Teorie rozpadu 2/2: Na lovu rudého řádu

hon

Recenzi příběhu Falangy černého řádu si můžete přečíst v první části recenze knihy Teorie rozpadu. Nyní přichází na řadu část druhá – Na lovu.

Pamatuju si, že jsem byl například na Slovensku lovit kance. Byl tam sovětský velvyslanec a další ambasadoři z východoevropských zemí, já, minister vnitra a několik dalších stranických funkcionářů. Nikdy předtím jsem československého ministra vnitra nepotkal, ale on se tam opil a vyprávěl mi, jak složité to mají s mým sledováním. Já tolik nepil, takže jsem to fascinovaně sledoval. Celé to období bylo spojené s hony a s lovem.
William H. Luers, americký velvyslanec v ČSSR v letech 1983 – 1986 (rozhovor pro časopis Týden č. 49/2013)

Dojem z Falangy černého řádu byl velký. Očekávání z příběhu Na lovu (v Gravettově knize uvedeno jako Lovecká výprava) bylo ještě větší. Bilalův výtvarný projev se už na první pohled kvalitativně posunul dál, mnohem víc pracuje s barvou, jednotlivá okna mají velkorysejší prostor, hloubku i atmosféru. Navíc téma setkání komunistických pohlavárů na honu v osmdesátých letech je nám asi bližší než ozvěny španělské občanské války. Rozhovor s americkým diplomatem náhodně přečtený v Týdnu mi navíc sliboval, že motiv partajních honů může být silný i bez uměleckých fabulací.

Pierre Christin jde ještě dál než ve Falangách. Na lovu není „pouhé“ dobrodružství s přesahem, ale pokus o psychologické drama, které mělo lidem ze západu přiblížit prostředí politických elit východní Evropy. V tom se však skrývá velká potíž tohoto komiksu. Ve Falangách čtenář držel palce starým interbrigadistům, i když příběh jejich počínání zpochybnil na nejvyšší možnou mez. Ke komunistickým papalášům si však nelze vybudovat kladný vztah. Jsou to lidé na konci svých životů, které fatálně spojili s ideologií, jež jim dala obrovskou moc a zároveň je semlela. Vzpomínky a četné flashbacky mají zprostředkovat zkušenost lidí s komunismem, jak do ní zasáhly čistky, druhá světová válka, gulagy, procesy… Špičky z různých východoevropských socialistických států se za ty dlouhé roky mezi sebou ale znají až moc dobře. Z logiky věci musí mít hroší kůži a navzájem si nemají co vyčítat. Přesto je scénář docela násilně nutí zabředávat do zmínek na Maďarsko roku 1956 nebo Československo roku 1968. Ti lidé se přijeli do přírody odreagovat střelbou na zvěř (a taky, pravda, vyřídit jednu nepříjemnost), tak proč by marnili čas neužitečným probíráním starých bolestí? Z toho důvodu mi byl nejvíce sympatický nejmocnější a nejstarší sovětský soudruh, který pro zdravotní problémy nemůže mluvit, takže všechny dialogy a monology nechává na ostatních.

Z poměrně šedivé masy starých kádrů se znatelně vymyká jen postava mladého francouzského(!) komunisty ve funkci překladatele. (Co by to muselo být za naivu/prospěcháře, aby kývnul na takový džob v době, kdy už nešlo mít o komunistických režimech jakékoliv iluze? Nebo jen podceňuji tradiční francouzské tíhnutí k levici?). Tahle figura nepřináší řádnou novou perspektivu nebo konflikt, spíš jen trpně pozoruje dění kolem sebe. Její čas přijde až ke konci příběhu, kdy vyprávění nabere spád. Závěr v podstatě nemilosrdné mafiánské story je silný a dá do značné míry zapomenout na příliš časté didaktické retrospektivy.

K příběhu je připojeno ještě několikastránkové volné pokračování, které sleduje aktéry stranické honitby v roce 1990, kdy se východní blok rozpadl. Zvolenou formou už není komiks, ale lyrický text doprovázený množstvím bilalových ilustrací. Dekadentní melanchlická atmosféra Na lovu fungovala dobře, poetický dovětek v podobném ladění chce pokračovat, ale výsledek je jen manýra občas na hranici parodie. Onen „rozpad“ z názvu knihy Teorie rozpadu se tak nemusí týkat jen životních debaklů kdysi nadšených interbrigadistů a komunistů, ale i respektovaných umělců, kerým se někdy může zhroutit odhad toho, co má smysl vypustit na veřejnost. Ale i tak jsem rád, že tento přídavek novinka od Crwe obsahuje. Nezabírá moc místa a moje dušička má po jednom přečtení jasno, že se k tomuto pokusu o procítěnou poezii nebudu vracet. To ale v žádném případě neplatí o dvojici komiksů doplněných o bonusy v podobě rozhovoru s tvůrci a doslovu od Ondřeje Neffa.

Kdyby se na Komiksáriu bodovalo procenty, tak bych celkově Teorii rozpadu dal poctivých sedmdesát až osmdesát procent. Cenné body navíc si k téhle cifře mohou přihodit skalní milovníci politických thrillerů. Našinci dále ocení, že v obou příbězích vystupují Češi a menší angažmá tu má i ikonická Tatra 603. Jen v tiráži nemělo dojít k označení scénáristy za kreslíře a naopak. Ale už končím s teorií, teď si jděte vyzkoušet Teorii rozpadu v praxi!

Teorie rozpadu
scénář: Pierre Christin; kresba: Enki Bilal
Crew, 2015, 200 stran, 589 Kč
záznam v ComicsDB

teorie_rozpadu

1 komentář u „Teorie rozpadu 2/2: Na lovu rudého řádu“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *