Vykopávka Maxe Anderssona vypadá jako soubor snů, ve kterých je možné všechno

vykopavka_uvod

RECENZE > Vykopávka švédského komiksového kreslíře a animátora Maxe Andressona vypadá jako soubor snů, ve kterých je možné všechno, a které se nám všem snad už někdy zdály. Hledání záchodu, který má nakonec úplně podivný tvar, neuvěřitelně malé prostory a průchody, kterými se ve snu musíme protáhnout, tajné dveře, které se objevují a zase zanikají, osoby, které se ve snu najednou zjeví. A v tomto neuvěřitelném světě je vybudován příběh (snad to tak můžeme nazvat) hlavního hrdiny (snad ho tak můžeme nazvat). Ten se svou holkou přijíždí za rodiči, které ovšem nemohou najít, protože na místě jejich domova jsou nyní vykopávky a jakési muzeum. Samotní rodiče jsou součástí expozice. A aby toho nebylo málo, zaměstnanci muzea jsou kočky, mluvící jako translator a v celé knize se objevují jako vrátné, pokladní či uvaděči.

Ač je kresba černobílá, z některých stránek téměř vyzařuje barevnost světa, ve kterém se postavy ocitají. Možná to je množstvím zobrazených detailů, možná je to i symboly, které obklopují některé rámečky. V neobvyklém formátu, kde je jeden panel na stránce prezentován jako samostatný obraz, má čtenář možnost se u každého zdržet a odpočinout si, než zase vstoupí do světa nečekaných událostí. Vše je kombinací paradoxů. Strašidelné až hororové scény střídá absurdita a směšnost. Podivné je vnímáno jako normální a normální jako neobvyklé. Radost by měl z analýzy těchto „snů“ určitě i Sigmund Freud, protože se v celém „příběhu“ objevuje mnoho motivů spojených s lidským tělem a sexualitou.

Jako by toho nebylo málo, musí se postavy neustále potýkat s abnormálnostmi v architektuře. Prostor se jim odepírá, nedovoluje jim vstoupit, zavírá se, nebo naopak najednou nabízí skrytá dvířka, či sám (skrze různá propadání) přesouvá postavy, kam se mu zlíbí. Prostory uvnitř kamery nebo fotoaparátu jsou dalšími světy, ve kterých není ani zemská přitažlivost něčím, na co se lze spolehnout. Posledním útočištěm se tak nakonec stává místo, kde nikdo nic nevidí, kde je klid, kde na postavy nic nemůže. Snad právě proto, že není vidět? Jen počkejme, až někdo rozsvítí.

Vykopávka
autor: Max Andersson
Labyrint, 2016, 380 stran, 395 Kč
záznam v ComicsDB

vykopavka_obalka_thumb

untitled

untitled

untitled

untitled

untitled

untitled

untitled

untitled

untitled

untitled

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *