Ryby a jejich mrtvolný puch nabízí prvotřídní horror

RECENZE > Ryby jsou slizké a smrdí, pro spoustu lidí asi nic příjemného. Když ale ještě navíc dostanou mechanické nohy, díky nimž začnou běhat pekelnou rychlostí po souši, už z toho můžeme mít pěknou hrůzu i my, kterým vlastně nikdy nevadily. V kultovním manga horroru Džundžiho Itóa nazvaném Ryby – Útok z hlubin, který aktuálně vydává Crew, se němí plavci jednoho dne vynoří z vody a začnou terorizovat japonská města. Doprovází je hnilobný pach, zkáza a spousta záhad. Kde se vlastně vzali a o co jim jde? Rozum a logika jsou zde ale až sekundární, příběh Ryb je stejně děsivý, jako absurdní. Komu by to ale vadilo, když je to taková zábava?

Kdosi prohlásil, že nejlepší horrory jsou ty, v nichž se začnou podivně chovat věci, s nimiž se dostáváme každý den do styku a nikdy by nás nenapadlo, že můžou být nebezpečné. Ne náhodou je žánr plný vraždících panenek, oživlých televizí nebo děsivých zrcadel, která ukazují to, co by neměla. Pro Japonce jsou možná podobnou věcí ryby – vedle rýže základní složka stravy národa žijícího na ostrovech. Díky nim přežil celá staletí, takže když se na Okinawě z ničeho nic vynoří z vody, opatřené podivnými mechanickými nohami a začnou útočit na lidi, jsou z toho samozřejmě pořádně vyděšení. Navíc když se ještě ukáže, že ryby jsou vlastně už mrtvé a strašně smrdí. Co pohání celý tenhle divný mechanismus a kde se vůbec vzal, řeší Itó jen jaksi mimochodem, pro Ryby je důležitý strach, který z těchhle potvor jde. A ten umí klasik manga horroru zachytit opravdu parádně. Pohled na odporné tlející ryby je vážně hnusný a při listování Rybami až skoro cítíte hnilobný zápach, který z nich vychází. Ne náhodou se drtivá většina kapitol neobejde v názvu bez slov jako „mrtvolný puch“.

Mladý pár Tadaši a Kaori, který si vyjel do Okinawy na výlet, jako kdyby se ocitl v nějakém béčkovém filmovém horroru. Nejsou to ale úplně Spielbergovy Čelisti, možná spíš absurdní italské gialo bijáky, v nichž se dějí ty nejméně pravděpodobné věci. A Itó má dar stupňovat šílenství s každou kapitolou. Chodící ryby samozřejmě dorazí i do Tokia a Tadašiho strýc –maličko nevyzpytatelný vědec – je možná s celým případem spojený víc, než bychom původně tušili. A hlavně podivné mechanismy mají zálusk i na lidská těla. U panelů s nafouklými lidskými mrtvolami, napojenými hadicemi na soukolí stroje, poklesne v kolenou i silné nátury. Víc už ale radši prozrazovat nebudu.

Je to vlastně podobné jako v Itóově jediné další česky přeložené manze – trojdílné Spirále, která vycházela v letech 2010 a 2011 u Zoner Pressu. Zápletka i objekt hrůzy jsou vlastně tak šílené, že se jim dá těžko racionálně uvěřit. Jenže na Itóovy kresby prostě nejde užasle nezírat a neponořit se do děje. Ryby jsou pokračovatelem japonské horrorové tradice, která vychází z estetiky tzv. ero-guro nansensu – předválečného literárního a malířského hnutí fascinovaného různými deviacemi, bizarnostmi a tělesnými deformacemi (samozřejmě i se sexuálním podtextem). Zatímco ale třeba obdobní autoři jako Šintaro Kagó či Šuehiro Maruo nakonec skončili v erotických časopisech, které si mohly dovolit dát jejich extremistickým vizím volnou ruku, Itó se ještě drží v hranicích – řekněme s trochou nadsázky – podívané pro „slušné“ čtenáře. Letos čtyřiapadesátiletý autor kreslí pro časopisy z kategorie seinen, které čtou dospělí muži a které se dají najít běžně v supermarketech. Konkrétně Ryby (Gyo v japonštině) vycházely v letech 2001 – 2002 v Biggu Komikku Supiritcu, poslední dvě dekády asi nejprestižnějším, byť ne nutně nejpopulárnějším, časopise pro alternativní mangu. (vychází zde i Naoki Urasawa nebo Naoki Jamamoto).

Itó kromě slavné Spirály napsal a nakreslil ještě třeba ceněnou sérii Tomie o nemrtvé dívce, která děsí živé. Hlavně je ale mistrem krátkých horrorových povídek posbíraných v několika antologiích. Dvě z nich jsou už od původního japonského vydání „přilepené“ i k Rybám. Přesmutný příběh o nosném pilíři je čtyřstrankový gag, který se dá číst jako hořké povzdechnutí nad japonským smyslem pro povinnost, který musí ctít otcové od rodin. Druhý přídavek, povídka Záhada zlomu v Amigaře, je pak rovnou Itóovým mistrovským dílem. Zdrojem děsu jsou zde zlomy ve skále, které mají – možná úplně náhodou a možná záměrně – tvary lidských postav. A komu obrysy patří, ten jim nemůže uniknout. Jestli máte rádi procházky do skal, pak možná radši poslední část knihy ani neotvírejte.

Japonské manga horrory jsou žánr, který asi nikdy nebude v českých překladech úplně dominovat. Crew ale těžko mohla začít někým lepším, než právě Džundži Itóem. Samozřejmě, že tu je ještě kultovní Kazuo Umezu – Itóův vzor a učitel, ale jeho mangy jsou dnes už spíše historické relikvie. To Ryby jsou oproti tomu žhavá současnost.

Ryby: Útok z hlubin
Autor: Džundži Itó
Crew, 2017, 404 stran, 449 Kč
záznam v ComicsDB

One thought on “Ryby a jejich mrtvolný puch nabízí prvotřídní horror”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *