Jerieho barokní splatter horor Candide míří ke hvězdám

Candide 2_uvod

RECENZE > Komiksoví čtenáři jsou jedni z nejtrpělivějších lidí na světě. Jen těžko si představit třeba televizní seriál, po jehož nadějném prvním dílu byste museli dlouhou řadu měsíců čekat na pokračování. Přesně tak je tomu s komiksovou sérií Candide, inspirovanou stejnojmenným Voltairovým satirickým románem. Karel Jerie konečně vydal druhou knihu plánované trilogie, nazvanou Velký inkvizitor, a jde opět o „žiletku“ čítající šest desítek stran, kterou zdatný fanoušek zvládne přelétnout během jízdy tramvají, pokud ne rovnou na stojáka v knihkupectví.

Jenže dobré komiksy se nehltají, ale podobně jako dobré obrazy vyžadují vnímavý přístup a empatické naladění. Promlouvají k těm, kdo ocení práci s kompozicí, s barvami či s výrazem a kdo se rozkošnicky nechá provádět křivolakými uličkami příběhu a svádět nejrůznějšími vizuálními laskominami. V tomto ohledu je dobře, že Jerie a nakladatel zvolili formu velkoformátového alba francouzského střihu, které skvěle vyhovuje autorovu malířskému naturelu.

Cyril Bouda pro otrlé
Nuže je to už rok, co jsme opustili zdecimovaného Candida uprostřed hromad mrtvol sedmileté války. Na začátku druhé knihy se osudem otloukaný hrdina došoural do země zvané Nýdrland, aby tu objevil nejen společnost tak otevřenou všem názorům, že největším hříchem je v ní nemít názor žádný, ale i řadu známých, bývalých i nových. Třeba pohostinného obchodníka s konopím Jakuba, díky jehož podzemní pěstírně se stránky komiksu příjemně zazelenají. Nebo doktora Franse van der Steena, chirurga, který svým pacientům nahrazuje uťaté a uhnilé části těla umělými součástkami, takže z nich vyrábí svého druhu kyborgy – a že má v tom barokním čase ukrutností a syfilidy o klienty postaráno víc než dost.

Jerie je nepřekonatelný v tom, jak dokáže přetvářet historické detaily steam-punkovou poetikou. Jeho kresba se vyžívá v naturalistických výjevech zohavování a zabíjení a vytváří zvláštní makabrózní svět, jenž je sice vizuálně neskutečně atraktivní, ale současně vlastně odpudivý. Čtenář je fascinován výpravností scén, ale vyžaduje to jistou dávku otrlosti, aby chtěl v tomto krvavém šílenství setrvávat déle, než si žádá vývoj příběhu. Trochu to připomíná Cyrila Boudu, který se rozhodl prohnat své rázovité měšťanské figurky cirkulárkou splatter hororu.

Nikoho nemůže překvapit, že v tomhle hrůzně komickém vyprávění se Candide dostane na inkviziční hranici (to je motiv z Voltaira), ale před plameny ho nakonec zachrání revolucionáři vedení Octobrianou (tu už si samozřejmě Jerie dosadil sám). A tak se náš hrdina připojí k podzemnímu povstaleckému hnutí a jeho rokokový účes vystřídá punkové číro.

Mimochodem, nápad s angažmá plavovlasé superhrdinky s rudou hvězdou na čele se zřejmě ukázal být natolik přitažlivým, že se Octobriana nakonec probojovala i na obálku alba, přestože tam její portrét trochu schizofrenně doprovází maskulinní název knihy – Velký inkvizitor.

Míst, kde lze sledovat vývoj Jerieho práce a hledání nejlepší podoby komiksu, je mnohem víc. Analytickému čtení pomáhají vročení, jimiž autor společně se svou signaturou značí bezmála každou stránku. A tak se například ukazuje, že v pozdějších fázích tvorby byl schopen sázet víc na oproštěnou, vzdušnější stylizaci. Dokládá to zpětně doplněné pornografické „schéma“, které zobrazuje šest personálně propojených souloží, zábavně ilustrujících přenos pohlavní choroby od Kryštofa Kolumba až po sexuálně přičinlivého řeholníka františkánského řádu. Tam, kde si Voltaire vystačil se souvětím, pokreslí Jerie s gustem celou dvoustranu. Ano, Saudek.

Ukázky z alba naleznete v článku Nahlédněte do útrob Velkého inkvizitora.

Inkvizitor zapaluje zvědavost
Ano, Saudek! Vliv krále komiksu na Jerieho tvorbu je znát, ale jen těžko bychom v tom hledali sebemenší náznak epigonství. Jerie nezcizuje, Jerie cituje, i když mnohdy jsou jeho výtvarné narážky ztajené, takže přinášejí čtenáři radost z objevování. Ovšem ani tím se kouzlo Candida nevyčerpává. Autor je především mistrem v kreslení charakterů – v dokonale vystižených, „jadrných“ portrétech postav je znát nejen solidní klasické výtvarné vzdělání, jehož se Jeriemu dostalo na AVU, ale i dlouholeté trénování v komiksové praxi.

Vizuální dobrodružství Candida se odehrává mezi dvěma polohami – mezi groteskní stylizací a zkratkou na jedné straně a podmanivým působením barev, jež může upomínat na barokní šerosvit, na straně druhé. Oproti úvodnímu dílu autor také mnohem více využívá vertikální orientaci panelů a vůbec celostránkové výjevy. Vypadá to, jako by se chtěl zbavit přízemnosti, oprostit se od morbidit pozemského živoření a vyrazit se svým hrdinou vzhůru, ke hvězdám, jak o tom nakonec svědčí nejen jeden ze závěrečných výjevů s křižníkem plujícím kosmickým prostorem, ale i zvláštní a dosud záhadné rámování Candidových eskapád scifistickým meta-příběhem.

Nejspíš si budeme muset zase rok počkat, než vyjde závěrečná kniha trilogie, abychom pochopili smysl toho všeho. Už teď je ale jasné, že komiksový Candide je z jiného těsta než ten původní Voltairův, nesmlouvavý a nebezpečný, nabroušeně kritický. Naštvaný osvícenec napsal průhlednou satiru nepořádků a hrůz své doby, válečného běsnění i zpustlosti církevních autorit. Takový aktuální osten komiksu chybí. Jerieho hrozby našeho světa nezajímají, Jerie chce především bavit. Nic to však nemění na skutečnosti, že v kontextu současné české komiksové produkce je jeho grafický román jedním z nejvýraznějších. A mezi příběhy vydávanými na pokračování zcela jistě nemá konkurenci.

Autor je šéfredaktorem Nakladatelství Paseka.

Candide 2: Velký inkvizitor
autor: Karel Jerie
BBart, 2015, 64 stran, 299 Kč
Záznam v ComicsDB

Candide 2_ob_thumb

Sdílejte:
Facebook
Google+
http://www.komiksarium.cz/index.php/2015/12/jerieho-barokni-splatter-horor-candide-miri-ke-hvezdam/
Odebírat e-mailem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *