Elektra – navrátilec z onoho břehu

RECENZE > Už jsme si pomalu zvykli, že se na domácí komiksové scéně nepravidelně objevují staré a starší komiksové hitovky oněch dávných a polozapomenutých let. Určitě mnohé tehdejší taháky zešedly a ztratily během let svůj lesk i glanc. Druhé si zase uchovaly svůj půvab i výjimečnost a další zase zrály jako víno. Pokud se ohlédneme pořádně nazpět, je pořád a ještě dlouho bude, z čeho vybírat. Minimálně do druhé, ne-li do třetí sorty patří stěžejní dílo komiksového mága a všeuměla Franka Millera a famózního kreslíře Billa Sienkiewicze Elektra atentát (Elektra Assassin, Marvel 1986), které v listopadu 2016 vydalo nakladatelství Crew. Knížka se vyznačuje kvalitním vzhledem i provedením. Tvrdá vazba, šité bloky, přebal, dobrý papír i polygrafie, to už jsou v podstatě standardy takovýchto výjimečných publikací z nakladatelství Crew.

Narazil jsem na sílu, která by měla existovat jen v mýtech.
(zvláštní agent SHIELDu John Garrett, str. 66)

Elektra se nezrodila v tomto komiksu, ale její duchovní autor Frank Miller ji už použil v dřívějším příběhu Daredevila (1981-83, sešity # 168-191), který nejen psal, ale chvíli také souběžně kreslil. Předtím, než Daredevila opustil, nechal Elektru zemřít. Jako potenciální hrdinka mu ovšem v mysli pořád rezonovala a tak, když byl v létě 1982 požádán Marvelem, aby pro ně něco nového vytvořil, měl poměrně jasno. K realizaci se ale dostal až v roce 1985 a za kreslíře si zvolil tehdy populárního Billa Sienkiewicze. Malý problém byla Elektřina smrt, ale Frank se rozhodl odvyprávět jeden příběh z její temné minulosti. O rok později odstartovala Elektra ve své vlastní řadě a nejen scénáristicky, ale i výtvarně znamenala průlom v pojetí tehdejšího narativního a výtvarně experimentálního komiksu, a to i v řadě Epic, která byla na taková díla primárně zaměřena.

Určitě jste postřehli, že spousta autorů superhrdinského komiksu ze stáje Marvel (i ostatních), si bere inspiraci v antickém, respektive v řeckém světě mýtů a bájí, který disponuje velkým pantheonem bohů, polobohů i lidských hrdinů. Elektra není žádnou výjimkou. U ní lze dokonce dohledat, že stejným jménem byly obdařeny hned tři ženy; dvě božské a jedna smrtelná bytost. Inspirací k Millerově Elektře byla samozřejmě ta smrtelná žena, jejíž antický život byl přinejmenším stejně tak pestrý, jako u její dalece mladší jmenovkyně z konce dvacátého století. Elektra byla dcerou mykénského krále Agamemnona a její matka se jmenovala Klytaimnéstra. Měla ještě sestry Ifigeneiu s Chrýsothemis a bratra Orestése.

Ale pojďme zpátky z řecké mytologie do amerického komiksu. Hned začátek první kapitoly nám dává zřetelný odkaz na Řecko a antiku. Elektřiny rodiče si užívají léta na pláži poblíž Egejských ostrovů. A už tady se může čtenář ztratit, protože vyprávění koná Elektra, která je ještě v matčině bříšku a právě tady si své rodiče pojmenuje antickými jmény Klytaimnéstra a Agamemnon. Letní idylu zničí vrtulník s muži, kteří její rodiče zavraždí, přičemž se ona předčasně narodí. Je poledne, pátek třináctého srpna. Není divu, že po takovémto raném zážitku se z Elektry stalo to, co se následně stalo. Mimochodem, Elektra se jmenovala Natchiosová a byla dcerou řeckého diplomata Huga a jeho ženy Christiny. Ale to předbíhám, to se dovíme později. Zatím vládne při čtení chaos, nelogičnosti a pořádkumilovný čtenář se prostě nechytá. Tento stav úžasu, nepochopení, povzdechů, vracení se zpět a kroucení hlavou zprava doleva bude trvat ještě minimálně v další kapitole, ovšem obrazy a výseky různých dějů běží filmovým tempem dál. Časové (po)skoky jsou nedílnou součástí.

V nejmenovaném latinskoamerickém státu, z něhož známe jen město (hlavní?) San Concepcion spáchá Elektra atentát na místního prezidenta a zabije ho. Šípem z kuše, když se točí na kolotoči. Chytí ji, zavřou do blázince, chtějí provést lobotomii, ale ona uteče do džungle a za vším cítí jakýsi smrad (zlou auru) a Bestii. Pak se vrací, zabíjí další „kolemjdoucí“ a na scénu vstupují zvláštní agenti SHIELDu John Garrett a Arthur Perry, z nichž Garrett se postupně stává druhou hlavní postavou a jakýmsi protivníkem i společníkem nindže Elektry, ovládaný silou její vůle. A to i díky tomu, že po jejím útoku mu zbude vcelku jen ta hlava a zbytek těla mu nahradí umělými komponenty, což mu zajišťuje jakousi nesmrtelnost. Děj se poté přesouvá na půdu USA, do doby prezidentské kampaně kandidáta Kena Winda, v němž Elektra vycítí potenciální nebezpečí nejen pro Ameriku, ale i pro celý svět, protože se Bestie „přesunula“ do něj, poté co Elektra zabila jejího předchozího hostitele velvyslance Reicha. A o co jde? Ne, to samozřejmě neprozradím. Ve hře je krabička s červeným tlačítkem, ovládající atomové zbraně USA, Sověti, prezidentské volby, temné zlo v podobě Bestie a její mléko, halucinogenní drogy, produkty kyborgové, klonovací a Extechop divize SHIELDu, obživlý agent Perry a mnoho dalších elementů. Elektra se zpočátku jeví, že jedná spíše pudově (což je také svatá pravda), než s nějakým dlouhodobým záměrem, ale smysl jejího konání vygraduje v závěrečném finále, které si čtenář vychutná, protože je odměnou za tápání a dezorientaci, kterých si během čtení zažil ažaž.

Sienkiewiczova bravurní kresba je plná přechodů od karikaturní obrysovky po reálnou malbu a střídání výtvarných technik i stylů dávají komiksu nezaměnitelnou podobu a punc. Elektra ve svém karmínovém outfitu, s nindža bojovým uměním, telepatickými schopnostmi a celou škálou chladných i palných zbraní proplouvá nebezpečnými situacemi, i když semo tamo přijde k nějaké úhoně. Ovšem to se má samo sebou a na kráse i akčnosti jí to neubere. Hůře to ale dopadá s těmi, kteří se jí staví do cesty, a že jich je!

Komiks je i plný jemných vtipných nuancí, které objevíte při pomalém nebo spíše až po několikátém čtení. S chutí jsem se zasmál záměrnému kontrastu z úvodní dvoustrany třetí kapitoly, kde vlevo je zobrazena scéna rekonstrukce Garretta, jenž je opravován pomocí obrovského stroje jakoby vystřiženého z haly Vítkovických železáren nebo kladenské Poldovky, opatřeného dokonce komínkem čoudícím páru (steampunkový nebo futuristický parní stroj?). Okolo stojící tým „vědátorů-chirurgů“ má na hlavách přílby podle platných bezpečnostních předpisů. Zatímco vpravo Elektra, respektive její hlava, je zapojena na spoustu hadiček, drátů a senzorů, snímajících její mozkovou činnost na pozadí superdigitálního displeye, opatřeného bezpečnostními tabulkami. Sienkiewicz si tuhle „technickou“ dvoustranu musel zvláště užívat, už z důvodu atmosféry, kterou scéna předkládá. Ostatně, těch čoudících komínků je v komiksu více. Černobílá a téměř neměnná podoba Kena Winda nese rysy prezidenta JFK a úřadujícího zase Richarda Nixona (prezidentem 1969-74) s karikaturním šklebem. Snad je to výsledek (anti)sympatií obou autorů anebo reakce na rok 1960, kdy se Nixon poprvé ucházel o prezidentský úřad a byl Kennedym poražen. Určitě jsou tu zaneseny traumata, zklamání, nesplněné sny a představy generace hippies z 60. let, která vrcholila Woodstockem v srpnu 1969.

Celá story vychází z atmosféry v zásadě bipolárního světa, který spolu v 80. letech koexistoval a vytvořil si vzájemně jakési relativní pravidla a vztahy. Permanentně probíhající revoluce, vojenské převraty, diktatury v asijských, afrických a latinskoamerických zemích byly vhodným rejdištěm pro různé nájemné vrahy, tajné služby i špionážní organizace, jež se pak postaraly o to, aby se zase všechno měnilo k obrazu a zájmu těch, kteří je platili. Nad celým světem neustále visí hrozba celosvětového nukleárního holokaustu a běží dozvuky šedesátých let, včetně experimentování s halucinogenními drogami. Millerův příběh je starý třicet let, ale čas mu neubral na poutavosti, tajemství i určité akčnosti. Není přímočarý s předem rozdělenými rolemi, ba právě naopak. Hlavní postavy, zejména agent Garrett, procházejí určitou psychickou rozpolceností. Čtenář si děj užije až po několikátém přečtení, tedy aspoň u mě to tak bylo, a má pak čas více se zaměřit na samotnou výtvarnou stránku. Elektra není komiks na první a povrchní „zhltnutí“, ale díky své narativnosti bude vyvolávat spoustu otazníků a zároveň předkládat spoustu odpovědí. Stačí si jen vybrat.

Ve své době patřila Elektra k přelomovým dílům a nastavila pravidla i možnosti komiksu o level výše. Dnes sice už její inovativnost tak nevyniká, což je pochopitelné, ale přesto jde o velmi kvalitní a dobrou zábavu. A o to oběma autorům šlo a vlastně o to jde i nám čtenářům, ne?

Elektra: Atentát
Scénář: Frank Miller, kresba: Bill Sienkiewicz
Crew, 2016, 264 stran, 889 Kč
záznam v ComicsDB

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *