S Bornem jsme měli spoustu srandy, ale i malérů, vzpomíná Oldřich Jelínek

Už jako malý kluk v 80. letech jsem začal sbírat komiksy a další výtvarné počiny, které vycházely v tehdejším normalizačním tisku. Jména jako Karel Franta, Adolf Born, Kája Saudek, Jaroslav Malák, Jaroslav Něměček a další byly zárukou kvality. Jeden malíř se už tenkrát trochu odlišoval.

Byl to Oldřich Jelínek (nar. 1930), který se nebál vkládat do komiksů západní náměty, cestování po celém světě, technické vychytávky a další věci, které se tehdejším mocipánům moc nelíbily. Když si dovolil v roce 1959 dát do jednoho komiksu v ABC motiv Sochy svobody, byl označen za nežádoucí osobu a po pár dílech byl komiks ukončen.

Rada šéfredaktorů se pravidelně scházela a podle svědectví Věry Faltové (která někdy byla jednání přítomna v zastoupení svého tehdejšího šéfredaktora) cenzor ministerstva speciálně zkoumal vše od Oldřicha Jelínka. Oldřich Jelínek je autor komiksů Dobrodružství medvídka Huga, K pramenům neznámé řeky, Tonda a Lojza, Zelinka a Pralinka a mnoha dalších. Ty byly většinou krátké, nebo byly opět zastaveny režimem.

Také dodával vtipy do Dikobrazu a přispíval do řady časopisů jako ABC, Ohníček, Pionýr, Svět motorů, Mateřídouška či VTM. Jeho styl je precizní a náměty žen, automobilů a cestování patří mezi hodně vyhledávané. Oldřich Jelínek v 80. letech emigroval do SRN, konkrétně do Mnichova, kde dodnes tvoří a žije. Tehdejšímu režimu se pokusil ovlivnit některé vydavatele v SRN, aby nevydávali jeho věci. V té době totiž řada československých malířů oficiálně pracovala pro některá německá nakladatelství a režim by mohl tuto spolupráci ukončit i za cenu ztráty valutových příjmů pro náš stát. Naštěstí časopis Computer Woche si nenechal nic diktovat a spolupracuje s Jelínkem prakticky dodnes.

Oldřicha Jelínka jsem v Mnichově několikrát navštívil a mohu potvrdit,že se jedná a velice skromného a přátelského člověka, který umí poutavě vyprávět. Přeji mu hodně zdraví do dalších let…

Pane Jelínku, jak vzpomínáte na Vaše začátky s Adolfem Bornem?
Je to už kus historie, vzpomínka na mládí. Bylo to krásné, měli jsme spoustu srandy, ale i společných malérů (studijních a hlavně však politických). Stýkali jsme se léta skoro každodenně. Krátce: byli jsme mladí a bylo to hezké a bezstarostné, dodnes na to vzpomínám!

Co se Vám vybaví, když se řekne Svatební košile a Dívčí válka?
Kdysi jsem viděl v anglickém časopise Liliput komiksovou parodii na Shakespearova Hamleta. Po společné diskusi jsme se pokusili zkomiksovatět Erbenovu Svatební košili a zkusili ji udat v Dikobrazu. Byli jsme přesvědčeni, že nás s tím vyhodí („poklonkování západním trendům, etc.“). Snad v té době byla politická situace poněkud uvolněnější a k našemu překvapení „košili“ akceptovali.

Vydal jste nějaké komiksy v Německu?
V Německu jsem dělal všechno možné, ale pokud si vzpomínám, něco takového ne. Je to snad tím, že na západě komiks není žádnou zvláštností, spíš naopak. Je to rozsáhlá disciplina vysoké umělecké úrovně.

Jak vzpomínáte na komiks K pramenům neznámé řeky a na spolupráci s Jaroslavem Foglarem?
Byl to nápad deníku Mladá Fronta, časově velmi náročný, což se asi projevilo na kvalitě kresby, ale hlavní příčinou byl malý konflikt s panem Foglarem, kterému se zdálo, že jeho honorář je nižší než můj. Přišel s ideou, že bychom se spolu o honoráře dělili, což jsem pochopitelně odmítl s poukazem, že jsme si každý honorář domluvili s redakcí sami.

Které české malíře máte rád a proč?
Samozřejmě nejvíce obdivuji Františka Tichého, ke kterému jsem na Umprum měl vlastně chodit. Bohužel téhož dne, kdy jsem se hrnul do školy, mi pan Tichý, kterého jsem potkal na schodech, oznámil, že ho právě soudruzi vyhodili. Byli by to jistě další a další, ale opravdu ještě dodnes na něj nemohu zapomenout, byl to génius. Paradox je, že ve světě není, pokud je mi známo, skoro vůbec známý.

Pane Jelínku, děkuji za rozhovor a hodně zdraví do dalších let.

5 thoughts on “S Bornem jsme měli spoustu srandy, ale i malérů, vzpomíná Oldřich Jelínek”

  1. Jsem rád, že si pan Jelínek vzpomněl na léta, kdy s Adolfem Bornem dělali pár  věcí i pro ábíčko. Zmiňované dílko bylo jen parodií na komiksy a rodokapsy (Nováček Josef zvaný Mstitel Texasu). Nebylo zastaveno kvůli náznaku Sochy Svody a textu v bublině. Jako autoři jsou v časopisu uvedeni oba, ale Born byl spíše autorem námětu, zatímco Jelínek kreslil. Paní Věra Faltová (tehdy za Ohníček) se však mýlí, má zřejmě na mysli porady šéfredaktorů. Těch se však žádný cenzor ministerstva (? – kterého) neúčastnil. Spíše pracovníci pionýrského oddělení ÚV ČSM, kteří v roce 1959 byli už velice vstřícní k práci dětských a pionýrských časopisů. O komiksu se dočtete i v Encyklopedii komiksu v Československu 1945-1989, která právěvyšla v Nakladatelství XYZ.

  2. to Hadži
    Děkuji za malou opravu,ale paní Faltová výslovně uvedla,že si vzpomíná na rozhovor s člověkem,který prováděl dozor nad tiskem a vadilo mu spousta věcí mj.i to,že OJ do komiksu nakreslil sochu svobody.Výslovně řekla,že to byla taková blbost,že jí utkvěla v paměti.Uvedla,že pracoval pro ministerstvo,ale možná už si nevzpomněla na to oddělění Svazu mládeže.Jinak nejste náhodou pan Toman?Děkuji Marek Sixta-autor

  3. Můžeme jen s nostalgií vzpomínat na dobu, kdy do dětských časopisů kreslili Adolf Born, Karel Franta, Oldřich Jelínek a podobní velikáni. Např. ve Čtyřlístku je to skoro až parodické, příspěvky jmenovaných o několik řádů naprosto převyšují kresebně příběhy Čtyřlístku, za kterými trpělivě čekaly, až k nim čtenář dojde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *