Zlé věci se dějí dobrým lidem

fax_uvod

RECENZE > Politické zemětřesení, které proběhlo v letech 1989-90 ve střední a východní Evropě a vrhlo na mapu starého kontinentu nové státy, zanedlouho udeřilo i na Balkáně. Multietnické a multináboženské soustátí existující pod sjednocujícím názvem Jugoslávie se třáslo v základech. Zemětřesení, nyní už i válečné, vypuklo silou nevídanou a vyhřezlo ze svých útrob křivdy sice minulé, ovšem nezapomenuté, a vyrobilo také mnoho čerstvých krvácejících ran. Chorvaté, Srbové, Bosňáci, křesťané, muslimové, Židé, pravoslavní a jejich rodinné kombinace doposud žijící vedle sebe v relativním klidu a bezpečí, se díky několika řvounům s politickými i mocenskými ambicemi a sledujícími své osobní cíle, daly vyprovokovat k činům dříve nemyslitelným. Evropa začala zažívat na svém kontinentu TO, co bylo před nedávnem téměř nemyslitelné. TO, o čem psali autoři literatury faktu zabývající se dvěma světovými válkami nebo spisovatelé science fiction. Anebo jsme TO viděli ve válečných filmech. Mnozí z nás si v oněch letech nedovedli vysvětlit, proč se mnohá území státu, kde jsme jako občané socialistického Československa měli možnost poznat jak chutná jakási svoboda v obchodu a turistickém ruchu, z čista jasna změnila na krvavá bojiště. Většina z nás to vlastně ani nechtěla pochopit, protože měla dost starostí sama se sebou v nové éře expandujícího kapitalismu.

K pochopení, čeho jsme zůstali ušetření při rozpadu Československa, snad napomůže grafický román (novela) nestora amerického komiksu Joea Kuberta Fax ze Sarajeva (Crew 2016). Ten jej vytvořil na základě faxů, které dostával rok a půl od svého přítele Ervina Rustemagiće z obleženého Sarajeva. Musíme si ale uvědomit, že tento příběh je jen střípek z mnoha dalších, které tvoří nesrozumitelnou mozaiku vzájemně propletených a protichůdných dějů, založených na osobních (krutých) zážitcích, individuálních pravdách i vědomých lží. Mimo odstřelování Sarajeva existovala genocida muslimů v Srebrenici, vyhnání Srbů ze Srbské Krajiny, bombardování Bělehradu, válka v Kosovu a celá řada dalších lokálních konfliktů, postihující zejména civilní obyvatelstvo. Vinny jsou všechny strany, že dovolily spustit a následně eskalovat problémy, které se měly řešit politickou cestou. Ale to je názor vnějšího pozorovatele. Být uvnitř dění je vždycky něco jiného. Díkybohu, že náš česko-slovenský rozvod dopadl tak, jak dopadl.

Příběh Ervina Rustemagiće a jeho rodiny je jedním z mnoha příkladů, jak občanská válka zasáhla do osudu jedné rodiny. Takovýchto rodin byly desetitisíce, ne-li statisíce a ne vždy měla jejich story takový happy end. Ervinovi se to díky jeho kontaktům, zahraničním přátelům, zejména však neutuchajícímu sebezapření, obrovské vnitřní síle a touze vyvést rodinu z ostřelovaného města nakonec podařilo. Děj je vymezen březnem 1992 a zářím 1993 a celý se odehrává v obklíčeném Sarajevu. Pro komiksové fanoušky je postava Ervina Rustemagiće (1952) o to bližší, že on sám je se světem komiksu provázán od svých teenagerských let. V Sarajevu vydával časopis Strip Art (1971-73) a po šesti letech i jeho následný restart (1979-86). V roce 1972 založil v Sarajevu firmu Strip Art Features (SAF), která se mimo vlastní vydavatelské činnosti zabývala hlavně distribucí komiksů po celém světě a svými kontakty a nabídkou se stala rovnocennou obdobným americkým, francouzským, italským a španělským společnostem, ba v mnohém je i předčila. Její význam byl oceněn roku 1984 na Mezinárodním salonu komiksu v italské Lucce, kde SAF získala vydavatelskou cenu Yellow Kid právě za časopis Strip Art. V jeho portfoliu figurovala jména světových a evropských autorů jako Jordi Bernet, Alfonso Font, Victor de la Fuente, Hermann Huppen, Joe Kubert, Martin Lodewijk, Carlos Trillo, Warren Tufts a další.

Firmě se dařilo a tak Ervin vybudoval v Holandsku pobočku SAFu, odkud řídil své aktivity na Západě. A právě návratem z holandské filiálky zpět do Sarajeva za rodinou začíná náš příběh. Zprávy z Bosny byly počátkem roku 1992 zmatečné, nejasné a plné nejistoty. Na základě referenda byla 5. března vyhlášena nezávislost Bosny a Hercegoviny (BiH) a tím téměř ihned začala blokáda Sarajeva ze strany Jugoslávské lidové armády (JNA), která měla už o několik měsíců dříve okolo města rozmístěny své dělostřelecké jednotky (údajně 150 minometů a 250 tanků). Ovšem území BiH (včetně Sarajeva) bylo asi z poloviny obydleno Srby, kteří zanedlouho vyhlásili vznik Republiky srbské (pozor, neplést se Srbskem!), nezávislé na BiH. Nato se z JNA vyčlenily srbské oddíly a vznikla tak Vojska Republiky srbské (VRS), které pak de facto převzaly kontrolu nad důležitými přístupovými cestami do města, včetně letiště Butmir (spolu s jednotkami UNPROFOR). Na Sarajevo denně dopadaly stovky granátů, odstřelovači likvidovali civilní obyvatelstvo, tanky ničily celé bloky domů, na většině území města nefungovala elektřina, nešla voda a plyn, byly přerušeny telefonní linky, vázla dodávka potravin, shánělo se palivo na vaření apod.

Do této bouře, respektive ještě ticha před bouří, se vrátil Ervin za svou rodinou s vírou, že vše už bude dobré nebo k tomu bude aspoň směřovat. Ale opak byl pravdou, nastalo peklo, které každý den stupňovala beznaděj a zklamání z vývoje událostí. Chtěl ihned odjet, ale Sarajevou bylo obklíčené a Srbové nikomu nepovolovali vzdálit se z města. Začalo přepadání, rabování, znásilňování žen a i zabíjení v okrajových čtvrtích. Kdokoliv se pohyboval v ulicích, neměl jistotu, že se nestane cílem snajprů, kteří nešetřili ani děti, za něž prý dostávali finanční bonusy. Ervinův dům i s jeho pracovnou zničil tank a vše v něm následující požár, včetně jeho rozdělané práce. On, Edina a děti (Maja a Edvin) si zachránili jen holé životy. Srbové zapálili i dům, kde měl kancelář a tam fotografie, knihy, sbírky a tisíce originálů od komiksových výtvarníků z celého světa – všechno bylo nenávratně pryč. Nové provizorní bydliště našli na sarajevském předměstí Dobrinja. Nebezpečné a šílené byly jízdy narychlo oplechovaným autem, do centra na ministerstvo, odkud mohl dále faxovat své zprávy přátelům a známým ve světě. Částečně krytý kolonou odstavených náklaďáků, v dešti kulek a zabalený do komiksových časopisů, které ho měly chránit před střelou nebo střepinou granátu, se řítil za svým cílem. Ten komiksový paradox by nevymyslel ani samotný George Orwell nebo Jára Cimrman.

Veškeré své dění podřizoval skutečnosti, že musí rodinu a sebe dostat z přízračného města, jakoby vystřiženého z apokalyptické budoucnosti. Právě prostřednictvím faxů udržoval spojení s vnějším normálním životem, žádal o pomoc a zároveň dával vědět, že ještě žije. Adresátem byl převážně Joe Kubert, ale i další přátelé z komiksové branže – Hermann Huppen, Martin Lodewijk a jiní. Několikrát byla naděje, že mu to vyjde a dostane se s rodinou konečně pryč z toho marastu (oficiálně přes francouzského velvyslance, neoficiálně útěkem přes letiště Butmir), ale pokaždé nastalo zklamání z nezdaru. Nakonec mu vyšlo vstříc Slovinsko, které mu na základě doporučení od jeho obchodních partnerů z celého světa udělilo zvláštní občanství (za prokázání schopností prospěšných slovinskému hospodářství), což automaticky znamenalo, že je dostala i jeho manželka a děti.

Konec dobrý, všechno dobré. To v tomto případě neplatilo absolutně, ale pouze pro Ervina a jeho blízké. Obléhání Sarajeva trvalo nadále a oficiálně skončilo až 29. února 1996. Na svém kontě mělo tisíce lidských životů, desetitisíce zraněných, zničeno bylo téměř třicet pět tisíc budov, nemluvě o komunikacích, infrastruktuře a nemluvě už vůbec o škodách, které zanechalo na psychice přeživších, a jejich osobních traumatech. Podle mnohých historiků se jednalo o nejdelší obléhání v dějinách moderního válečnictví.

Nakladatelství Crew odvedlo na knize nadstandardní práci hodnou své pověsti. Výborný překlad, který nikde neskřípe, kvalitní polygrafické zpracování, vázaná podoba s přebalem, výrazná a přehledná grafická úprava, včetně různých faktografických doplňků dodávajících komiksu historického zakotvení a dokreslující osobní vztah hlavního protagonisty příběhu a jeho kreslíře. Na konci knihy je připojeno dvanáct dvoustranných kapitol fotogalerie poničeného Sarajeva s vysvětlujícím textem. Fotografie posloužily Joe Kubertovi pro výtvarné zpracování a zachycení kruté reality. Většinu snímků dodal Karim Zaimović, kterému je tato kniha věnována a jež zemřel na následky zranění hlavy po zásahu střepinou z granátu na sarajevské ulici v srpnu 1995 ve věku 24 let. Karim byl mladý novinář, komiksový sběratel a publicista. Nechtěl opustit město a svou velkou knihovnu nacpanou k prasknutí komiksy, i když měl pozvání a práci slíbenou u Ervina ve Slovinsku. Čekal na konec obležení a války, a na rozdíl od Ervina se jej nedočkal. To je zase opačný pól, dá-li se to tak říci. Osud si zahrál podivnou hru s dvěma významnými osobnostmi bosenské komiksové komunity. Jednomu dal žolíka, druhému spodka. Karim by byl jistě přínosem pro Ervinovu distribuční společnosti SAF, která sídlí v slovinském Celje. Silný příběh Karima Zaimoviće by si rovněž zasloužil komiksové zpracování a je možné, že se ho někdy dočkáme. Zatím musíme vzít za vděk komiksem podle jedné povídky Tajna Nikole Tesle z jeho jediné knížky Tajna džema od malina (2011), který vytvořili na objednávku amerického literárního magazínu Massachusetts Review (2014) scénárista Aleksandar Brezar a kreslíř Enes Čišić.

Fax ze Sarajeva je komiks, který vás zasáhne svou syrovostí, opravdovostí, že to všechno se dělo kousek od nás za humny v civilizované Evropě a celkem nedávno. Kde jsou proklamace o humanitě a milosrdenství, kde je mezinárodní právo a morální kodex člověka, proč nemohly zasáhnout jednotky UNPROFOR a dovolily, aby se páchala zvěrstva na lidech takřka před jejich očima? Na mnohých místech vás při čtení zasáhnou emoce, ale nejvíce na konci. Na šťastném konci jednoho příběhu jedné rodiny, která měla díky příhodným okolnostem a nezměrné lidské vůli i odhodlání příslovečné štěstí a jejich cesta onen happy end. A nakreslené slzy nechtěných hrdinů komiksu se v tu ránu u vás promění v slzy opravdové.

Pokud se chcete dozvědět více o bosensko-srbském konfliktu a tak trochu z jiného úhlu pohledu, rozhodně by vám neměli uniknout dvě práce válečného reportéra i autora komiksů Joea Sacca Bezpečná zóna Goražde (BBart 2007) a Šíbr (BBart 2009). Stranou nezůstal ani další adresát Ervinových faxů, ikona frankofonního komiksu Hermann Huppen, který vytvořil grafický román Sarajevo Tango (1995), kde mimo jiné napadl činnost (selhání?) tehdejšího generálního tajemníka OSN Butrus Butrus-Ghálího v bosenském konfliktu. Román je věnovaný Karimu Zaimovićovi, česky bohužel nevyšel.

Ještě bych doporučil jednu grafickou novelu a tou je Otčina Niny Bunjevac (BBart 2014). Ta se sice zabývá srbským nacionalismem v bývalé Jugoslávii, prostřednictvím otce samotné autorky, ale je to další kamínek do mozaiky k pochopení nepochopitelného balkánského konfliktu a otázky PROČ?

Závěrem jedna poznámka. Stari most (památka Unesco) nad řekou Neretvou v Mostaru nebyl zničen Srby, jak mimovolně vyplývá z textů komiksu, ale byl během bosenské války zničen bosenskými Chorvaty, a to 9. listopadu 1993, tedy až po odjezdu rodiny Rustemagićových z obleženého Sarajeva. O vládu nad městem totiž bojovali obě místní etnika, Bosňáci i Chorvaté (dřívější spojenci proti Srbům, které z města vyhnali) až do příměří v únoru 1994. Ale i tyto události měly svou předehru… Most byl obnoven v roce 2005.

Fax ze Sarajeva – Příběh o přežití
autor: Joe Kubert
Crew, 2016, 208 stran, 499 Kč
záznam v ComicsDB

fax_obal

fax20

fax31

fax84

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *