Ukázky

Nový český časopis zve čtenáře do jeskyně plné alternativních komiksů

UKÁZKY > Není to tak dlouho, co vznikly noviny KIX s ambicí oživit domácí komiksové dění. Podobný záměr stál u zrodu nového časopisu Caves, který právě vyšel.

„Cílem bylo vytvořit časopis, který by se podílel na rozvoji české komiksové scény. Měl by nabídnout nejen komiksovou tvorbu, ale také ilustraci a volnou kresbu. Snažím se ho koncipovat tak, aby se v něm objevily různé výtvarné přístupy a grafické techniky, v dalších číslech například suchá jehla,“ říká zakladatel Caves Pavel Trnka, který vyučuje figurální kresbu a ilustraci studenty Ústavu umění a designu v Plzni.

(Více…)

V češtině vyšel Blacksad, který už si brousí drápy na pokračování

UKÁZKY > Blacksad už se od roku 2000 stihnul stát klasikou, takže jeho zařazení do edice pojmenované Mistrovská díla evropského komiksu rozhodně není přehnané. Komplet od nakladatelství Crew obsahuje tři příběhy, které česky vyšly časopisecky v Crwi² (čísla 08/09, 14/15 a 20/21), a přidává i čtvrté album z roku 2010. Stačí si chvilku prohlížet ten parádní vizuál a člověk by se nejradši znovu začetl hezky od začátku.

Pokud Blacksada neznáte, připomeňte si, co jsme o něm psali v minulosti. Panteří detektiv odchovaný drsnou školou má ale i zářnou budoucnost, alespoň podle scenáristy Juana Díaze Canalese a kreslíře Juanja Guarnida.

Čtvrté a páté album, na němž se už pracuje, by prý rozhodně nemělo dělit pět let jako trojku a čtyřku. V dalším příběhu se vrátí i některé vedlejší postavy. A pak se půjde ještě dál, Blacksad je zamýšlený jako nekonečná série a autoři se k němu budou vracet, dokud – podle svých slov – udrží v rukou tužky.

(Více…)

Mausoleum: Jak slavný komiks Arta Spiegelmana putoval do Česka

UKÁZKY > Píše se rok 1997, v Česku začíná vycházet komiksový časopis Crew, do vydání prvního Sin City zbývají dva roky a AARGH! si na debut počká ještě o rok déle. Do téhle komiksové pustiny vstupoval Maus od Arta Spiegelmana. Aby nakladatelství Torst oslavilo patnáct let od prvního českého vydání revolučního počinu, který získal Pulitzerovu cenu, přiřadil se k obecně nejslavnějším dílům o holocaustu a dějiny komiksu předělil na období před Mausem a po Mausovi, připravilo soubor obou dílů.

Komplet vznikl loni ve Spojených státech u příležitosti 25. výročí od vůbec první knižní podoby Mause. Spiegelman tehdy k jubileu nachystal i dokumentární publikaci MetaMaus, tak se jí třeba v češtině dočkáme, až bude Mausovi třicet.

Souborné vydání je skvělý způsob, jak ho mohou objevit mladší čtenáři. Na ně může mít podobný dopad jako v době vzniku, pokud je dosud formovaly hlavně zábavné a lehčí tituly, které teď na českém trhu dominují. (Ale samozřejmě, že každý v Mausovi nemusí najít něco zásadního.)

Jak se vůbec Torst k Mausovi dostal v době, kdy se zdaleka nedalo mluvit o komiksovém boomu? Nakladatel Viktor Stoilov nám poskytl úryvek z knihy Torst (dvacet let nakladatelství), kde sám cestu Mause do Česka popisuje. Je to krásný pohled do zákulisí a tak nějak typický pro 90. léta v Česku. Roli v tuzemském vydání sehrál i prezident…

(Více…)

Joker si vyjel na projížďku a nezapnul si špásy

RECENZE > Kreslením komiksu Joker strávil Lee Bermejo dva roky. Se scenáristou Brianem Azzarellem jej tvořili ve stejné době, kdy vznikal film Temný rytíř, který definoval Batmanovu nemesis pro dnešní generaci. Nebožtík Heath Ledger ztvárnil postavu tak mocně, že se stal obecným měřítkem pro veškeré padouchy a jeho úsměv nakazil i Bondova záporáka v aktuálním Skyfallu. Azzarellova i Nolanova verze jsou si nevídaně podobné – z výšin neškodné superhrdinské nadsázky spadly do Scorseseho špinavých ulic mezi obyčejné gangstery a ani v jednom příběhu není důležité, odkud arcilotr přišel, ale že nejde předvídat jeho další krok.

A oba žolíci nosí ten děsivě natržený úsměv, který v novém tisíciletí dodal Jokerovi tajemství (nevíme, jak se mu to stalo) i fyzickou stopu, na níž se nepříjemně kouká (málokdo si po ránu ošplouchne obličej kyselinou, ale každý ví, jak bolí jen opar nebo koutek). Bermejo se inspiroval nechutnými fotkami zavražděné Elizabeth Shortové, kterou v roce 1947 kdosi naporcoval a rozřezal jí ústa. Neobjasněný případ dostal přezdívku Černá Dahlie.

Rozlišovat mezi pravdou a mýtem u vzniku komiksu Joker, který nedávno v češtině vydalo nakladatelství BB/art, je ošemetnější. Byla by chyba odsoudit ho šmahem jako doplněk k filmu. První skica od Bermeja se objevila před první fotkou namaskovaného Ledgera. Filmaři ale jeho vizi nemohli tak brzy využít, v té době už museli mít vlastní návrhy. Vydavatel komiksu DC Comics a studio Warner Bros. zodpovědné za Temného rytíře patří do stejné mediální rodiny, ale Jokera, který vyšel pár měsíců po filmu, nikdo nepropagoval jako merchandising nebo něco podobného. Nejpravděpodobnější je Bermejova teorie: zpracování je podobné, protože vznikalo ve stejné době, ze stejných kulturních a společenských podnětů.

(Více…)

Guibertův komiks připomíná válečného Fotografa, podívejte se na ukázky

UKÁZKY > Práci válečných fotoreportérů známe hlavně z dvoustran v časopisech nebo z výstav jako World Press Photo. Francouzský komiks Fotograf, který právě vychází česky u Meandru, ukazuje i to, jak vypadá realita za hranicemi hledáčku. A především, kdo mačká spoušť.

Titul pasuje k žurnalistickým komiksům Joea Sacca nebo cestopisům Guye Delislea, jehož Barma měla podtitul Na cestách s Lékaři bez hranic po Myanmaru. Se stejnou organizací putoval do Afghánistánu titulní fotograf Didier Lefèvre v osmdesátých letech, když v zemi probíhala Sovětská válka. Jeho deníky zpracoval Emmanuel Guibert do podoby netradičního komiksu, který kombinuje kresbu se sériemi fotografií.

Zatímco v Alanově válce se Guibert téměř slovo od slova držel vzpomínek válečného veterána, při tvorbě Fotografa dostal od Lefèvrea naprostou svobodu, takže s jeho snímky, zápisky a dalšími materiály starými osmnáct let nakládal podle vlastního uvážení. Oba se ostatně znali už od mládí. Když bylo Guibertovi 14 let a Lefèvreovi 21, bydleli ve stejném pařížském domě.

Fotograf byl poctou humanitárním pracovníkům po celém světě, dnes je zároveň pomníkem Lefèvrea, který zemřel v lednu 2007 na infarkt, bylo mu 49 let. Ve stejném měsíci dostal Fotograf ocenění v Angoulême, v roce 2010 k němu přidal cenu Willa Eisnera v kategorii Nejlepší americké vydání zahraničního materiálu.

(Více…)

Seznamte se s Pepíkem Střechou, kterého Pavel Čech rozkoktá v novém komiksu

UKÁZKY > Pavel Čech svým Čechům ro-ro-rozumí. Ve Velkém dobrodružství Pepíka Střechy jim servíruje to, s čím už tolikrát slavil úspěch. Nostalgii zabalenou v melancholické mlze, narážky na Old Shatterhanda a další relikvie rychlošípáckého světa, který už tak docela neexistuje. V Čechově realitě vítězí outsideři, kteří se nesmějí pohádkám, a skejťáci s kšiltem dozadu potřebují dostat za vyučenou.

Alespoň to lze vyčíst z osmistránkového „traileru“ na novinku českého Tima Burtona. I slavný režisér udělal z původně svérázného a originálního vidění světa svou poznávací značku. Zbaštíme to Čechovi znovu, nebo nás koktající hrdina začne prudit? Odpověď je blízko, Velké dobrodružství Pepíka Střechy vychází už 11. října v rámci Velkého knižního čtvrtku.

(Více…)

Shaun Tan se zabydlel v Česku. Podívejte se, jak si představuje Nový svět

UKÁZKY > Přesně za týden zakotví u Labyrintu česká verze slavného grafického románu The Arrival. Oceňované dílo Shauna Tana vyjde 11. října pod názvem Nový svět.

Tanova nezaměnitelná poetika už se českým čtenářům představila v titulech Erik a Příběhy z konce předměstí. Pro Australana, který posbíral asi všechny ceny udělované za dětskou literaturu a dokonce i Oscara, našel slova chvály i český ilustrátor Petr Sís, jehož knížky byly pro Tana inspirací.

„Když Shaun Tan vycházel v Americe, požádali mě, abych k této knize něco napsal. Polekal jsem se, jak je ten příběh dobrý a zároveň podobný něčemu, co jsem sám zažil – nebo bych sám rád nakreslil. Od té doby jsem měl možnost si knihu mnohokrát prohlédnout, prolistovat a přečíst a zjistil jsem, kolik toho obdivuji, kolik toho sdílím, a jak moc bych si přál, aby někdo vysvětlil „mým“ lidem, jaké to je být přesídlencem, odchodlíkem, znovučlověkem bez toho zamatlaného slova „emigrant“. Aby to vysvětlil jako někdo od nikud, uvěřitelně, a přece fantasticky. Koneckonců my všichni jsme pouze návštěvníky na téhle planetě,“ napsal Sís pro české vydání.

(Více…)

Oceňovaný Logikomiks vám vysvětlí, proč se jedna plus jedna rovná dvě

UKÁZKY > Příjemné komiksové překvapení pro český trh připravilo nakladatelství Dokořán, které sáhlo po oceňovaném bestselleru Logikomiks. Biografický hit o životě logika a filozofa Bertranda Russella, který Komiksárium představovalo v době jeho původního vydání, se stal patrně nejslavnějším řeckým komiksem, protože obletěl svět a prorazil i ve Spojených státech, kde sbíral pozitivní recenze od specializovaných médií jako Comics Journal nebo Comicmix, ale také v novinách The Miami Herald, The Washington Post nebo The Boston Globe.

Chválu sklidil především za to, že dokáže i tak náročné téma vyprávět strhujícím způsobem a není určený jen pro studenty matematiky a logiky, kteří znají Russellův paradox.

Po recenzi v New York Times vylétly prodeje, titul se objevil v žebříčcích nejprodávanějších knih i na Amazonu. Ve Spojených státech ho nakladatelství Bloomsbury vydalo v září, v listopadu hlásilo přes Publishers Weekly, že během tří vydání vytisklo 35 tisíc kusů. Podle některých informací se celosvětově prodalo přes půl milionu výtisků.

Snad na komerční úspěch naváže i české verze, která vyjde 25. září. 336 stran v broži, 699 korun. Anotace a rozsáhlá ukázka následují. Hezký konec prázdnin všem.

(Více…)

Fanouš a Klytora přinesou ve dvou albech zkázu zombiím i mimozemšťanům

UKÁZKY > Fanoušci Fanouše si v posledních letech zvykli, že jeho krátké eskapády vycházejí v barvě. Dvě rozsáhlejší alba v černobílém provedení jsou tedy spíše návratem do školní lavice, v níž autor Dan Černý vymyslel postavičku jedenáctiletého přemoudřelého lovce duchů a deratizátora nadpřirozena v pruhovaném tričku. Bylo to v roce 2001, takže letos věk postavy koresponduje s jejím skutečným „stářím“. V prvotní podobě se Fanouš objevil ve fanzinu Sorrel, dnes je jeho časopiseckým domovem Aargh!.

Když se Černý pustil do práce na delším příběhu, obsadil do hlavní role „hyperaktivní hipísačku a vyhlazovačku zlých ufounů“ Klytoru. Album Tři úkoly pro Klytoru ovšem nakonec těsně předběhne Továrna zkázy, kterou vydá na přelomu září a října nakladatelství Novela Bohemica.

„S vydavatelem jsme se dohodli, že to tak bude lepší, protože Tři úkoly by asi zklamaly většinu fanoušků Fanouše (a opravdu existují, už jsem mluvil se dvěma nebo třemi), jelikož v hlavní roli účinkuje právě Klytora, zatímco Továrna je typická fanoušovina,“ vysvětluje Černý.

(Více…)

Dva tucty stripů z Macanuda. Vracejí se tučňáci, citlivý robot i Fellini

UKÁZKY > Macanudo je ten typ komiksu, který se vám zprvu může zdát inťoušský nebo nepřístupný. Pak se do něj začtete a za chvíli už se v jihoamerickém humoru rochníte jako spokojený vepřík ve svém bahýnku. Úvodní stripy první sbírky pro mě byly spíš macanůďo, ale pak už to jelo. Argentinec Ricardo Liniers a jeho komiks jsou sice z exotických krajin, ale humor je to naprosto univerzální. Občas v něm probleskne dětská fantazie Calvina a Hobbese, jindy melancholie Peanuts… Láska, štěstí, vztahy, to jsou přece univerzální témata, s nimiž člověk splyne, ať už žije v zemi, kde si rádi užívali důchod nacisti, nebo u piva drží palce Báře Špotákové.

Jmenovaným klasikám to navíc Liniers natírá neotřelým uchopením prostoru, ve kterém svoje „páskové“ frky prodává. Jak strnule a usedle najednou vypadá tradiční rozvržení do tří nebo čtyř panelů. Macanudo narušuje představu stripu složeného z pravidelných čtverců nebo obdélníků, Liniers ty svoje různě naklání, hraje si s jejich velikostí nebo množstvím, výjimkou není osm nebo klidně deset polí. Experimentování s formou ladí i k metahumoru některých vtipů. Někdy jsou to spíš komiksové mikropovídky, kterým shodou okolností stačí prostor vyhrazený pro strip. Další polohou je pak Liniers coby klaun, který největší banality i šílené bizarnosti vypráví s kamennou tváří. A zůstává jediným člověkem v okolí, který se nesměje.

Tenhle úvod měl prostě jenom naznačit, jak je skvělé, že Meander vydal druhý svazek Macanuda. Bláznivý a přece tak povědomý svět tučňáků, citlivého robota nebo kocoura Felliniho jsme představili zde. A protože jsme napoprvé měli jeden tucet stripů, teď si nabídněte z tuctů dvou. Snad se dožijeme i kopy.

(Více…)

Jdi na začátek