Americké vydavatelství Press Pop vydalo komiksové stripy Gajo Sakamoty o robotickém válečném hrdinovi jménem Tank Tankuro. Příběhy plné surreálného humoru i protiválečného poselství vycházely v letech 1934 – 1935 v době sílícího japonského militarismu a svým neobvyklým „kubistickým“ stylem inspirovaly nastupující generaci kreslířů japonského komiksu, jako byli Osamu Tezuka, Shigeru Sugiura nebo Fujiko Fujio.

O design papírového boxu a obálky se postaral Chris Ware, kniha měla premiéru na konci července na Comic-Conu v San Diegu.

Tank Tankuro nabízí výpravu do zatím neprozkoumané éry předválečného japonského komiksu a to včetně esejů, které vysvětlují souvislosti a dobu, v níž Sakamoto tvořil. Příběhy s válečnými hrdiny tehdy v souladu s oficiální politickou linií povinně plnily i dětské komiksové časopisy (Shonen Club pro chlapce a Shojo Club pro dívky). I přes „povinné“ téma ze záplavy obdobných komiksů vybočuje Tank Tankuro absurdním humorem, který podrývá militaristickou propagandu své doby.

Tankuro je považován za prvního robotího hrdinu japonského komiksu a možnou předlohu pro slavného Tezukova Atoma/Astroboye, který se zrodil v roce 1952. Hlavní Tankurův soupeř – mimozemský zlosyn Kuro Kabuto (Černý klobouk), který v příběhu napadl Japonsko – je pak některými japonskými fanoušky považován za inspiraci pro Darth Vadera z Hvězdných válek.

Stará manga v angličtině

Sborník Sakamotových (1895 – 1973) kraťasů je patrně vůbec prvním anglickým překladem předválečného japonského komiksu. Jediným možným konkurentem je kniha The Four Immigrant Manga (Manga čtyřech imigrantů) Henryho Kiyamy zaznamenávající v obrázcích a bublinách zážitky japonských imigrantů, kteří v době před ekonomickou krizí zkoušeli svoje štěstí v San Francisku. Tragické i humorné příběhy ale vyšly původně v USA v roce 1931 a to v japonštině i v angličtině. V devadesátých letech byly náhodou objeveny v archivech a o jejich nové vydání se v roce 1999 postaral Frederik L. Schodt (legendární popularizátor mangy v Americe a překladatel Tezukova Astroboye a Phoenixe).

Z komiksů vydaných v Japonsku bezprostředně po válce už jsou na tom čtenáři zdatní v angličtině poněkud lépe – k dispozici je Tezukova raná sci-fi trilogie vydaná na začátku milénia postupně v Dark Horse (Lost World – 1948, Metropolis – 1949, Next World – 1951) nebo několik bilinguálních dílů mimořádně populárních stripů s hospodyňkou Sazae-san od Mačiko Hasegawy, které se v deníku Fukunichi Shinbun objevovaly od roku 1946. Na americký trh je na konci devadesátých let vypustila pobočka japonského nakladatelského giganta Kodansha International Ltd.. Mimochodem, tento důležitý vydavatel japonské literatury v angličtině a dalších jazycích letos v dubnu ukončil svoji činnost (pokračuje jen americká pobočka Kodansha Comics USA).

Dějiny fenoménu potulných vypravěčů s obrázky – tzv. kamišibai – z třicátých let, kteří jsou považováni za jedny z předchůdců japonského komiksu, rekapituluje dva roky stará kniha Manga Kamishibai, The Art of Japanese Paper Theater od Erica P. Nashe.