Z Clowesovy Patience vyzařuje absurdita takřka bez humoru

patience_uvod

RECENZE > Křiklavé barvy, pouťově futuristické nápisy, estetika béčkové sci-fi. Tak vítá čtenáře nová kniha Daniela Clowese s podnázvem „Kosmická výprava časoprostorem do pravěkého nekonečna věčné lásky“. Pocit nepatřičnost se však dostavuje už po prvním zalistování. Pod kabátem pastelových barviček se začíná odehrávat ponurý příběh o chudobě, depresi, domácím násilí, sexuálním zneužívání a alkoholismu. Že by další z clowesovských vtípků, který nechává čtenářův žaludek ve stejném stavu jako centrifuga? Bezpochyby. Zároveň však tento kontrast odráží klíčové téma románu Patience – co se stane, když se pokusíme proniknout pod banální povrch našich životů?

Jack nemá peníze, vzdělání, ani přátele, a živí se rozdáváním porno letáků. Má však jedno – dívku svých snů jménem Patience, kterou nadevše miluje a se kterou čeká dítě. Dojímavý příběh o „pravých hodnotách“ se však nekoná. Když jednou najde Jack Patience mrtvou na podlaze, jeho duševnímu stavu to neprospěje, a to nejen proto, že ho nejprve zavřou do basy jako domnělého vraha. I po propuštění Jack zrovna nevzkvétá. Novou šanci dostává náhle, po takřka dvaceti letech osamění a alkoholu – díky známostem jedné prostitutky se dostává k podivínskému inženýrovi, který sestrojil stroj času. Jack neváhá a vydává se na cestu do minulosti, aby zabránil vraždě své milované. Jak nejlépe odhalit totožnost vraha? Jackova odpověď zní: zjistit toho co nejvíc o předchozím životě Patience. A tak před jeho zraky začíná vyplouvat na povrch řada věcí, které před ním měly zůstat navždy utajeny.

Jack je typickým hrdinou Clowesových grafických románů poslední dekády: osamělý vyvrženec středního věku, který ztratil kontakt se společností a který se potlouká světem bez smyslu života. Clowes pokračuje ve zkoumání způsobů, jak se vyrovnat s krizí středního věku, které zahájil ve svých předchozích knihách. Zatímco hrdina knihy Mr. Wonderful (2011) se nepřestává utápět ve snění o „dokonalém“ partnerském životě, protagonista Wilsona (2010) se odhodlá k činu a unese svoji dceru. Jack se pohybuje někde mezi nimi: lze pochybovat o tom, zda se v případě jeho cesty do minulosti jedná o skutečnost, či pouze o další ze šílených snů. I když nepředvídatelný sled událostí nasvědčuje prvnímu vysvětlení, snadnost, s jakou se pod Jackovými pěstmi sesouvají „záporáci“, v sobě má cosi snového. Clowes nás tak nechává na vážkách: je Jack silný či slabý? Je statečným zachráncem či zlomeným úchylem?

„Mohl jsi udělat cokoliv – změnit historii, zachránit životy…“ špitne Patience. „Jediné, na co jsem myslel, jsi ty. Ty a naše dítě,“ odvětí Jack. Co zmůže jedinec, stojí-li tváří v tvář dějinám? Jaká je cena vzpoury? Clowes ukazuje, že vzepřít se dějinám neznamená pouze otočit přesýpacími hodinami času, ale, především, postavit se mocným, kteří dějiny ovládají. Symbolem nemilosrdného osudu je v románu Patience tlustý politik, který neustále a ve všech dobách chrlí ze všudypřítomných televizí floskule o prosperitě a bezpečnosti. Tento muž, který připomíná Velkého Bratra, ztrácí svůj mytologický status až ve chvíli Jackovy osobní vzpoury. V tu chvíli se ukazuje, jak moc jsou životy mocných provázány se světem obyčejných lidí.

Dívka jménem Patience vyjde v září česky.

Snad poprvé v rámci svého díla se Clowes rozhodl použít dva různé vypravěče, v tomto případě Jacka a Patience. Čtenář se tak naskytuje nový, komplexnější pohled na vztah ženy a muže. Jack a Patience si však, coby hlavní hrdinové, v žádném případě nejsou rovni. Zatímco Patience proplouvá nic netuše svým neblahým životem servírky z malého města, Jack se stává skrytým pánem jejího osudu: šmíruje ji i v nejintimnějších chvilkách, odposlouchává její rozhovory, chrání ji před násilníky. Clowes zkoumá tématiku nerovnosti ve vztazích, ochráncovský komplex a snahy mužů ovládat své ženské protějšky. Je absolutní moc nad osudem svých partnerek tajným snem mužů? Clowes byl kvůli rozrývání tohoto tématu obviněn feministickou kritikou z misogynie. To je dle mého názoru neoprávněné – cožpak popsat nějaký jev znamená schvalovat ho?

Navzdory nádechu absurdity, který je cítit z každého panelu, se v knize vyskytuje poměrně málo humoru. Čtenářovy koutky přestanou cukat hned po několika stránkách, kdy se začnou kola Jackova smutného příběhu naplno roztáčet. To byl bezpochyby autorův záměr, ale přiznám se, že clowesovský humor, dovedený k dokonalosti třeba v knize Ghost World (1997), mi celkem chyběl. Silnější stránkou příběhu jsou tentokrát dojemné scény. Mráz mi přeběhl po zádech třeba ve chvíli, kdy se šedesátiletý Jack náhodou ocitne tváří v tvář sám sobě v předškolním věku s míčem v ruce a řekne s kamenným obličejem: „Přihraj“. Nevím, na co bych se v takové situaci zmohl já.

Navzdory Clowesově lehce neosobnímu, „vědeckému“ způsobu vyprávění je Patience dojemný příběh plný něhy a niterných záchvěvů. Navíc se jedná zřejmě o autorův nejambicióznější projekt od Davida Boringa (2000). Clowes opět potvrdil svůj status jednoho z nejmistrnějších komiksových autorů současnosti, jak dokládá i to, že Patience se okamžitě umístila na druhém místě žebříčku literárních bestsellerů New York Times. I když některým autorovým předchozím knihám se podle mě nevyrovná, bezpochyby stojí za přečtení.

Adam Lalák

PATIENCE-obal_thumb

PATIENCE-1_thumb

PATIENCE-2_thumb

PATIENCE-3_thumb

PATIENCE-4_thumb

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *