Zajímavé podněty v Hostu

Měsíčník pro literaturu a čtenáře Host se komiksu věnuje již pravidelně ve své recenzní rubrice (byť ne vždy zcela patřičně). Ani březnové číslo není výjimkou – Jaroslav Balvín ml. recenzuje Roční období Usagiho Yojimba (Cesta ušatého samuraje), Vojtěch Čepelák se věnuje Hellblazerovi Těžkým časům (Kruté časy pro lidskost).
Z hlediska zájmu o komiks je však tentokrát zajímavější nová příloha Host do školy. Blanka Činátlová se zde v úvaze o smyslu, podobě a směřování výuky světové literatury zabývá i kánonem titulů, který je součástí Katalog požadavků k maturitní zkoušce a dochází mj. k tomuto tvrzení: „troufám si říct, že komiksový příběh Batmana nebo Hluboký spánek Raymonda Chandlera, jež oba vycházejí rok po Čapkově smrti, o složitosti lidského života a o existenciální tísni soudobého osamoceného člověka vypovídají mnohem víc než zmíněné Čapkovy texty.“ (str. 5; myšlena jeho díla Krakatit, RUR, Matka, Bílá nemoc).
Konstatuje také, že ze seznamu vyplývá přehlížení tzv. „triviálních žánrů“, především detektivky, sci-fi a komiksu, z jehož zástupců by se v seznamu měl objevit Frank Miller, protože: „Nejenže tyto žánry patří k čtenářsky nejoblíbenějším, ale výrazně se podílejí na konstruování současné kultury i na podobě současného, především postmoderního románu.“ Svou koncepci výuky pak autorka představuje na konci přílohy a komiksy jsou zastoupeny v okruhu Mýtus a Časoprostor (Superman, Batman, Sin City, Sandman)

Klasika s příchutí komiksu

Přibližně před rokem rozjelo nakladatelství Penguin novou edici klasických děl světové literatury, ovšem s obálkami od známých komiksových kreslířů. Udělejme si malou soutěž a zkuste uhádnout autory níže uvedených obálek. Pět z nich znáte i z českých vydání. A prosím negooglit.

Autor č.1: Daniel Clowes
frankenstein.jpg
Pokračování textu Klasika s příchutí komiksu

Nekonečná tramvaj #01

Jednou z nových rubrik Komiksária se právě stává sekce stripů, kde bude každých čtrnáct dnů vycházet série Nekonečná tramvaj. Tu vymyslel kreslíř Vhrsti v roce 2003 a narozdíl od běžných pravidel žánru, nepostavil koncepci stripu na hlavním hrdinovi, kterého si čtenář zamiluje (anebo taky ne). Právě naopak. Jednotlivá políčka komiksu jsou zároveň zvenku nahlíženými okny veřejného dopravního prostředku, který autor zabydluje nejrůznějšími pasažéry, jež se ve voze střídají stejně jako v reálném životě: někteří naskočí jenom na jednu stanici (jeden strip), jiní se svezou dál a krátí si cestu nezávazným hovorem. Na podzim 2006 vycházel komiks pod legračním názvem Nekonečný autobus denně ve všech 72 regionálních mutacích Deníku. Nyní se na Komiksáriu vracejí stripy pod původním názvem a vy si tak budete moci připomenout, o čem si lidé v tramvajích (a autobusech) povídali na konci roku 2006.

tram_01_thumb.gif

O komiksu ze žvýkaček…

… píše mimo jiné Lukáš Kašpar v rubrice Fenomén týdeníku Reflex č. 15/2007 (z 12. 4.) v článku o žvýkačkách Hmm, Juicy Fruit!, kde mj. uvádí: „Dalším důležitým krokem v rozšiřování žvýkačky bylo, že se na začátku padesátých let v oblíbené žvýkačce Bazooka Bubble Gum poprvé objevil kreslený komiks, který se postupně stal spolu s obaly předmětem obrovské sběratelské mánie.“

Minor adaptuje Vlase a Bradu

Dalším domácím komiksem, který se dočkal divadelní adaptace, je Velké putování Vlase a Brady výtvarníka Františka Skály. Ten se na projektu Divadla Minor podílel také jako autor scény i textů písní.
Komiks poprvé vyšel v roce 1989, v polovině 90. let chtěl autor na jeho motivy natočit animovaný film. Na jeho realizaci mu však chybělo potřebných 30 milionů korun. Na základě filmového scénáře, který Skála napsal společně s Martinem Otevřelem, vznikla nyní divadelní dramatizace. Její autorkou a režisérkou inscenace je Apolena Vynohradnyková.
V sobotu 14. dubna v 15 hodin se v Divadle Minor odbude veřejné generálka, v neděli 15. od 18 hodin pak proběhne premiéra. Termíny dalších představení najdete zde.

vlasabrada_upoutavka.png

Fred Brunold ovládl Student-In

Z obálky aktuálního 7. čísla „časopisu pro všechny, kteří chtějí dál studovat“ žoviálně hledí bodrá tvář Freda Brunolda – což je ostatně persóna, která je přímo prototypicky „obálkovou“. V čísle pak čtenáři krom recenze druhého dílu nekonečného cyklu Monstrkabaretu výše jmenovaného p. t. „titulního hrdiny“ najdou i rozhovor s tvůrci – Džianem Babanem a Vojtěchem Maškem s názvem Hledáme tu pravou tvář.
Oba absolventi scenáristiky na FAMU se v současnosti věnují především právě rozkrývání podivuhodného odkazu zmíněného kabaretiéra, který ač někdy přirovnáván k východoněmeckému absurdnímu Werichovi je spíše charakterovým kontrapunktem laskavého génia Járy da Cimrmana.
Odkazu Brunolda, ansáblu jeho Monstrkabaretu i spřízněným příběhům, do nichž tak či onak zasáhli, se krom knih Sloni v Marienbadu a Za vším hledej doktora Ženu věnují mimo jiné v divadelních představeních divadla Nablízko (ať již přímo „brunoldovskými“ či „lipnikovskými“), okouzlujícím stripu Hovory z rezidence Schlechtfreundy (A2), nově i sídlištních etudách ve stripu Pandemonium (Reflex) či krátkém filmu Rádio Kebrle.

studentin.jpg