Jaký byl rok 2015: Nejlepší české a slovenské komiksy

czkomiks

ANKETA > Rok se rokem sešel a je tu opět tradiční anketa Komiksária. Znovu jsme se ohlédli za nejlepšími domácími komiksy, překladovými tituly, největšími událostmi, zahraniční produkcí i za tím (nej)horším, co rok 2015 přinesl.

Letos přispěli (byť ne ve všech kategoriích) Martin Foret, Jan Havlíček, Michal Jareš, Pavel Kořínek, Anna Křivánková, Milan Krejčí, Pavel Mandys, Tomáš Prokůpek, Martin Přibyl, Jan Samohejl a Martin Šust.

Všechny části ankety najdete postupně zde.

MARTIN FORET
komiksový badatel
Jakkoliv trutnovský návrat Jiřího Gruse a jeho tamní angažmá v „lokálním“ projektu mohly směřovat k jistému „utajení“, výsledná publikace podle scénáře do zbraně jím povolaných Džiana Babana a Vojtěcha Maška s názvem Drak nikdy nespí je naprosto nepřehlédnutelná. A to zdaleka nejen formátem a technickým zpracováním, ale především náplní. Jistě, jde vlastně „jen“ o zpracování středověké legendy – ale jaké zpracování!

Ve stínu trutnovských hvozdů pak zůstává druhý díl autorského cyklu Karla Jerieho Candide (s podtitulem Velký inkvizitor), ale je to hlavně díky nespravedlivosti spjaté s druhými díly trilogií obecně – musejí obhájit naděje a naplnit očekávání vyvolaná prvním dílem a zároveň navnadit na díl závěrečný. Obojí zvládá Jerie s bravurou, ale zatím prostě (o to napjatější) čekám na závěr – a moc se těším, až si to přečtu celé.

To Mor Milady Mašinové a Petry Josefíny Stibitzové, podobně jako o rok dříve sešit Thea a Papouščí muž ze stejného nakladatelství (Lipnik) a ve stejném formátu, především navnadil a vyvolal očekávání – a bude záležet hodně na tom, jak rychle přijde další pokračování a jak očekáváním dostojí, už teď je to záležitost velmi atmosférická.

I v loňském roce jsem uvítal další dva svazky cyklu Češi – 1989: Jak se stal Havel prezidentem a 1992: Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát – ačkoliv nejsou bezchybné, je dobře, že cyklus je a pokračuje. A byl jsem moc rád za další Aargh! (č. 14).

Mé srdce historika domácí komiksové tradice pak potěšila souborná vydání starších časopiseckých seriálů – klasický Sekorův Ani Muk v Africe, klubácká 13 ze Staré čtvrti Pavla Toufara a Jiřího Petráčka a rozverný Mr. Sweet – Manhattanský detektiv Bohumila Fencla.

JAN HAVLÍČEK
čtenář komiksů
Z české provenience nebylo loni moc z čeho vybírat. Největší čtenářský zážitek mi přinesla Moje kniha Vinnetou. Sice vyšla už v roce 2014, ale dostal jsem se k ní až loni. Bavil i cynik Rudo, někdy více, někdy méně. Příjemně překvapily Děsivé Radosti od Ondřeje Neffa. Kvalitu si udržel i druhý díl Candide – Velký inkvizitor. Nahlédnout do minulosti mi dala klubácká Třináctka ze Staré čtvrti.

MICHAL JAREŠ
historik komiksu
Mám dojem, že jsem loni nestihnul nominovat Toy_Box a Mojí knihu Vinnetou, tak ještě jednou dokola! Jinak pro mne osobně jsou výraznými a osobitými komiksy z loňska Mykův Oneironautilus a Mailingův Rudo.

PAVEL KOŘÍNEK
historik a teoretik komiksu
Rok 2015 se v téhle kategorii pěkně zarámoval: v lednu mě nadchla ToyBox s Mojí knihou Vinnetou a v prosinci jsem užasl nad Grusovým, Maškovým a Babanovým opusem magnum Drak nikdy nespí. Pozornost si ale rozhodně zaslouží i výtečný druhý díl Candide Karla Jerieho a dvojí Češi (1989 v kresbě Vojty Šedy a 1992 v podání Dana Černého). Radostným překvapením pro mě byla práce Taťány Rubášové a Jindřicha Janíčka Přicházíme v míru ve jménu lidstva 1957-1969.

MILAN KREJČÍ
komiksový publicista a badatel
Pavel Čech nezklamal a vydal další knížku Skoro tucet ve svém „domovském“ nakladatelství Petrkov. Není to čistokrevný komiks, ale jedenáct (proto ten název) pestrých příběhů sesbíraných do obrázkové kupy. Nemají nic společného, snad jen to, že opravdu nemají nic společného. Každý si tu něco najde – vzpomínky, poetiku, nonsens, představy, sny, tajná přání. Oko zase potěší různé styly kresby a použité výtvarné techniky, od perokresby přes olej, koláž, tužku, až po škrabací techniku. Všechna vyprávění vznikla v rozdílných časových etapách malířovy tvorby a mají svůj osud známý pouze jejich stvořiteli, tedy jakýsi utajený paralelní život. Přesto skýtají čtenáři směsici podivuhodných dějů, které přinejmenším zacloumají jeho nitrem.

Poryv nostalgie zavanul z alba Bohumila Fencla Mr. Sweet – Manhattanský detektiv (nakl.CPress). Čtvrt století staré (až na poslední dva) příběhy mají pořád ten pohodový náboj, který naladí na českou humornou interpretaci americké drsné školy, známé třeba ze Steklačových románů o Žlutém Robertovi. Jen tak na okraj – žádné „závadné“ scény jsem nenašel, ale možná budete mít více štěstí!

Konečně jsme se od Nikkarina dočkali třetího dílu Stotřicítky. Čas hvězdoplavců posunul partu přátel (Bo, Antoinet, Val i Kňch) blíže k velkému finále a do cesty jim staví nové překážky i postavy. Tento hustě šrafovaně čárkovaný svět má své černobílé kouzlo. Mám jej rád a to stačí, ne? Vše ostatní jsem napsal tady v recenzi, takže se stačí podívat a číst. Jen doufám, že posledního, tedy čtvrtého dílu se dočkáme podstatně dříve, než tomu bylo u trojky.

ANNA KŘIVÁNKOVÁ
překladatelka a japanoložka
Český komiks mi v uplynulém roce spíše unikal, ale další část Nikkarinova počinu 130 – Čas hvězdoplavců mě rozhodně zaujal a těším se na závěrečný díl.
 
A také mi téměř po dvaceti letech udělal radost Čtyřlístek – kdo by se nadál, že ve skomírající klasice mého dětství lze nalézt tak provokativní ztvárnění sexu ve městě? 

PAVEL MANDYS
redaktor iLiteratura.cz
Drak nikdy nespí: velké dílo ve všech směrech. Mimořádně zajímavý je samozřejmě také Michal Suchánek, kreslíř, který má zdařile nakročeno k americkému mainstreamu. Ale to dílo trojice Baban, Mašek, Grus je výjimečné; byť ne úplně bez chyb.

TOMÁŠ PROKŮPEK
historik komiksu
Vlastně mi pořád přijde neuvěřitelné, že v našem prostředí dokáže kreslíř vysedět album jako Drak nikdy nespí – několik let soustředěné, dokonale profesionální a výtvarně omračující práce, kterou Jirkovi Grusovi nikdo nedokáže přiměřeně zaplatit…

V kategorii krátkých příběhů mě nejvíc okouzlil komiks O mušlích, který napsala a nakreslila Zuzana Čupová – ta povídka je výborně nakreslená, svobodně pracuje s kompozicí a má podmanivou letní atmosféru.

A jinak jsem moc rád, že XRX mag dál úspěšně pokračuje a že nakladatelství Čtyřlístek vydalo Tryskošneka.

MARTIN PŘIBYL
editor Komiksária
Díky pracovitosti Karla Jerieho jsme se v relativně krátké době dočkali druhého dílu trilogie Candide, což není samozřejmost! I díky tomu se pro mě Velký inkvizitor stal komiksem roku, ale hlavně kvůli bravurně zvládnutému řemeslu, fungujícímu scénáři a spoustě drobných vychytávek.

Třebas takový Nikkarin pracoval na třetí 130: Čas hvězdoplavců pět let, ale budiž mu odpuštěno (pokud na poslední díl nebude potřebovat dalších pět let). Stotřicítka se dobře to čte jako takový příjemný popík, i když mám pocit, že by téhle sérii více slušel formát manga booku. A perioda aspoň třikrát ročně, samozřejmě…

Bublifuku držím palce a doufám, že se uchytí. Má našlápnuto být dobrým časopisem.

Opráski nevyšuměly jako dočasný fenomén, baví dál a mají u mě na svědomí pár záchvatů smíchu.

JAN SAMOHEJL
redaktor Komiksária
Nejvíc se mi líbil Velký inkvizitor od Karla Jerieho. Vizuálně do nejlepších komiksů patří zcela nepochybně Drak nikdy nespí. Škoda, že mu body ubírá slabší scenář. Příjemně mě překvapil komiks o událostech roku 1989. Podle mého názoru je to zatím nejlepší svazek z vyšlých dílů série Češi. Stejně tak mi přišel jako nadprůměrně povedený katalog KomiksFESTu!, který uvedl nastupující generaci místních komiksových tvůrců.

MARTIN ŠUST
redaktor časopisu XB-1
K domácímu komiksu si čím dál víc hledám v posledních letech cestu. S uznáním potvrzuji, že nejlepším českým komiksem minulého roku je Moje kniha Vinnetou, přestože to není zrovna druh knihy, po níž bych v minulosti sáhl. Až na malé výhrady beru jako skvělý počin také album Drak nikdy nespí, které upoutá především uměním Jiřího Gruse. Z rozjetých sérií jsem si nenechal ujít nové album Candide, dlouho očekávanou 130: Čas hvězdoplavců a další kousky z řady Češi od Pavla Kosatíka. Kresebně si mě získal Michal Suchánek v Děsivých radostech, přestože jde o mainstream se slabším scénářem. Zpětně se mi do osobního vkusu patrně nejlépe trefil Nikkarin.

Sdílejte:
Facebook
Google+
http://www.komiksarium.cz/index.php/2016/02/jaky-byl-rok-2015-nejlepsi-ceske-a-slovenske-komiksy/
Odebírat e-mailem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *