Ústřičkova smrt už není tak trudná. Básně a kresby Tima Burtona vycházejí znovu

UKÁZKY > Když v roce 2006 vyšly básně Tima Burtona ve sbírce Trudný konec ústřicového chlapečka, stal se z malé modré knížky vyhledávaný artefakt. Nebylo to jen díky jménu režiséra, kterého proslavil Střihoruký Edward nebo dva filmoví Batmani. Bylo to díky bizarnímu překladu, který ignoroval takové ty drobnosti jako humor a verše. Něco tak špatného chtěl mít doma každý, protože zrýmovat „taj“ a „Chardonnay“ je celkem unikátní záležitost.

Nakladatelství dybbuk jde s Burtonem na trh podruhé, tentokrát však v novém překladu Richarda Podaného. Kniha vyjde ve čtvrtek pod názvem Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy. Neodolatelnou atmosféru příběhů o smutných hrdinech, jako jsou superhrdina The Flek, Mumino nebo Jimmy, hnusná tučňáčí zrůda, dotváří Burtonovy ilustrace, na nichž je vidět, jak jeho poetiku ovlivnilo dílo Charlese Addamse a Edwarda Goreyho. (Ústřičkova smutná smrt není komiks, ale to snad pro jednou nevadí.)

Richarda Podaného, jenž mimochodem sám vydal sbírku nonsensové poezie Špásmo, jsme poprosili o nějakou veselou historku od překladatelského klekátka. On místo toho poslal něco, co připomíná regulérní předmluvu, na níž v knížce samotné nebylo místo. Tentokrát si asi z překladu nikdo hřebíky do očí nezatluče.

Tim Burton
The Boy with Nails in his Eyes
put up his aluminium tree
It looked pretty strange
because he couldn’t realy see.

První překlad Michaely Šmejkalové
Chlapeček Hřebíček
zdobil umělý stromeček.
Dílko vážně hrozivé
bylo snad slepým stvořené.

Nový překlad Richarda Podaného
Chlapečka s hřebíky v očích
stromeček zdobit těší.
Vypadá to však divně.
Nevidí, co kam věší.

Napsal Richard Podaný

Překládat nonsensovou poezii je výtečná zábava, ale svým způsobem špatný nápad, a to z více důvodů. Hlavně proto, že autor, zpravidla mistr své mateřštiny, má možnost využívat to nejlepší, nejznělejší a nejpumprdentnější z celého jazyka, zatímco překladatel je už vázán věcným obsahem originálu. Přesto se po něm chce, aby výsledek byl stejná intelektuální prča. Čehož samozřejmě nejde dosáhnout stoprocentně, ale měl by se snažit ideálu co nejvíc přiblížit.

Další malér je, že podstatné rozdíly mezi analytickými a flektivními jazyky způsobují, že české přebásnění nebude nikdy tak kulometně dávkované jako originál, prostě proto, že čeština pracuje s koncovkovou flexí a nemůže tak bezostyšně legovitým způsobem skládat vedle sebe téměř holé kmeny slov. Český překlad tudíž nevyhnutelně bude o fous delší a poněkud košatější, ne tak úderný.

U Burtonových básniček jsem se proto ihned rozhodl, že soupeřit s angličtinou tam, kde ona je silná a čeština slabší, by byla sebevražda. To je vidět například na jménech postav. Kde originál dle již zmíněného řadí vedle sebe dva základní tvary, tam jsem většinou, pokud to šlo, volil obchvaty, často jednoslovné a připomínající jména. Jednoduše proto, že jména typu „Robot Boy“ či „Oyster Boy“ by v překladu musela mít u prvního slova adjektivní koncovku. Výsledkem jsou „mluvící“ jednoslovná jména typu Robotík, Camembertík (Brie Boy) či Čumilena (Staring Girl). Ne všude to přirozeně jde a kde to nejde, není asi dobrý nápad se do toho nutit.

S překladem Burtonovy sbírky jsem, řekněme, dejme tomu, spokojen do té míry, do jaké to jde. Věnoval jsem mu dost péče a času, redakce Tomáše Míky velmi pomohla, je v něm pár nápadů, se kterými jsem hodně spokojený, ale samozřejmě i pár míst, kde jsem překlad urval čirou silou vůle, bez sebemenší pomoci Múz, a nadšením z něj nešílím, ale prostě mi to líp nešlo a přes všechnu snahu mě lepší řešení nenapadlo. Taky si myslím, že jde o relativně k žánru a formě rozumný mix věrnosti (zuřivý boj o nerozkecávání a dodržení rytmu a délky a struktury, kde to sebeméně jde) a nutné nevěry (mírné posuny tam, kde se nabízel trochu jiný rytmus či rým, který je prostě „pěknější“ než ten, který by byl věcně věrný). Míst, kde jsem v rámci teorie překladatelské kompenzace nasekal „něco navíc“ (rýmy, jež v originálu nejsou, fórky nahrazující jiné, které s otráveným vrčením spadly pod stůl ve střižně), tu pár je a každý si je srovnáním s internetově dostupným originálem může najít, ale myslím, že na to, jak je originál rozevlátý a švihlý, jich zase není tolik, jak jsem se bál, že bude.

Co se „komiksové“ stránky týče, svým způsobem jsme si užili s drobnými kreslenými texty v Burtonových doprovodných obrázcích, které se musely často překreslovat. Dokonce tam je (v té nejkomiksovější básničce, kde jsou dokonce zmíněni i Superman s Batmanem!) jeden špindírovatý superhrdina, kterého jsem (asi jako dozvuk té urputné debaty, jestli pláštěnkáře zčešťovat nebo ne), drze obdařil místo původního „Stain Boy“ patvarným jménem „The Flek“, v následku čehož se mu muselo na prsou překreslit písmeno S na F.

Netuším v tuhle chvíli samozřejmě, jak se překlad bude líbit nebo nelíbit, ale svým způsobem mám čisté svědomí, co se týče vynaložené snahy a péče. Ještě pořád bych každému, kdo nadprůměrně vládne angličtinou, doporučil, ať si přečte originál, ale doufám, že těm, kdo jí nevládnou, se mým překladem nestane až tak hrozné násilí.






Sdílejte:
Facebook
Google+
http://www.komiksarium.cz/index.php/2013/12/ustrickova-smrt-uz-neni-tak-trudna-basne-a-kresby-tima-burtona-vychazeji-znovu/
Odebírat e-mailem

5 komentářů u „Ústřičkova smrt už není tak trudná. Básně a kresby Tima Burtona vycházejí znovu“

  1. Hm, hm, ukážky pôsobia hravo, skoro až dadaisticky, ďalší Morgenstern… Možno si to aj kúpim, vďaka.

  2. Druhý preklad sa mi páči viac, už len kvôli rytmike a dodržaniu rýmu v druhom a štvrtom verši. Pravda, je to slovesný rým. Ťažko povedať, či je to lepšie ako asonancia v prvom preklade. :) Šmejkalová je doslovnejšia.

  3. Asi tou kritikou prvního překladu budete žít hodně dlouho. Nečetla jsem už dlouho nic originálnějšího než rutinně přepisované upozornění na rým „taj – chardonnay“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *