Rudá zima aneb maloměstská milostná maoistická historie

Švédská komiksová autorka Anneli Furmarková (56) svým grafickým románem Rudá zima (švédsky 2015, anglicky 2018) dokazuje, že pokud se podaří výtvarně i scénáristicky uchopit libovolnou látku, mohou se dít věci. Příběh se odehrává v mdle osvětlených interiérech zasněženého Švédska a ukazuje drama tam, kde by ho nikdo nečekal. Kresbou vzdáleně připomíná nezapomenutelného Jiřího Kalouska a dílem i Mawila, ale jinak je zcela svá, skandinávská a pronikavá.
Pokračování textu Rudá zima aneb maloměstská milostná maoistická historie

Čtyři pro jednoho a jeden za sebe

Na jedné straně věda, na druhé magie. Věda má většinou poučky a vzorce, vše podloženo empiricky, tedy pokusy a výsledky. Magii stačí velká fantazie a víra. Její vyznavači ji nemusí chápat v technologickém slova smyslu, stačí věřit v její existenci a umět ji používat, ať už je černá nebo bílá. Neil Gaiman má magii rád, nevidí v ní nic špatného nebo zlého. Existuje totiž všude kolem nás, jenom jsme ji nějak s rozvojem civilizace přestali vnímat. Gaiman se v Knihách magie snaží ukázat rozmanité světy magie i cesty k nim. Pro své čtyři příběhy zvolil komiksovou formu a každý ze čtyř zvolených výtvarníků pojal jeho svět po svém.
Pokračování textu Čtyři pro jednoho a jeden za sebe

Rosův kačeří epos šlape na paty vrcholným dílům Alana Moora

RECENZE > Edice Zlatá klasika, ve které vychází výběr příběhů z Kačerova od těch nejlepších autorů (Carl Barks, Vicar, Romano Scarpa), vyvolala bouřlivé reakce (#duckwars) a nejinak tomu bylo i u vydání legendárního eposu Dona Rosy Život a doba Skrblíka McKváka. Řešil se překlad, grafická úprava, lettering, SFX… Až se tak trochu upozadilo to nejdůležitější – že se totiž jedná o jeden z nejlepších komiksů, který u nás vyšel.
Pokračování textu Rosův kačeří epos šlape na paty vrcholným dílům Alana Moora

Krátký Dlouhý zítřek, dlouhý Dlouhý zítřek a další postřehy

RECENZE > Jak známo, Vontové se dělili na voliče Losny, nebo Mažňáka. Podobně se komiksáci u nás dělí na čtenáře Crwe (mainstreamové řemeslo) a čtenáře Aarghu! (alternativnější umění). Takové dělení občas kulhá existencí rušivého mezistupně, průniku, třetí skupiny… „Třeba Bahňáka“, chcete-li. Komiks Dlouhý zítřek je z tohoto pohledu ukázkový „Bahňák“. Nakladatelem, paprskomety, hvězdolety a slabostí pro násilí je to jasné hájemství Crwe. Na druhou stranu třeba doslov pana Prokůpka působí dojmem, jako by ho napsal někdo z Aarghu! Taky je kniha opatřena zcela necrewním upozornění (či snad varováním/kultickým zaříkáním): „Tento text vznikl v rámci aktivit Centra pro studia komiksu Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.“ Uf!
Pokračování textu Krátký Dlouhý zítřek, dlouhý Dlouhý zítřek a další postřehy

Bílá velryba na tří způsoby

RECENZE > Román amerického spisovatele Hermana Melvilla Bílá velryba vyšel poprvé v roce 1851 a zůstal nedoceněn až do 20. století. Čeští čtenáři si ho poprvé přečetli v roce 1933, nicméně významným milníkem v českém vydávání tohoto rozsáhlého díla se stal loňský rok. V roce 2017 totiž vyšel v Odeonu nový překlad knihy od Šimona Pellara, vydavatelství Radioservis zároveň vydalo zkrácenou audioknihu a nakladatelství Argo přidalo ještě francouzskou komiksovou adaptaci od autora, který používá jen své příjmení: Chabouté.
Pokračování textu Bílá velryba na tří způsoby