Západoevropský komiks
Jaký byl rok 2012: Nejlepší zahraniční komiksy

Splácíme jeden masitý dluh. Jestliže o domácích komiksových hvozdech jsme v předchozích dílech výroční ankety tvrdili, že se někdy můžou zdát neprostupné, o zahraniční produkci to platí s mnohonásobně větší silou. Výběr nejlepších cizojazyčných komiksů tak berte třeba jako inspiraci, jako pár doporučených kapek z širého oceánu, protože každý čte trochu něco jiného… A nebojte se podělit o svoje nejoblíbenější tituly loňského roku.
Černí šmoulové jsou stále klasika, ale už nešňapají

RECENZE > To tenkrát bylo léto 1957 a jistý Pierre Culliford seděl s jistým André Franquinem u oběda. Ti dva pánové měli dovolenou a užívali si nepracovní atmosféry, když náhle idylu překazil nedostatečně osolený (nebo opepřený, to už nikdo neví) pokrm. Pierre požádal svého přítele: „Podej mi šmoulu.“ André na nechtěné přeřeknutí pohotově zareagoval: „Až došmouluješ, šmoulni mi to zpátky.“
André Franquin byl legendárním kreslířem komiksu Spirou a Fantasio a Pierre Culliford, jehož malý bratránek nedokázal správně vyslovit jeho jméno, a tak mu říkal Peyo, duchovním otcem modrých skřítků, které zná dnes celý svět.
Pidilidi připomínají legendární časopis Spirou, ale velkou kvalitu nenabízejí

RECENZE > Také jste si jako malí hráli s cínovými, případně plastovými vojáčky, chystali jim všelijaké peripetie a útrapy a v posteli před usnutím snili o tom, jak by to bylo úžasné, kdyby jednoho pěkného dne obživli? Rozhodně nejste sami. Přesně takhle si hrál i Belgičan Pierre Seron, který ovšem na rozdíl od ostatních tohle své fantazírování přetavil do úspěšné komiksové série.
První díl knižní série Dobrodružství pidilidí s podtitulem Exodus vydalo letos v únoru nakladatelství CooBoo (které patří pod Albatros) a je to další příležitost seznámit se podrobněji s komiksy legendárního belgického časopisu Spirou.
Meander 2013: Vzhůru do minulosti s Holmesem, Guibertem a československými legiemi

UKÁZKY > V sympatické edici Pro Emu letos vydá Meander víc komiksů než kdy jindy, přestože komiksy nejsou pro nakladatelství hlavní náplní. „Náklady komiksů jsou tak 1200 až 1300 kusů, prodávají se tři až pět let, což je přece jen o něco slabší než tituly z dalších dvou edic,“ říká Ivana Pecháčková, která nakladatelství založila v roce 1997.
Čtenáři bublin – a těch evropských především – by měli být rádi za vděčnou edici Pražské legendy, protože právě ta financuje vydávání komiksů či uměleckých a nekomerčních knížek pro děti, na něž se Meander specializuje. V roce 2013 tak Meander vymele komiksové břehy s pětkou titulů, nejvíc to zatím byly tři tituly v roce 2010, kdy vyšly všechny díly trilogie Alanova válka od Emmanuela Guiberta.
Guibertovskou linii, do níž zapadá ještě loňský Fotograf, prohloubí Profesorova dcera, společné dílo Guiberta a populárního Joanna Sfara (Donžon, Malý úpírek či Pascin), jenž patří v Česku k vůbec nejvydávanějším autorům. A na rok 2014 se už připravuje prequel k Alanově válce s názvem Alanovo dětství.
Druhé dobrodružství Jo, Zefky a Žoko je doslova neuvěřitelné

RECENZE > Hergého album Směr New York tvoří druhou a poslední část příběhu Stratoplán H 22. V první části (nazvané Závěť pana Pumpa) jeho protagonisté Jo a Zefka Legrandovi v doprovodu opičky jménem Žoko prchají na palubě Stratoplánu před záhadnými záškodníky a vydávají se nazdařbůh napříč Atlantským oceánem. Pro nedostatek paliva jsou nuceni přistát na neznámém ostrově v Antillách.
Leonardova cesta kolem světa si vyžádala jeden dlouhý příběh

RECENZE > Pozor, změna! Šesté album série Leonardo neobsahuje několikastránkové gagy ani historky popisující katastrofické následky Leonardových vynálezů, ale souvislé vyprávění o cestě kolem světa, kterou podniká slavný vynálezce se svým učedníkem (pochopitelně i s nerozlučným doprovodem tygrovaného kocoura a myši). Proč se vůbec Leonardo na takový podnik vydává? Hodlá totiž svým kolegům vynálezcům a členům Akademie přibližných věd názorně dokázat, že je Země kulatá.
Kolem zeměkoule se pochopitelně naši hrdinové nevydávají pěšky, ale speciálním samohybem poháněným naftou či benzínem (dokud jsou po ruce). Pokud pohonné hmoty dojdou nebo pokud samohyb postihne porucha, nevadí, je tu ještě učedník, který dokáže vozidlo tlačit, táhnout či postrkovat před sebou ve vodě. Zatímco si tedy Leonardo vychutnává kouzlo cestování a kochá se zvláštnostmi a turistickými atrakcemi exotických krajin, učedník – jak je jeho zvykem – opravuje, restauruje, nafukuje, pracuje a všemožně pomáhá tak, aby cesta ubíhala k naprosté spokojenosti jeho pána a mistra.
Guibert prozradil, jak Alan válčil v dětství
![]()
UKÁZKY > V září loňského roku vydalo francouzské nakladatelství L’Association komiksové album L’Enfance d’Alan (Alanovo dětství), které podle vzpomínek Alana Ingrama Copea nakreslil Emmanuel Guibert. Zatímco komiks Alanova válka (celou trilogii vydal česky Meander) vyprávěl o zážitcích z druhé světové války, Guibertova novinka seznamuje čtenáře s událostmi Alanova života od jeho narození v roce 1925 po smrt jeho matky roku 1936.
Dozvíme se tedy, jak prožil prvních 11 let života v lůně středostavovské rodiny, která se usadila v Jižní Kalifornii. Několik kapitol komiksu se věnuje i Alanovým prarodičům. Autor odhaluje, jak matčina smrt zasáhla Alana i jeho rodinu a jak se pak všichni vyrovnávali s velkou hospodářskou krizí.
Hergé neměl jen Tintina. Dechberoucí děj nabízí i jeho hrdinové Jo, Zefka a Žoko

RECENZE > Začátkem 30. let minulého století vycházely Tintinovy příhody rovněž v katolickém týdeníku Coeurs Vaillants, které vydávalo nakladatelství Fleurus. Vedení redakce, které nelibě neslo, že Tintin nemá otce ani matku, vyzvalo v polovině 30. let Hergého, aby se pokusil pro ně vytvořit příběh s mladými hrdiny, kteří mají normální rodinu. A tak vlastně na objednávku vznikla série Jo, Zefka a Žoko.
V češtině vyšel Blacksad, který už si brousí drápy na pokračování

UKÁZKY > Blacksad už se od roku 2000 stihnul stát klasikou, takže jeho zařazení do edice pojmenované Mistrovská díla evropského komiksu rozhodně není přehnané. Komplet od nakladatelství Crew obsahuje tři příběhy, které česky vyšly časopisecky v Crwi² (čísla 08/09, 14/15 a 20/21), a přidává i čtvrté album z roku 2010. Stačí si chvilku prohlížet ten parádní vizuál a člověk by se nejradši znovu začetl hezky od začátku.
Pokud Blacksada neznáte, připomeňte si, co jsme o něm psali v minulosti. Panteří detektiv odchovaný drsnou školou má ale i zářnou budoucnost, alespoň podle scenáristy Juana Díaze Canalese a kreslíře Juanja Guarnida.
Čtvrté a páté album, na němž se už pracuje, by prý rozhodně nemělo dělit pět let jako trojku a čtyřku. V dalším příběhu se vrátí i některé vedlejší postavy. A pak se půjde ještě dál, Blacksad je zamýšlený jako nekonečná série a autoři se k němu budou vracet, dokud – podle svých slov – udrží v rukou tužky.
Leonardo popáté testuje svoje vynálezy zásadně na lidech
![]()
RECENZE > Že si Leonardův pomocník rád přispí až do oběda, to už víme z předcházejících alb. Tentokrát nám to potvrdí kresba na obálce i úvodní stránky několika Leonardových příhod. Za účelem probuzení svého pomocníka neváhá jeho pán a mistr vynalézat zcela nekonvenční postupy: buzení dynamitovou patronou, pomocí obřích zesilovačů, pomocí kovadliny, pomocí propadla v podlaze. Ze sedmnácti historek, které přináší páté album série, jich sedm začíná buzením a pomocník je v nich následně vystaven nejhroznějším nebezpečím: je na prášek spálen elektrickým proudem, dvakrát ztroskotá na „Helikole“ a dvakrát skončí s nejnovějším Leonardovým vynálezem ve vesmíru.
Leonardovy vynálezy ovšem někdy hraničí s trivialitou. Jako když vynalezne papírovou šipku nebo sekáček na led. Leonardův geniální mozek se přitom hodí pro každou příležitost, o čemž svědčí již první čtyřstránkový příběh, kdy se musí vyrovnat s vynálezem „babysittingu“. Vánoční čas nám připomene epizoda „Robosáně“, ve které se Leonardův ostrovtip setká s naprostým a všeobecným nepochopením.



