Tomáš Hibi Matějíček (5. 8. 1978-10. 10. 2009)

Před několika dny dostal přímý zásah náš kolega a kamarád Tomáš Hibi Matějíček. Neúnavný propagátor komiksu v Čechách, kurátor mnoha výstav, scenárista, editor, publicista, fotograf, milej kluk a skaut z Karlína. V neposlední řadě také zakladatel a programový ředitel festivalu Komiksfest a šéf občanského sdružení Seqence. Sám o sobě s lehkou ironií říkával, že je hlavně estét a kavárenský povaleč mixovaný orthodoxním dekadentem. Ale na to byl až příliš pracovitý. Většinu své energie věnoval rozličným dobrovolnickým aktivitám, neziskovým organizacím a workshopům s dětmi. Samozřejmě měl „své mouchy“ jako mají ostatní lidé, ale to je normální. Bylo mu jednatřicet let a jeho vysokou postavu během pár týdnů doslova sešrotovala těžká nemoc.

Když zemře mladý člověk, je to ale vždy překvapivé a jaksi neobhajitelné. Kolik slov nám zbývá, abychom se rozloučili? Čas berou slzy, které tlačí smutek ven z našich těl. Lze jen tiše vzpomínat, převíjet si na zadní stěně očí společné snímky z minulosti, pak se opít a vztekat se, že Smrt není spravedlivá. A osud je nemilosrdný.

Tak se stane, že ten, kdo nás nedobrovolně opouští, se nestačí ani rozloučit. Po celý čas pak v meziprostoru, který tu zůstal, visí neopětovaný pozdrav. Nedokončená věta. Roztržený lidský příběh. Kéž by existovalo nějaké komiksové nebe, kde by ses, Hibi, mohl povalovat u kávy, číst si své oblíbené autory a bez bolesti se usmívat.

Joachim Dvořák

Poslední rozloučení s naším kamarádem Hibim bude v sobotu 17. října 2009 v 11 hodin v kostele sv. Antonína na Strossmayerově náměstí v Praze 7. Zádušní mše pak na stejném místě v neděli 18. října v 18 hodin.

Hibi

Když byl Hibi v Mongolsku (viz foto), lovil tam „stopy“ komiksů. Přál si tuhle scénu zmapovat a před smrtí o tom několikrát mluvil. Zde je článek, který napsal v roce 2007:
www.komiksarium.cz/?p=397

Hibiho zásadní esej na téma Medvídek Pú:
hibi.jikos.cz

Hibiho kompletní bibliografie:
www.comicsdb.cz/autor.php?id=326

Hibiho komiksový strip Mauzoleum s Kokourem:
komiks.cz/stripy.php?action=strip&id=7

Hibiho poslední kurátorský projekt pro FÓRUM PSR (zodpovědní výrobci lihovin):
www.pijsrozumem.cz

Hibiho „dítě“, festival KomiksFEST!
www.komiksfest.cz

Sdílejte:
Facebook
Google+
http://www.komiksarium.cz/index.php/2009/10/tomas-hibi-matejicek-5-8-1978-10-10-2009/
Odebírat e-mailem

44 komentářů u „Tomáš Hibi Matějíček (5. 8. 1978-10. 10. 2009)“

  1. To informacja którą naprawdę nie wiem jak zacząć.  Ciężko. Kiedy w sobotę wieczorem stawiałem na naszej stronie info o rozstrzygnięciu konkursu na reportaż komiksowy o Polsce i Czechach , dostałem sms że odszedł Tomaš "Hibi" Matějíček (5.8.1978 – 10.10.2009).( Miał byc w jury oceniającym prace ale choroba juz mu na to nie pozwoliła) Hibi był propagatorem komiksu w Czechach, kuratorem, scenarzystą, założycielem i dyrektorem programowym międzynarodowego festiwalu komiksu w Pradze KOMIKSFEST!, prezesem Stowarzyszenia dla wspierania komiksu SEQENCE. Był tez kimś w rodzaju "puchatkologa". Po czesku Kubuś Puchatek to Medvídek Pú. To jedna z osób bez której projekt Centrala by nie zaistniał. Pomagał nam przy organizacji czeskich wystaw, odwiedził nas w Poznaniu na Centrali poświęconej czeskiemu komiksowi historycznemu. Dzięki jego inicjatywie od trzech lat jeździmy na KOMIKSFEST! z projektami komiksowymi. Poznaliśmy się w "realu" podczas jego pobytu w Poznaniu. Po wernisażu i spotkaniu w "Meskalu" pokazywał mi swoje projekty komiksów, które robił dla organizacji pozarządowych. Powiedziałem, że mi się nie podobają. Nie przepadał za piwem, jak już, wolał wino. Kiedy przyniosłem butelkę powiedział, że smakuje jak rozpuszczona aspiryna. Osobiście był wyjątkową postacią-strasznie pracowity, obrotny, konkretny ale też pełen dystansu do tego wszystkiego. Kiedy się widywaliśmy zawsze pełno było różnych pośpiechów organizacyjnych. Hibi łączył wiele światów. Znał robotę aktywisty bardzo dobrze. Kiedyś śmialiśmy się że to profesja podobna do funkcji mostu-łączy się brzegi ale wszyscy po tobie depczą. I pokazał mi pierwszy wydany w Mongolii komiks. O Czyngishanie. Przywiózł go stamtąd.  Ostatni jego opis na profilu skypa: Malá vana je protimluv. Mała wanna to sprzeczość.

  2. Moc mě to mrzí. Měla jsem Hibiho ráda a vážila si ho pro jeho neutuchající energii, dobrou náladu  a nadšení, které šířil kolem sebe. Byl a je pro mě důkazem, že když někdo opravdu chce, dokáže dělat zázraky. O jeho nemoci jsem se dozvěděla pozdě, až někdy před měsícem, byl pátek, a hned jsem mu volala, byl už v nemocnici. Domluvili jsme se, že za ním v pondělí přijdu na návštěvu a když jsem se ptala, jestli mu mám přinest nějaké džusy nebo něco, jak už se to tak nemocným nosívá, řekl, ať mu radši přinesu ukázat, jak pokračuju na svém novém  komiksu. To mě potěšilo, protože jsem si řekla, že na tom snad nemůže být tak špatně, když se stále zajímá o cizí komiksy. Lituju, že jsem se v ten pátek rovnou nesebrala a nejela se za ním podívat. Protože v pondělí už jen napsal krátkou sms, že mu je zle a že ať zatím nechodím. Pak následovala už jen poslední sms od něj – že má první vlnu chemoterapie za sebou a zvládá to s pomocí rodiny, skautů a přátel… Hibi tu po sobě zanechává velkou prázdnotu, mezeru, která se bude jen těžko zacelovat. A cítím, že nás všechny jeho odchod jakoby zavazuje . V uších mi zní ta krásná zhudebněná Bezručova básnička, jak ji zpívá Franta Černý v Roku ďábla: "…až bude růst nade mnou tráva/ až budu v hrobě hnít/ kdo na moje místo/ kdo zdvihne můj štít?…" Doufám, že to není moc patetické, protože takový Hibi opravdu nebyl. 

  3. Ztráta Hibiho je brutálně absurdní a otřese také pocitem smyslu u těch, kdo jej měli rádi. Co s krajinou duše, tak těžce zdevastované po této katastrofě? Snad jenom opakovat úpornou snahu života, který stále znova a znova klíčí navzdory lidsky naprosto neuchopitelným katastrofám. Vzpomínka na Hibiho, ta fyzickou smrtí nedotčená stopa, je výhonkem nezničitelné síly života, který navzdory všemu přežil i v našem koutě vesmíru. Úkolem všech, kdo jej doopravdy znali, je stát se ochránci jeho stopy, pečovat o ten zanechaný otisk jeho duše, i kdybychom mu každý uchovali jen zrníčko paměti. BTW, každá hodina života má nesmírný význam.

  4. Tenhle text jsem si teď musel přečíst znova, protože když jsem to čet poprvý, tak jsem absolutně odmítal uvěřit takový šílenosti, že už tady Tomáši nejseš a mozek mi vypnul. Při těch našich pár setkáních, kdy jsem měl tu čest, jsi mně dodal odvahu nebýt jen pasívním konzumentem komiksů, ale začít se komiksu věnovat i aktivně byť na ryze amatérský bázi. Pomohl jsi mi objevit můj svět bez hranic. Za toto zůstávám tvým dlužníkem. Sbohem Tomáši

  5. S Hibim jsem měl tu čest spolupracovat a párkrát pohovořit. Byl nesmírně pozitivní a příjemný člověk … točí se mi z toho hlava a je to hrůza, že musel odejít tak strašně mladý.

  6. velmi smutna zprava, skoda talentovaneho cloveka, petra prochazkova ma od Hibiho pracovni stul, pokazde kdyz k ni jedu tak si na Hibiho vzpomenu, ted vzpominka ovsem bude smutna.

  7. Je mi to moc líto. Nejde uvěřit, že se nepotkáme na Komiksfestu a neprobereme, co je v komiksu nového. Objevil mi Calvina a Hobbese a Little Nema. Když jsem potřeboval udělat korekturu Volemana, ochotně mi pomohl. Hibi vždycky podporoval český komiks a vytvářel podmínky pro kreslíře. Je to hrozná ztráta. Sbohem Hibi.

  8. "Ať jdou kamkoli a ať je cokoli potká na začarovaném místě na vrcholku Lesa, chlapeček a Medvěd si budou stále hrát." Sbohem a díky za vše.

  9. Upřímnou soustrast rodině a přátelům.

    Hibi – díky za to co jsi pro český komiks dokázal udělat.

  10. Za působil na mne jako úžasný idealista a poctivý člověk s nadhledem, který šel i nad jakoukoli "image". IF 

  11. Je to asi 10 dní, co jsem s ním  ještě mluvil, ale pořád jsem doufal, že to takhle nemůže dopadnout. Je to jako zlý sen. Díky za všechno , Hibi.

  12. I přes to, že jsem s Hibim spolupracoval jen velmi krátce, poznal jsem ho jako obětavého a zapáleného člověka. Nesmírně si ho vážím za to, co dělal pro komiks u nás. Doufám, že někdo bude pokračovat v Tvých šlépějích. Díky i za to málo, co jsme stihli………………

  13. 3 dny jsem přemýšlel, co napsat…ale je to těžké, protože prostě nemám slov. Byl to můj kamarád a hrozně rád jsem trávil čas naší společnou konverzací. Těšil jsem se, jak spolu něco podnikneme během Komiksfestu, o jeho nemoci jsem nevěděl a o to víc pro mě byla ta zpráva překvapivá a zdrcující. Mám tě rád, Hibi

  14. V takové chvíli nikdo neví, co napsat, já taky ne, všechno najednou zní strašně zbytečně. O Hibiho nemoci jsem věděl asi měsíc, ale pořád jsem věřil, že to dopadne dobře… Je to moc rychle a není to fér.
    Probírám si v duchu všechny momenty, kdy jsem mel možnost se s ním potkat, a je mi to strašně líto. A mám teď pocit, že vždycky, když Hibi někomu třeba náhodou šlápl na kuří oko (a těch momentů bylo určitě spousta), vycházelo to z jediné veci: Hibi prostě věřil, že lidi si v tom, co dělají, pomáhají.

  15. ugh… tak tohle je fakt příliš… pámbíček to přehnal, svině zákeřná. Děkuji, Hibi.

  16. Hibi!
    Vzpomínám, jak jsi mi pomáhal nosit dříví do sklepa a pochvaloval sis, že i v Praze se dá posilovat přírodním způsobem. A jak se pod tebou jednou rozlomila židle na závěr našeho krajně meditativního čajového dýchánku.
    Tušil jsem, že je zle, když jsem se dozvěděl o "nějaké vážné nemoci", ale člověk asi nikdy nejedná dost adekvátně. Rok jsme se neviděli a nechtěl jsem tě otravovat telefonátem. A tak tu teď stojím a blues v rukou mám…

  17. Hibi, díky za všechno. Nevím, jestli mám právo napsat, že jsme toho spolu v komiksu zažili a udělali spoustu… ale bohužel až teď si uvědomuju, jak moc rád jsem s Tebou spolupracoval a jak málo jsem Ti za to poděkoval. Nikdy by mě nenapadlo, že odejdeš tak rychle. Spousta plánů a nápadů proto zůstala jen v podobě slov a o to více mě teď mrzí, že Ti už osud nedá šanci je realizovat. Hibi, nemůžu tomu uvěřit a nikdy na Tebe nezapomenu. DÍKY!

  18. Jsem rád, že sem Hibiho znal a děkuji mu za všechno. Budeš mi chybět, Hibi.

  19. Vždycky jsem Hibiho považoval (a dosud považuji) za brilantního publicistu, neúnavného organizátora komiksových akcí, skvělého teoretika i praktika komiksu a především za dobrého člověka.

  20. Hibiho role v rozvoji českého komiksu je naprosto zásadní a neměla by být nikdy zapomenuta. Po těch pár let, co jsem ho znal, hovoříval s ním, poslouchal jeho přednášky a čítal jeho články, na mě působil jako neobyčejně inspirativní a schopná osobnost, jež mi dala mnoho důležitých životních podnětů a v mnoha směrech mě ovlivnila. Díky za všechno.

  21. Je mi to strašně líto. O Hibiho nemoci jsem věděl jen z doslechu a věřil, že to dobře dopadne. Mrzí mě, že jsem mu nestihl zavolat ani za ním přijít. Mrzí mě moc, že jsem mu nestihl poděkovat za to, jak nás, mně a Vojtu Maška a Monstrkabaret podporoval, jak nám pomohl a fandil. Mrzí mě, že jsem mu nestihl říct, jak si ho vážím za to, co všechno nejen pro český komiks s takovým nadšením a nasazením dělal. Děkuju, Hibi. Sbohem.

  22. Hola!> Respektive – kdo se chce vůbec vidět?:-) Pište lidi!Ja pocitam s uterkem.Tesu se!- hb –

  23. HIBI bol spravnak. Respekt jeho praci i jemu samotnemu ako osobnosti.

  24. Jsem velmi smutný z toho, že to, co jsem se dnes dozvěděl je pravda. Je mi to hrozně líto. Hrozně. Upřímnou soustrast rodině a přátelům.

  25. Dozvěděl jsem se tuhle pro mne neuvěřitelnou zprávu teprve včera. Hibiho znám ze skautu dlouho a přestože jsme se nikdy moc často nevídali…nepobírám to…vždy jsem si myslel, že jsem natolik otrlý a arogantní, že se mne ničí smrt nemá šanci nijak dotknout…Hibi byl pro mne člověk… Bohém v tom nejlepším slova smyslu…osobnost…vždy inspirativní…netradiční…se záviděníhodnou chutí do všeho…vždy pozitivní…konstruktivní….nevím co psát..je to vlastně zbytečné..pozdě..jen můj povzdech…souhlasím s výše napsaným…je to tak zatraceně absurdní…nechce se mi chápat, jak jen o 3 roky starší…jak se tohle může stát…měl jsem rád ta naše náhodná střetnutí na všech možných akcích.. Medvídka Pú..
    Nezapomenu.
    Budeš mi chybět.
    Děkuji, že jsem tě znal Hibi.

  26. Tomáši, ty víš, že jsem tě měla – tak nějak mateřsky – ráda. A když jsem tě viděla na Anifestu se svými miláčky, byla jsem moc ráda, že jsi opět šťastnej.
    Vyhlížela jsem tě nad hlavami lidiček na LFŠ, abych ti řekla, že na příští Komiksfest budu mít pro tebe zajímavou výstavu. Nějak jsme se minuli… Ani ve snu by mně nenapadlo, že už tě nikdy neuvidím. Nemůžu to vstřebat. Proč?? 

  27. Tohle je snad jenom zlý sen… Nikdy bych nevěřil, že by se tohle mohlo stát zrovna Hibimu. Nepatřím mezi šťastlivce, kteří ho znali osobně, ale pouze od několikero vidění a i tak ve mně zanechal nesmazatelnou komiksovou stopu. Je to nefér.

  28. Nejvíce Hibiho nadchnul můj milostný komiks nalepený na  lahvi od zavařeniny. ňekl tehdy: komiks se dá využít v tolika možných oblastech!!Bylo jasné, že má ještě mnoho plánů.  Doufám, že se ti podaří je ještě nějak zrealizovat ať již to bude zhůry.
    *M*

  29. Dnes som sa to dozvedel, je to sokujuca sprava, aj ked sme sa osobne moc nepoznali, este pred par mesiacmi sme si pisali maily, kvoli kampani pij s rozumem.
    :(

  30. Hibiho odchod me hrozne boli. Utesuju se aspon trochu tim, ze Hibi vedel, jak zit. Ze ten svuj – tak nespravedlive kratky – zivot dokazal naplnit. A stejne dokazal naplnit radosti i zivoty spousty dalsich lidi. Diky vsem, co jste tu o nem neco hezkeho napsali. Je dojemne cist si tu priklady toho, kolik zivotu Hibi pozitivne ovlivnil. Stejne bylo dojemne videt, kolik lidi prislo a prineslo kytky na posledni rozlouceni.
    Dekuju vsem, kteri pomahali Hibimu a jeho blizkym v poslednich tydnech jeho pozemske pouti. Nejmenuju, abych nekoho nevynechal; leckoho ani jmenem neznam – ale Vy vite, kdo jste. Muj obdiv patri Hibiho partnerce Kate, ktera nam vsem dala lekci ze statecnosti a obetavosti. Jeji nepolevujici pece je v tak ostrem protikladu k odpornemu chovani jeho zakonne manzelky…

    Hibi se mi do telefonu hlasil "Hola, velky bratre!" – ne proto, ze bych byl vzrustem vetsi, ale po anglosaskem vzoru 'starsi bracha = velky', 'mladsi bracha = maly'. Ac mu byl obcas vycitan bohemsky zpusob zivota, myslim, ze vetsinou dost dobre vedel, co dela. A na jeho 'kavarenske povalecstvi', ktere si kdysi z recese daval na vizitky, urcite nemel cas. Myslim, ze je mnohem vetsi, nez ja.
    Chybis mi, bracho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *