Na domácí scéně se v poslední době objevilo vícero komiksových sborníků, doposud žádný se ale nepokusil použít k výběru autorů geografický klíč. Vzhledem k tomu, že po Brnu a Praze (města jsou seřazena v abecedním pořadí :) je dnes třetím českým komiksovým centrem Ústí nad Labem (především díky fanzinu Sorrel a dalším aktivitám Dana Černého a Daniela Binka), zdá se být antologie severočeského komiksu docela logickým nápadem. Je tomu tak skutečně?

bublifuk.jpg

Při bližším prostudování sborníku Bublifuk je bohužel nutno konstatovat, že ne tak docela. První problém vyvstává, když si člověk přečte text objasňující, kdo byl do antologie zařazen. Editor Jaroslav Balvín, jr. píše: “… jsou zde zastoupeni jak autoři v současné době žijící a tvořící na některém místě severních Čech, tak i ti, kteří se zde narodili, ale žijí a tvoří jinde, případně též ti, kteří s vymezenou geografickou oblastí mají něco společného (přítele, kladný vztah atd.)“ Z úsměvného závěru celé sentence celkem zjevně plyne, že knihu čítající přes dvě stě stran muselo být opravdu obtížné naplnit přiměřeným obsahem. A totéž ještě zřetelněji vysvítá při pročítání obsažených děl. Do souboru byla zahrnuta řada počinů, které s komiksem nesouvisejí téměř vůbec – Zdeněk Košek prošel výběrem proto, že během své kariéry kreslíře vtipů vytvořil jeden rozfázovaný do pěti polí, a surreálné kresby Patrika Vetrugina nepostrádají jisté kouzlo, jakýkoli náznak sekvence ale zcela nepochybně ano. Ještě větší problém pak představuje velmi rozkolísaná kvalita příspěvků – například děsivé malůvky Dity Malečkové prezentované jako „filozofický komiks“ nikdy neměly opustit její deníček.

Budiž ale jedním dechem doplněno, že antologie obsahuje i řadu kvalitních výtvorů. Undergroundově kreslení Rychlí Otíci Ladislava Pokorného a Jana Louky dobromyslně parodují Rychlé šípy a kýženého efektu bez potíží dosahují rozšafně zjednodušenou linkou. Daniel Binko opět prokázal, že umí vyšvihnout krátké absurdní příběhy, jejichž účinek se s jejich narůstajícím množstvím násobí. Pavel Kreml svůj komiks nechal osobitě prolnout patafyzickou poetiku. Dušan Vejrych zase funkčně staví na kontrastu mezi maniakálně pečlivou formou a minimalistickými pointami. Marek Rubec oděl svůj příběh do kresby, která je napumpovaná černočerným humorem stejně jako Rubcův hrdina steroidy. U Jakuba Ryvoly zaváháte, jestli si hrál s nůžkami a fotoaparátem, nebo 3D softwarem, výsledek je ale v každém případě graficky mimořádně čistý a formálně originální. A z celostránkových stripů Venduly Chalánkové je zřejmé, že tato mladá dáma má co říct a umí to i adekvátním způsobem podat.

Proto se nabízí shrnutí – kdyby zařazených autorů byla polovina, ale zato dostali větší prostor, antologie mohla dopadnout o sto procent lépe.

A na závěr ještě poznámku ke grafické úpravě – Bublifuk vznikl s podporou Nadace Vodafone a na jeho výpravě je to znát. Autor designu Jiří Hanek si s publikací vyhrál a především velkorysé, v barvě vyvedené vstupní části to určitě prospělo. Těžko se ale zbavit pocitu jisté svévole při pohledu na rámeček, do nějž jsou vloženy téměř všechny komiksy. Antologie má rozměr 14,5 x 21 cm, vložený rámeček 11 x 15,8 cm a zrcadlo některých komiksů, jež jsou do něj umístěny, pak má ve výsledku velikost 9,5 x 14 cm. Vezmeme-li v úvahu, že tyto práce původně vznikly pro publikování na formátu A4, zdá se být toto zbytečné zmenšení na hranici únosnosti.

Bublifuk
Grafobal Pres, 2007
editor: Jaroslav Balvín, jr.
záznam v comicsdb