Jaký byl rok 2013: Nejlepší zahraniční komiksy

ANKETA > Místo záplavy novinek přinese rok 2014 zřejmě dobrou příležitost k dohnání restů, ať už jde o komiks domácí, nebo zahraniční. S orientací v nabídce minimálně za uplynulý rok by opět ráda napomohla tradiční anketa Komiksária. Ohlédli jsme se za nejlepšími domácími komiksy, překladovými tituly, největšími událostmi, zahraniční produkcí i za tím (nej)horším, co rok 2013 přinesl.

Letos přispěli (byť ne ve všech kategoriích) Martin Foret, Michal Jareš, Pavel Kořínek, Milan Krejčí, Pavel Mandys, Tomáš Prokůpek, Martin Přibyl, Lukáš Růžička, Jan Samohejl, Jakub Sedláček a David Zachoval. Příští rok snad zazní i ženské hlasy.

Všechny části ankety najdete zde. Těšíme se zase za rok.

MARTIN FORET
Přiznám se, že v zahraniční produkci mám za loňský rok dost mezeru, protože jsem se po několika letech vypravil zase do polské Lodže na Mezinárodní festival komiksu a většina mého rozpočtu na komiksy padla tam na dohánění restů. V Polsku mám vždycky políčeno hlavně na překlady frankofonního komiksu, protože neumím francouzsky, a z toho narvaného kufru, který jsem pak táhl domů, bych tedy vypíchnul aspoň (polsky) loni vydané tituly Válka Sambreových, Werner a Szarlotta mého oblíbence Bernarda Yslaira (v kresbě Marca-Antoina Boidina) a Nejlepší nepřátelé 1: Dějiny vztahů mezi Spojenými státy a Blízkým východem. 1783–1853, které nakreslil můj další oblíbenec David B. (scénář Jean-Pierre Filiu).

MICHAL JAREŠ
Velká kniha The Love & Rockets Companion: 30 Years and Counting je sbírka všeho, co jste o L&R chtěli kdy vědět. Nepostradatelné! Beto vytvořil Marble Season a Maria M., ale u Marie vůbec nevím, co s tím (a baví mne to). U Fantas vyšel první díl sebraných stripů Barnaby od Crocketta Johnsona, těším se na pokračování. Velkou radost mi udělala další práce sestavovatele Michaela Drowerse Treasury of Minicomix Volume One, která formátem navazuje na publikaci Newave!: The Underground Mini Comix of the 1980s z roku 2010.

PAVEL PAFKO KOŘÍNEK
Jako každý rok bych mohl opakovat radost z vydávání archivních stripů: Gottfredsonův Mickey Mouse, Barksův Donald Duck, Kellyho Pogo či Johnsonův Barnaby a spousta dalších – ti všichni se v roce 2013 dočkali dalších svazků výpravných a pečlivě připravených souborů. V sešitech mě kromě stálic typu Unwritten, Fables či Snyderův Batman loni zaujalo především brilantní autorské Trillium Jeffa Lemireho a hravá, zábavná a ve své jednoduchosti velmi příjemná Bandette Paula Tobina a Coleen Cooverové. V alternativě příjemně překvapil dvojpříběh zasazený do časů boxerského povstání Boxers and Saints od Genea Luen Yanga: jeho starší, i v češtině dostupný Američan čínského původu mě před lety příliš nezaujal, nová práce je ale mnohem propracovanější a výrazově vyspělejší.

V manze mě nadchly oba – a žel tím i pravděpodobně do budoucna všechny – svazky edice Ten Cent Manga od PictureBoxu: Tezukovi The Mysterious Underground Men dali anglicky čtoucímu publiku poprvé nahlédnout do skutečně raného mistrova díla, Shigeru Sugiura ve své adaptaci The Last of The Mohicans zase stvořil neskutečně zábavnou, skutečně unikátně sui generis adaptaci americké dobrodružné klasiky, ve které se groteskní zjednodušená výtvarná stylizace bublavě mísí s realistickým modem leckdy i v prostoru jediného panelu. Potěšili i další Tezukové od DMP i dvojice špalíčků od Shigeru Mizukiho: Kitaro a první díl Showa: A History of Japan.

Frankofonní Evropu pohříchu sleduji především přes angličtinu, kterážto těch překladů zas tolik nenabízí, rád jsem si ale doplnil znalosti nad Loiselovým Peterem Panem.

MARTIN M@P PŘIBYL
Skvěle civilní příběh od Rutu Modanové The Property o cestě mladé židovky se svou babičkou do rodného Polska, kam se přijeli pohrabat se trochu v minulosti.

Hellboy: The Midnight Circus je možná úplně jednoduchý svým příběhem, ale krásně namalovaný a postava Hellboye (zde v dětském podání) má svou nezdolnou sílu.

Romain Hugault je pro letadla stejně přínosný jako Schuiten pro architekturu – ani jeden se nebojí komplikovaných situací. Postavy v jeho romeojuliovském příběhu z východní fronty možná přespříliš šustí papírem, ale já se k válečnému albu The Grand Duke pravidelně vracel a vychutnával si jednotlivé scény.

Z východních věcí musím zmínit skvěle řemeslně odvedený The Strange Tale of Panorama Island a hlavně komiks Kitaro od Shigeru Mizukiho – takový japonský Fanouš likvidující všemožnou yokai havěť.

LUKÁŠ RŮŽIČKA
Docela dlouho se čeká na nového Warea, Burnse nebo Clowese, tedy autora, který by byl schopný psát a kreslit skvělé komiksy, zároveň třeba ilustrovat New Yorker, mít komerční úspěch a hlavně unikátní, na první pohled rozpoznatelný styl. Ale Michael DeForge teď má k téhle pozici hodně blízko. Loni mu vyšel pátý sešit jeho malonákladové antologie Lose a sbírka starších věcí Very Casual, v obou je pár geniálních povídek. DeForgeovy komiksy jsou často postavené na kontrastu obyčejných slov a ujetého vizuálu. Kanaďan ročníku 1987 má sice tradiční čistou linku známou ze stripů nebo Tintina, ale kreslí s ní svět, který působí slizce, mazlavě, lascivně. Postavy tu často prochází různými metamorfózami a i čtenář má pocit, že při čtení/inhalování/nasávání DeForgeových komiksů prochází nějakou fyzickou proměnou. Nebo že minimálně pozoruje mikroskopem bakterie a viry z cizích vesmírů.

Z alternativních a podivných koutů komiksu zaujal i příběh The End of the Fucking World od Charlese Forsmana, který v kresbě vědomě navazuje na svého jmenovce Schulze. TEOTFW je road movie o náctiletém sociopatovi a holce, která ho miluje. Někdo v nadsázce napsal, že je to kombinace Peanuts a Malickova Zapadákova. A bylo to výstižné.

V mainstreamu (jakkoli si uvědomuju, že v dnešní době už je membrána mezi alternativou, experimentem a hlavním proudem velmi propustná) jsem měl tři série, jejichž pokračování jsem musel číst co nejdřív: 1) Saga. Po rozpačitém rozjezdu konečně fantaskomagorická série kombinující Star Wars, Romea a Julii, Dunu, Hru o trůny a Pána prstenů (zní to divně a bohužel to někdy je jenom samoúčelný mišmaš) staví na tom, co jde jejímu scenáristovi Brianu K. Vaughanovi nejlépe – vyhrocené vztahy mezi postavami, jejich osudová rivalita a motivace.

2) Jupiter´s Legacy. Mark Millar zabil dvě mouchy jednou ranou, své komentátorské ambice naplnil tak, že odkazuje k současné situaci Spojených států a zároveň finanční krizi narouboval na krizi superhrdinů. A dokonce přitom dává smysl a vytahuje prostřednictvím nesvářených bratrů se superschopnostmi docela rozumné argumenty (jeden si myslí, že se o svět a trhy mají starat sami lidé, druhý chce násilně uzurpovat vládu, protože je přesvědčený, že se svou superinteligencí by pak všechno dělal lépe). Je skvělé, že Millar po dlouhé době opravdu chtěl dělat komiks a nejen storyboard pro hollywoodské producenty. Kresba Franka Quitelyho si zaslouží mnohem víc než zmínku v poslední větě, ale nechci zdržovat.

3) Zero. Trojka v tomhle případě značí pro mě nejlepší řadu vydávanou Marvelem/DC/Dark Horse/Image/IDW apod. Přitom vůbec nejde o případ poklonkování „co je české, to je hezké“, i když ji píše stále-ještě-Čech Aleš Kot. V základu je Zero klasický thriller bournovského střihu – agent, který od dětství jen plní rozkazy a neklade otázky, se obrací proti organizaci, která ho doslova vychovala. Důležitější je hra s (ne)čistotou žánru a formálně odvážný způsob vyprávění. Každý díl kreslí někdo jiný, každý se odehrává v jiné fázi života titulního hrdiny (výchozím bodem je budoucnost, kdy zestárlý Zero čelí smrti a tvrdí, že sehrál klíčovou roli v konci světa). Kot nedává čtenářům, co by očekávali, ale co by sám chtěl číst, takže teprve v pátém sešitu se příběh zásadně zlomí a začne se odhalovat skutečné měřítko událostí. Řekl bych, že tahle řada má v zásobníku ještě dost překvapivých momentů, a proto je vzrušující.

Z digitálních vod vystoupil razantně hlavně Sam Alden, jehož volně dostupné komiksy Household i Haunter jsou zatraceně sugestivní. Alden publikuje mimo jiné na webu Study Group Comics, který doporučuju projít a najít si tam vlastní favority. Poetický horor Out of Skin (web) od Emily Carrollové zase zajímavě využívá možnosti nekonečného digitálního plátna, respektive nutnost číst komiks scrollováním dolů.

Dál už jenom telegraficky napříč žánry a vydavateli: Giant Beard That Was Evil, The Encyclopedia Of Early Earth, Trillium, Superior Foes of Spider-Man, Hawkeye, Daredevil, Young Avengers, Sex Criminals, Prophet, Nowhere Men, The Black Beetle, Shaolin Cowboy, The Bunker, Private Eye, Parker: Slayground.

DAVID ZACK ZACHOVAL
Dostanu to ze systému raději hned: Chew a Saga jsou pořád strašně dobrý.

Fables se po několika desítkách dílů rozpačitého přešlapování probrali z polospánku a konečně se něco děje. Umírají postavy (i děti, na což jsem u pohádkového mainstreamu dost zíral) a umírají smysluplně, celý svět se víc komplikuje a po dlouhé době jsem docela zvědav, co bude dál. Takže pokud jste někdo přestal Fables číst, tak se laskavě vraťte, je konečně důvod.

Z novinek na americkém trhu bych doporučil Sex Criminals. Není to první komiksové dumání nad sexualitou, ale rozhodně první, kde se při orgasmu hlavích hrdinů zastaví čas. Doslova. Nekoná se prázdné brnkání na intelektuální strunu, nečekejte šokující vulgarity a explicitnost. Sex Criminals jsou příjemný, nenáročný, zábavný a čerstvý čtení. A to se v době, kdy americký superhrdinský komiks prochází sebedestruktivní spirálou restartů a recyklátů, opravdu cení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *