jeho dívkou je vlastně zcela přirozený a ty pasáže odhalující život „za hranicí“ působí skoro až jako z fiktivní populárně naučné příručky „žijeme s nositelem HIV“. Čtenář svou zvědavost sice zasytí, ale žádný velký přídavek se nekoná. Nedá se říct, že by kniha byla emociálně prázdná, ale trpí klasickým neduhem autobiografií čili předpokladem, že „život“ ten příběh utáhne sám. Knize chybí nějaká ta přidaná hodnota navíc.

modre_pilulky_ukazka.jpg

Zajímavým detailem je fakt, že Modré pilulky vyšly letos premiérově nejen u nás, ale i ve Spojených státech. Zatímco u nás ale vydání takového komiksu maximálně potěší, u Američanů spíš udiví. Jak to, že po fenomenálním úspěchu Pod dekou, po této knize některý z nakladatelů ihned nesáhl? Zde se totiž dostáváme k další zajímavosti, pokud vám komiks vizuálně připomíná výše zmíněné dílo, nejedná se o náhodu. Craig Thompson v Blankets docela výrazně zúročil svou evropskou zkušenost, kdy se mimo jiné setkal i s tvorbou Frederika Peeterse. Výtvarná stránka Pod dekou i Pilulek je tak velmi podobná, nicméně evropská předloha je více uvolněnější a působí tak velmi příjemným dojmem.

Pokud bychom srovnali Modré pilulky s jinými autobiografickými komiksy, jako je třeba Padoucnice či již výše zmíněné dílo Craiga Thompsona, tak poněkud zaostávají. Peeters neumí ke svému životu přidat tu jiskru navíc, „jen“ nás zavádí do končin, za šedým závojem smrti, kde ale stále svítí slunce naděje.

Modré pilulky
autor: Frederik Peeters
Motkomiks, 2008
záznam v comicsdb

4 thoughts on “Výlet do krajiny smrti a naděje”

  1. U mě naopak. Po Černé díře jsou Modré pilulky nejlepší komiks, který u nás letos vyšel. Jinak díky za recenzi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *