Ekonomix ukazuje, jak dělat recesi i z hospodářské recese

RECENZE > Když jsem rodičům ukazoval komiks Ekonomix, matka zběžně knížku prolistovala a pak pronesla: „A není to nuda?“ Po jeho dočtení můžu odpovědně prohlásit, že fakt není. Podnětů k úvahám nabízí víc než dost, ať už s autorem budete ve všem souhlasit, nebo ne. A to není málo.

V době kulminujících předvánočních nákupů a neustálých debat o tom, zda celosvětová finanční krize už opravdu skončila a opravdu se nevrátí, se právě Ekonomix nabízí jako publikace, po níž sáhnout a ulehčit si díky ní bolestivý proces zvaný vzdělávání.

Ekonom Robert Lucas: „Matematická analýza není jen jednou z metod ekonomické teorie; je to jediná metoda. Ekonomická teorie je matematická analýza. Všechno ostatní jsou jen obrázky a řečičky.“ Reakce scenáristy Ekonomixu Michaela Goodwina: „A co obrázky, které mluví?“

X nebo iks?

Goodwina ctí, že nezůstalo jen u řečnické otázky komiksového rejpala. Dotyčný nelenil, nastudoval odbornou literaturu a vytvořil spolu s výtvarníkem Danem E. Burrem knihu o mechanismech ekonomiky. Název ovšem trochu klame. Přesnější by bylo Ekonomix překřtít na Ekonomiks, protože koncovka „mix“ navozuje dojem, že publikace patří ke komiksům s undergroundovým obsahem. Ekonomix ovšem není punkové dílko plné alternativních malůvek, ale ucelený a zábavný zdroj informací o historii ekonomiky.

Obrázkům dominují silné kontury s občasnou šrafou. Výsledek neoslní originalitou, ale je sdělný a vedený jistou rukou. Navíc Dan E. Burr musel do knihy nakreslit nejen množství bezejmenných „cartoonovských“ postaviček, ale i celou řadu karikatur všeobecně známých osobností, především politiků. I toto zadání splnil umělec skvěle. Specifickou podobu přitom Burr vtisknul významným hybatelům děje. Korporace vypadají jako napůl roboti – napůl továrny, názory ekonomů hlavního proudu dané doby zas představují muži oblečení v talárech, jaké nosí absolventi při ukončení vysokoškolských studií. Scenárista se zas neskromně obsadil do stěžejní role průvodce a vypravěče celé knihy, jako to udělal třeba Scott McCloud v Jak rozumět komiksu. Kreslený Michael Goodwin se mu vizuálně docela podobá, navíc taky působí jako velký sympaťák.

Co se týká obrazové podoby knihy, tak komiksoví autoři se zcela neubránili onomu abstraktnímu jazyku „matematické analýzy“, jak jsem zmínil v úvodním citátu Roberta Lucase. Ekonomix totiž používá procentuální koláče, grafy, časové osy a podobná schémata. Z čistě didaktického pohledu je to asi nejlepší způsob, jak předat určité informace. Na několika málo stránkách však tvůrci překročili únosnou mez takové geometrické abstrakce, která už trochu ruší komiksový dojem.

Zcela opačný vjem se dostaví na straně 227. První obázek – prezident Bill Clinton jde ke stolu, na kterém leží různě nadepsaná lejstra k vyřízení. Druhý obrázek – Bill Clinton stojí u zmíněných listin a sleduje, jak otevřenými dveřmi vstupují do místnosti ministr financí a šéf Federálního rezervního systému. Zde nejsou žádné proslovy v bublinách, žádné průvodní komentáře, navíc jeden výjev plynule navazuje na druhý. To je v rámci této knihy věc nevídaná.

V hlavní roli vlajka z pruhů a hvězd

Velmi férové a pro vyznění celé knihy podstatné mi přijdou dvě scenáristova vyjádření v prologu: „ I když se snažím mluvit o celém světě, stejně mluvím o Spojených státech, protože jsem Američan a žiju v naší ekonomice.“ Naštěstí USA jsou posledních sto let nejzásadnější ekonomickou silou planety, takže toto zaměření publikace zas tak nevadí. Ostatně období od první světové války do současnosti zabírá plné dvě třetiny publikace. Goodwin své přísně lineární dějiny ekonomie začíná událostmi v Holandsku 17. století. Pokud vás zajímá hospodářská historie starších dob, tak máte smůlu. S přibývajícími stránkami postupně důležitost Evropy stále klesá ve prospěch zmíněných Spojených států. Od začátku dvacátého století do dneška je starý kontinent připomínán prakticky jen „díky“ dvěma světovým válkám a euroasijskému rivalovi strýčka Sama, Sovětskému svazu. Pro nás tak zásadní státy jako Německo, Velká Británie, Francie jsou po roce 1945 chápány jako marginální destinace.

I v pohledu na světovou krizi 21. století se pozornost na náš světadíl omezuje v podstatě jen na kusé zmínky o Řecku a Irsku. Termín Evropská unie se vůbec neprobojoval do obsáhlého rejstříku knihy. Místo toho je v krátkosti představena situace v Indii, Číně a obecně problémy třetího světa. Otázky bohatství i chudoby jsou neoddělitelně spjaty s historií jako takovou, takže si kniha vedle zeměpisných hledisek všímá i ozbrojených konfliktů, vědecko-technického rozvoje, role médií, lidských práv i globalizace. A také, ach ano, politiky. V té vidím jediný velký problém Ekonomixu.

Koho volíte? Losnu, Mažňáka, Keynese, nebo Friedmana?

Ve stejné bublině, kde kreslený Goodwin zmiňuje svůj americký pohled na věc, taky uvádí: „Takhle vidím ekonomii já, berte nebo neberte.“ To otevřené přiznání mi přišlo jako velmi pozitivní. Ekonomie není jednou daná objektivní věda, kterou dokáží zdolat jen odborníci pomocí přísně exaktních modelů. V tom se shoduje třeba i s domácím popularizátorem ekonomie Tomášem Sedláčkem, který se o Ekonomixu pochvalně vyjadřuje přímo na jeho obálce. Přesto si myslím, že Goodwinova analýza ekonomie mohla být více nestranná. Z celé knihy čiší, že autor je levicový liberál.

Leccos už naznačuje předmluva komiksu, kterou napsal profesor Joel Bakan. Jeho text není žádným zdvořilostním tanečkem na úvod. Už ve druhém odstavci píše: „Ekonomix přináší nečekaná dohalení. Goodwin tu ukazuje, že ekonomie hlavního proudu se svou ústřední vírou ve volný trh odráží parciální zájmy bohatství a moci a slouží jim, přičemž je veřejnosti předkládána jako univerzální pravda.“ A následující věty v podobném duchu pokračují.

Posledních padesát let lze ekonomii hrubě zjednodušit na souboj myšlenek dvou guruů oboru – pánů Johna Maynarda Keynese (zastánce státních zásahů do ekonomiky) a Miltona Friedmana, jehož pozice jsou zcela opačné. Komiks dává ve sporu jasně za pravdu Keynesovi, zatímco s Friedmanem provedl krátký proces. Tvůrci Ekonomixu stačí pouhé dvě stránky, aby tohoto držitele Nobelovy ceny smetl – jeho teorie monetarismu „v reálném světě znovu a znovu selhává“ a o Friedmanově postoji nezasahovat do volného trhu zas uvádí: „bylo zřejmé, že to nemusí fungovat ani teoreticky.“

Místo toho kniha obhajuje silné státní úřady, výdajové deficity, sociální stát, vyšší zdanění bohatých. Nic proti tomu, ale zdá se mi, že to jsou dějiny ekonomie popisované úzce z pohledu sociální demokracie, jako by pravicové recepty byly jen propagandou silných korporací (jak naznačuje třeba vyjádření: „Co jsou ty dotované ideje? Ta největší: konzervativní ekonomie.“).

Na druhou stranu i levicovost Ekonomixu má své hranice. Ukazuje pomýlenost centrálního plánování východního bloku na jasných příkladech, zmiňuje selhání západních představitelů levice v jejich přístupu ke stalinismu a v neposlední řadě je karikatura Bushe mladšího zhruba stejně uctivá jako ta Baracka Obamy.

Ekonomix. Jak funguje (a nefunguje) ekonomika
Michael Goodwin, Dan E. Burr
přeložil Jaroslav Veis
Paseka, 2014, 304 stran, 299 korun
ukázky
záznam v ComicsDB








3 thoughts on “Ekonomix ukazuje, jak dělat recesi i z hospodářské recese”

  1. Ještě se vrátím k této staré recenzi – ty kresbičky mi připadají sice stylově čisté, ale výrazem tak prvoplánové, jakoby patřily k nejlacinější propagandě.
    Tlustí bankéři s doutníky versus odrbaní naivní chudáci působí až trapně černobíle (a to nikoli proto, že jsou černobílé) – a samozřemě zde není ani slovo o Community Reinvestment Actu, kterým Billl Clinton ve jménu levicové myšlenky „každý má právo na slušné bydlení“ banky k těmto úvěrům v podstatě donutil.
    Výraz komentujícího JFK „Bible ekonomie“ o tomto komiksu lze těžko brát jinak, než jen jako vtip.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *