Jednou budeš Arab aneb Freudovská fascinace fotrem

Nakladatelství Baobab vydalo první díl plánované autobiografické komiksové pentalogie francouzsko-syrského autora Riada Sattoufa (narozen 1978). Díl První s názvem Jednou budeš Arab (L’Arabe du futur) z roku 2014 pobral hned několik významných cen – Velkou komiksovou cenu RTL, Cenu za komiks na festivalu v Saint-Étienne a na festivalu Angouleme získal cenu za nejlepší album. Přeložen byl už do šestnácti jazyků.

Na popularitě má nespornou zásluhu téma – malý Riad strávil s francouzskou matkou Clementine a syrským otcem Abdul-Razakem Sattoufem první dva roky života v Libyi plukovníka Kaddáfího. Po několika kratších pobytech ve Francii se rodina přesunula do Sýrie. Přináší tudíž relativně autentický pohled na to, jak se kdysi žilo na počátku 80. let ve dvou dnes zhroucených státech, které se klíčovou měrou podílejí na přiživování uprchlické krize.

Z Blízkého východu do Charlie Hebda
Devětatřicetiletý Riad od dětství projevoval výtvarné nadání a krátké pobyty ve Francii stačily na to, aby jej uchvátily komiksy. Vystudoval animaci. V letech 2004 až 2014 působil v krutěsatirickém magazínu Charlie Hebdo, což také něco vypovídá o jeho zpracování své „arabské“ zkušenosti a kořenů. Naštěstí z redakce odešel právě včas, aby se vyhnul teroristickému masakru z ledna 2015.

V zábavné i vážné knize s otevřeností a břitkostí přináší dětská pozorování blízkovýchodní reality očima míšence. Ani stopa po sarkasmech z Charlie Hebda, i když šikanování arabskými bratranci a zejména jejich schopnost strukturovaně nadávat mu zřejmě poskytly v dětství skvělou průpravu. Okolo strany 130 nadávání kulminuje a kluci napjatě Riadovi odhalují, že lze dokonce nadávat i bohu, ale musí to být jen ten židovský nebo křesťanský.

Anatomie pokrytce
Komiks Jednou budeš Arab, není čtení příjemné. Pro Riada je hlavní postavou otec Razak, který se stává postupně jeho obsesí, hodnou freudovské pohovky. Rezervovaná matka stojí kdesi hodně daleko v pozadí, čtenář se o ní nedozví prakticky nic, a vlastně ani to, proč se do vztahu s Arabem pustila. Doopravdy se projeví jen jednou v Libyi, což má dohru u tamní tajné policie. A ta reakce – poloviční spoiler – má co do činění s osvobodivým smíchem, což je metoda, kterou její syn o pár let později objeví také. Cesta do Charlie Hebdo je zahájena.
S otcem je to těžší. Riad s bezohlednou přímostí monitoruje přerod mladého sekularizovaného idealisty v autoritáře, který by nejraději vládnul sám a „všechny postřílel“. V reálném životě je ale bezmocným pokrytcem, který jí vepřové, pije víno a synka nutí k četbě koránu jen s ohledem na širší příbuzenstvo.

Naštěstí Razak přes všechny nadávky na Židy, Afričany a hlavně šíity neztrácí jisté osobní kouzlo. Je to živá bytost, Riad věrně zpodobnil svého otce, absolventa Sorbonny a zprvu osvíceného Araba, občas nechutného, upovídaného, ale takového, jaký je.

Jeho blonďatý synek na rodinných putováních zakusí šikanu od příbuzných, pro něž je cizinec s jinou barvou vlasů automaticky Jahúdí, tedy Žid, což mu dají sežrat. Rodinní příslušníci se vesele okrádají a do dna pijí kalich arabské ekonomické frustrace.

Riad mezitím proplouvá jako malé dítě, vnímá segregaci žen a náboženství, cenzuru, násilí na zvířatech, korupci, chudobu a otřesné sanitární podmínky. Úsměvně líčí kult osobnosti Háfize Asada.

Symbolika barev
Autor je vynikající kreslíř, což ostatně zaznamenali už v jeho raném dětství. Na pomoc si bere symbolizující koloring – studená Francie je bleděmodrá, zvyky a umělecké předměty červené. Libye je okrová, ale zvuky výstřelů či řevu jsou pěkně islámsky zelené, stejně jako portréty Kaddáfího či obálka jeho manifestu, Zelené knihy. Sýrie je světle růžová, krátký pobyt v Bailiwicku na Normanském ostrově Jersey je světle zelený.

Velkou pozornost věnuje autor zápachům a vůním, protože mu Blízký východ příliš nevoněl. Malý Riad vnímá parfémy, ale i zkažené jídlo, zamřelé maso z kebabů, exkrementy a flatulenci. Sattouf přiznává, že kdo mu „voněl“, toho měl rád, což je prý princip, který se jej prý drží dodnes.

Obraz Blízkého východu v tomto směru nevychází dvakrát lákavý. Sýrie první polovina 80. let byla socialistickou zemí se smradlavými řekami a všudypřítomným hovnovým zápachem. V noci v dešti rodina narazí dokonce na oběšence, které nechali pro výstrahu viset, a otec hned spěchá, aby jejich popravy osvětlil a obhájil.

V knize podprahově doutná averze vůči otci, ale naplno nepropuká, koneckonců pozorovatelem je ještě malé předškolní dítě. Jednou budeš Arab je komiksem pozorovatele, který zaznamenává a zatím nesoudí, přizná dokonce, jak majestátně a poeticky na něj zapůsobil text Koránu. Na revoltu si nejspíš počkáme do dalších dílů. A také na to, zda se Abdal-Razak zmůže na vysněnou vilu s mercedesem.

Otázkou je, zda xenofobní české publikum tuto subtilní dojmologii unese. Nezbývá než doufat, že komiksoví čtenáři jsou sečtělejší a bystře rozpoznají, že zde mají rodinnou anamnézu a nikoli fatwu o arabském světě.

Jednou budeš Arab: Dětství na Blízkém východě (1978-1984)
autor: Riad Sattouf
Baobab, 2017, 160 stran, 350 Kč
záznam v ComicsDB

One thought on “Jednou budeš Arab aneb Freudovská fascinace fotrem”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *