Archiv autora: Karel Veselý

Ghost in the Shell je kyberpunková klasika, která nezestárla

RECENZE > Byly to snímky Akira a Ghost in the Shell, které v polovině devadesátých let odstartovaly na západě horečku japonské vizuální kultury. Dynamické, provokativní, znepokojivé a svým zpracováním revoluční animáky se ale zároveň rychle zařadily po bok románů Williama Gibsona a Bruce Sterlinga a pomáhaly definovat kyberpunk. Zatímco Akiru si jeho autor Kacuhiro Ótomo natočil sám, Ošiiho animák Ghost in the Shell z roku 1995 vycházel ze stejnojmenné manga série, kterou na přelomu osmé a deváté dekády let psal Masamune Shirow pro manga týdeník Jangu Magadžin. Animovaný film se nedávno dočkal hraného remakeu „made in Hollywood“, který ale mezi fanoušky vzbudil spíše rozpaky. Biják ale nicméně pomohl přinejmenším k tomu, aby kultovní sci-fi manga vyšla v českém překladu.
Pokračování textu Ghost in the Shell je kyberpunková klasika, která nezestárla

Ryby a jejich mrtvolný puch nabízí prvotřídní horror

RECENZE > Ryby jsou slizké a smrdí, pro spoustu lidí asi nic příjemného. Když ale ještě navíc dostanou mechanické nohy, díky nimž začnou běhat pekelnou rychlostí po souši, už z toho můžeme mít pěknou hrůzu i my, kterým vlastně nikdy nevadily. V kultovním manga horroru Džundžiho Itóa nazvaném Ryby – Útok z hlubin, který aktuálně vydává Crew, se němí plavci jednoho dne vynoří z vody a začnou terorizovat japonská města. Doprovází je hnilobný pach, zkáza a spousta záhad. Kde se vlastně vzali a o co jim jde? Rozum a logika jsou zde ale až sekundární, příběh Ryb je stejně děsivý, jako absurdní. Komu by to ale vadilo, když je to taková zábava?
Pokračování textu Ryby a jejich mrtvolný puch nabízí prvotřídní horror

Tokijský ghúl je temná fantasy s emo implantáty

tokijo_uvod

RECENZE > Manze se na českém komiksovém trhu snad konečně začíná dařit a důkazem je i to, že Nakladatelství Crew přichází tento podzim s novou, celkově již sedmou sérií ze své „japonské“ řady. Je jí Tokijský ghúl od Suie Išidy a jak název napovídá, jde v něm hlavně o záhrobní stvůry, které se živí lidským masem. Jednou z nich se (samozřejmě proti své vůli) stane vysokoškolák Ken Kaneki, kterému po nehodě transplantují orgány ženského ghúla. Není ještě tak úplně nemrtvým, ale už také není člověkem a žít mezi dvěma světy není žádný med. V první knize ho ale hlavně trápí hlad.
Pokračování textu Tokijský ghúl je temná fantasy s emo implantáty

Útok titánů budou žrát i čeští čtenáři

RECENZE > Bylo nebylo, jednoho krásného dne se na Zemi zjevili gigantičtí obři s výškou dosahující až patnáct metrů a začali s gustem pojídat celou lidskou rasu. Gastrovýlet tajemných návštěvníků přežila jen hrstka lidí, kteří stihli obehnat města vysokými zdmi. Za nimi jim nezbývá nic jiného než čekat, až se titáni (jak se obrům přezdívá) vrátí. A že se vrátí, nikdo nepochybuje.

Za této premisy začíná manga Útok titánů od Hadžime Isajamy, jejíž vydání v českém překladu aktuálně rozjíždí nakladatelství Crew. Tahle megaúspěšná frančíza hýbe japonskou popkulturou jako už dlouho žádná jiná. Co stojí za jejím úspěchem?

Pokračování textu Útok titánů budou žrát i čeští čtenáři

Trochu jiní Muži v černém. Gantz je drsná sci-fi s klaustrofobickou atmosférou

RECENZE > Manga měla na západě dlouho pověst násilnického čtení plného explicitního sexu, které může zničit morálku dobře vychované mládeže. Nakonec se samozřejmě ukázalo, že japonský komiks zdaleka neznamená jen pornografii a vyhřezlá střeva, mezitím ale moralisté ze Spojených států nakazili i samotné Japonce a místní rodičovské organizace v osmdesátých letech horlivě instalovaly po městech odpadkové koše, do nichž mohli uvědomělí občané odhazovat „morálně závadnou mangu“.

Kdyby mělo něco podobného nedejbože proběhnout i u nás, tak by se tam nejspíš objevilo pět dosud vydaných svazků Plačícího draka. Teď ale konečně dostává osmdesátková jakuzárna v škatulce drsné mangy pro dospělé svého prvního sourozence – mysteriózní sci-fi vyvražďovačku Gantz, pod níž je podepsaný kreslíř Hiroja Oku. První díl vyšel počátkem září u vydavatelství Crew.

Pokračování textu Trochu jiní Muži v černém. Gantz je drsná sci-fi s klaustrofobickou atmosférou

Will Eisner Awards 2013: Japonci cestují do minulosti i do budoucnosti

Jak dopadly Will Eisner Comic Industry Awards z pohledu mangy? Zatímco v minulých letech japonští autoři útočili i na hlavní kategorie v rámci nejznámějších komiksových cen, letos se zase pokorně vrátili zpět do své škatulky s názvem Nejlepší americké vydání zahraničního materiálu – Asie.

Může to odrážet také konec boomu, který zasáhl Spojené státy před několika lety. Manga má na jednom z největších komiksových trhů světa stále své místo, ale po něuvěřitelném zájmu přichází postupné vyrovnání trhu – vychází méně knih, dříve úspěšní vydavatelé odcházejí (například Tokyopop), prodeje poslední tři roky klesají. Přestože nedávno zkrachoval i ambiciózní pokus několika vydavatelů o společný digitální obchod JManga.com, který fungoval pouhé dva roky, zbylé silné nakladatele (Yen, Viz, Dark Horse a Vertical) těší vzestup elektronických komiksů.

Stále vychází i umělecká a náročnější manga u nakladatelů jako Fantagraphics nebo PictureBox, ale jejich prodejní výsledky jsou samozřejmě stejně kolísavé, jako je to u všech titulů mimo střední proud.

Pokračování textu Will Eisner Awards 2013: Japonci cestují do minulosti i do budoucnosti

ČERNÁ A BÍLÁ: Keidži Nakazawa byl dítětem atomové bomby

V manze Bosý Gen ožívají vzpomínky na dětství poznamenané výbuchem atomové bomby v Hirošimě a následnou poválečnou obnovou. Není to jenom nejslavnější komiksové zpracování hirošimské tragédie, ale také jeden z prvních japonských komiksů vydaných v zahraničí. K jedenácti překladovým verzím samozřejmě pomohlo neobvyklé téma, Bosého Gena (Hadaši no Gen) tak lze považovat za jeden z nejslavnějších protiválečných komiksů vůbec. Jeho autor Keidži Nakazawa zemřel 19. prosince 2012, bylo mu 73 let.

Když bomba Little Boy rozpoutala 6. srpna 1945 v Hirošimě atomové peklo, bylo Nakazawovi šest let a při výbuchu přišel o otce (uměleckého malíře) a tři sourozence. Bomba mu o pár let později vzala zbytek rodiny. Když v roce 1966 zemřela i jeho matka, rozhodl se už tehdy profesionální mangaka tvořící pro klučičí časopisy porušit svoje dávné rozhodnutí, že nikdy nebude psát o válce.

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Keidži Nakazawa byl dítětem atomové bomby

ČERNÁ A BÍLÁ: Dramatické obrázky Jošiharu Tacumiho a příběh dospělé mangy

Hlavním hrdinou mangy Plynoucí život (Gekiga Hyōryū, 2008/A Drifting Life, 2009) je začínající autor Hiroši. Někdy v druhé polovině 50. let čte moralizující článek o sexu a násilí v publikacích, které byly dostupné dětem v síti tehdy velmi oblíbených manga půjčoven. „Vulgární manga se šíří, sdružení rodičů chce zasáhnout!“ zní titulek novinového textu, jenž zmiňuje také časopis Stín (Kage/Shadow), v němž vychází jeho první autorské pokusy.

„Nemůžeš se rozčilovat kvůli každému takovému článku,“ uklidňuje ho starší bratr.

„Naše cílová skupina přeci nejsou děti, ale starší čtenáři, kteří už něco zažili a pochopili. Když do někoho píchneš nožem, krvácí. Jak to někdo může považovat za špatný vliv na děti?“

„No to jo, ale v půjčovnách najdeš naši mangu na stejných poličkách jako časopisy pro děti. Nemůžou za to, že si myslí, že jsme to stejné.“

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Dramatické obrázky Jošiharu Tacumiho a příběh dospělé mangy

ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (2/2)

Komiksová nadsázka se v Japonsku moc nenosí a málokterý autor si dovolí udělat krok mimo realitu. Pár jich ale je. Jedním ze svérázů mangy je Taijó Macumoto, letos pětačtyřicetiletý kreslíř a scenárista, jehož díla si rozhodně s nikým nespletete.

Od sportu do světa mladistvých delikventů se Macumoto dostal v povídkové sbírce Modré jaro (Aoi Haru, Blue Spring, 1993). Svět je to stejně brutální a nesmiřitelný jako box. Proto také dýchá zvláštní poetikou nespoutané divokosti, kterou ještě dotváří anarchistická kresba. Mimochodem „aoi haru“ z názvu sbírky v japonštině znamená i „mladistvé roky“, poslední éru v životě člověka, kdy nemusí přijímat žádnou zodpovědnost. Nakonec každá ze sedmi povídek se odehrává v posledním ročníku povinné školní docházky, náctiletí výtržníci bez budoucnosti jsou v nich konfrontováni s neodbytnou a přesto nevyřčenou otázkou – co dál s životem?

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (2/2)

ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (1/2)

Jedním z typických znaků mangy je její realističnost. Mezi standardní výbavu kreslíře patří šablony s reálnými tokijskými ulicemi či parky a jako základní vzdělání se každý autor učí „latinu“ stylu, do jehož tajů se na západě snaží zasvětit učebnice typu Jak kreslit mangu. Samozřejmě, že autoři mají svůj osobitý styl, málokdy ale dojdou k takové abstrakci, která by nahlédla skutečnost neobvyklou optikou, jako to dělají třeba autoři v evropském či americkém undergroundu.

Komiksová nadsázka se v Japonsku moc nenosí a málokterý autor si dovolí udělat krok mimo realitu. Pár jich ale je. Jedním ze svérázů mangy je Taijó Macumoto, letos pětačtyřicetiletý kreslíř a scenárista, jehož díla si rozhodně s nikým nespletete.

Pokračování textu ČERNÁ A BÍLÁ: Taijó Macumoto ukazuje sport a přátelství v surreálném stylu (1/2)